Nemalobuněčné karcinomy plic (NSCLC) s aktivačními mutacemi v genu pro receptor epidermálního růstového faktoru (EGFR) jsou citlivé k inhibitorům tyrosinkináz. V časopisu Annals of Oncology byly zveřejněny aktualizované výsledky klinického hodnocení, které porovnávalo účinnost afatinibu s gefitinibem v 1. linii léčby NSCLC se zaměřením na celkové přežití (OS).
Mezinárodní randomizované otevřené studie fáze IIb LUX-Lung 7 se účastnilo 319 pacientů s dosud neléčeným adenokarcinomem plic stadia IIIB/IV s potvrzenou aktivační mutací v genu EGFR (delece v exonu 19 nebo aminokyselinová záměna L858R). Pacienti byli v poměru 1 : 1 randomizováni k podání 40 mg afatinibu nebo 250 mg gefitinibu, 1× denně p. o. Léčba probíhala do progrese onemocnění nebo nutnosti vysazení kvůli nezvladatelným nežádoucím účinkům.
Medián doby sledování činil 42,6 měsíce. Tato aktualizovaná analýza potvrdila, že pacienti léčení afatinibem mají významně (o 27 %) nižší riziko progrese onemocnění (PFS) než pacienti na gefitinibu (poměr rizik [HR] 0,73; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,57−0,95; p = 0,02; medián 11,0 měsíce afatinib, 10,9 měsíce gefitinib).
Doba do selhání léčby (TTF) byla delší u léčby afatinibem (13,7 vs. 11,5 měsíce; HR 0,75; 95% CI 0,60−0,94; p = 0,01).
Pacienti užívající afatinib dosahovali mediánu celkového přežití (OS) 27,9 měsíce, ve skupině s gefitinibem byl medián OS 24,5 měsíce (HR 0,86; 95% CI 0,66−1,12; p = 0,26).
Míra objektivní odpovědi na léčbu (ORR) byla signifikantně vyšší v rameni s afatinibem (72,5 vs. 56,0 %; poměr šancí [OR] 2,12; 95% CI 1,32−3,40; p = 0,002).
Většina pacientů (72,6 % v rameni s afatinibem a 76,8 % v rameni s gefitinibem) podstoupila po vysazení studijní medikace nejméně jednu další protinádorovou terapii.
Analýza předem definovaných podskupin pacientů vykázala podobný trend v celkovém přežití. Pacienti s delecí v exonu 19 dosahovali na afatinibu OS 30,7 měsíce, oproti 26,4 měsíce při léčbě gefitinibem (HR 0,83; 95% CI 0,58−1,17; p = 0,28). U pacientů s bodovou mutací L858R to bylo 25,0 vs. 21,2 měsíce (HR 0,91; 95% CI 0,62−1,36; p = 0,66).
Bezpečnostní profil obou léčiv odpovídal dříve publikované primární analýze. Nejčastěji pozorovanými s léčbou spojenými nežádoucími příhodami stupně závažnosti ≥ 3 byly pro afatinib průjem, vyrážka/akné a únava. Ve skupině s gefitinibem to byla zvýšená hladina jaterních enzymů, vyrážka/akné a intersticiální plicní onemocnění.
Ve studii LUX-Lung 7 měli pacienti s NSCLC s mutací EGFR léčení afatinibem statisticky významně lepší PFS, TTF a míru odpovědi než pacienti léčení gefitinibem. Rozdíl v celkovém přežití nebyl statisticky významný.
(este)
Zdroj: Paz-Ares L., Tan E.-H., O’Byrne K. et al. Afatinib versus gefitinib in patients with EGFR mutation-positive advanced non-small-cell lung cancer: overall survival data from the phase IIb LUX-Lung 7 trial. Ann Oncol 2017; 28: 270–277, doi: 10.1093/annonc/mdw611.
