Zatímco pregravidní hypertenze a diabetes mellitus, případně některé z autoimunitních onemocnění (například antifosfolipidový syndrom a systémový lupus) jsou jasnými indikátory rizika preeklampsie, většina žen s preeklampsií je před těhotenstvím zcela zdráva a jejího rizika si není vědoma.
Incidence preeklampsie v populaci se dlouhodobě zvyšuje kvůli rostoucímu věku rodiček, častější obezitě i otěhotnění pomocí in vitro fertilizace (IVF), zejména s darovanými oocyty. Podle analýzy provedené na Klinice gynekologie, porodnictví a neonatologie 1. LF UK a VFN v Praze je při prvosemestrálním screeningu obézních (dle body mass indexu /BMI/) 45 % těhotných. „Společenská tolerance k obezitě je velká. A bohužel vzhledem k narůstající incidenci těžké a monstrózní obezity se mění i to, co vnímáme jako normu. Těhotné si bohužel často svoji obezitu neuvědomují nebo ji berou na lehkou váhu. Cítí se pak třeba často dotčené, když i laskavě a citlivě začneme o jejich BMI mluvit,“ popisuje MUDr. Hana Belošovičová, Ph.D., z této kliniky.
Screening preeklampsie a následná prevence jejího rozvoje pomocí pravidelného užívání nízkodávkované kyseliny acetylsalicylové (ASA) je velmi efektivní. Díky tomu je možné zachytit 90 % těhotných, které bez cílené prevence rozvinou časnou preeklampsii − tedy takovou, která bude vyžadovat porod před 34. týdnem těhotenství. A její riziko dokáže snížit o více než 80 %.
V I. trimestru (mezi 11+0 až 13+6 týdnem) sice screening absolvuje naprostá většina těhotných, ale ne vždy je do něj zařazen i tzv. quadruple test (odběr anamnézy, výpočet placentárního růstového faktoru /PlGF/ z krve, průtok uterinními arteriemi zhodnocený ultrazvukem a změření krevního tlaku /TK/) sloužící k screeningu preeklampsie. Pokud je riziko nemoci vyhodnoceno jako zvýšené, lze nasadit účinnou prevenci nízkou dávkou ASA. Ta však funguje pouze při absolutní důslednosti pacientky. „I občasné vynechávání tabletky vede k významnému snížení efektu prevence,“ upozorňuje dr. Belošovičová.
Lékařka také poukazuje na zásadní problém v kontrole kvality screeningu preeklampsie. „Neexistuje žádný nástroj kontroly kvality nebo certifikace v rámci Česka. Screening nyní může provádět opravdu kdokoliv a těhotná bohužel nemá náhled na to, v jaké kvalitě vyšetření dostává,“ vysvětluje. „Máme dostatek erudovaných odborníků. Problém je však v tom, že screeningy nejsou koncentrovány k nim, může je dělat opravdu kterýkoliv gynekolog. A tam bohužel edukace optimální není, což následně vidíme na mnoha případech těhotných, které potom v centrech řešíme,“ vysvětluje.
K provádění screeningu přitom existuje podklad – nedávno k němu byl publikován doporučený postup za Českou společnost pro ultrazvuk v porodnictví a gynekologii ČLS JEP. Odborníci od „Apolináře“ rovněž nabízejí pravidelné kurzy, kde se lékaři mohou teoreticky i prakticky proškolit ve screeningu. „Tyto kurzy jsou oblíbené a hojně navštěvované,“ podotýká dr. Belošovičová.
Etiologie preeklampsie je neznámá a pravděpodobně souvisí s funkčností kardiovaskulárního (KV) systému těhotné danou jak vrozenými charakteristikami, tak fyzickou kondicí. Na rozvoji onemocnění se pravděpodobně podílejí také některé imunologické faktory.
Preeklampsie má pro ženu význam i po ukončení gravidity. Dr. Belošovičová ji označuje za „pozitivní test na stav KV systému těhotné“, kterému by měla být věnována pozornost i v jejím životě po porodu. Zejména u těžkých a časných forem je nezbytná pečlivá kontrola TK již v prvních měsících po něm. „U žen po prodělané preeklampsii dochází po porodu k postupnému poklesu tlaku. Dnes již víme, že po úvodním poklesu TK většinou opět vzroste, a je proto třeba znovu nasadit léčbu tak, aby nedocházelo ke vzniku změn na myokardu, které mají za následek vyšší riziko KV onemocnění v budoucnu. Dlouhodobě, v dalších měsících a letech života ženy po prodělané preeklampsii, se obecně považuje za dobré tlak často kontrolovat a antihypertenziva eventuálně nasadit při nižších hodnotách než běžně, tedy nejspíš již ve chvíli, kdy je TK hraniční, jen lehce nad normou (140/80 mmHg),“ uzavírá lékařka.
Kristýna Poulová
redakce MeDitorial
Literatura:
1. Kahveci B., Melekoglu R., Evruke I. C., Cetin C. The effect of advanced maternal age on perinatal outcomes in nulliparous singleton pregnancies. BMC Pregnancy Childbirth 2018; 18 (1): 343, doi: 10.1186/s12884-018-1984-x.
2. Persson M., Pasupathy D., Hanson U. et al. Pre-pregnancy body mass index and the risk of adverse outcome in type 1 diabetic pregnancies: a population-based cohort study. BMJ Open 2012; 2 (1): e000601, doi: 10.1136/bmjopen-2011-000601.
3. Masoudian P., Nasr A., de Nanassy J. et al. Oocyte donation pregnancies and the risk of preeclampsia or gestational hypertension: a systematic review and metaanalysis. Am J Obstet Gynecol 2016; 214 (3): 328–339, doi: 10.1016/j.ajog.2015.11.020.
4. O'Gorman N., Wright D., Syngelaki A. et al. Competing risks model in screening for preeclampsia by maternal factors and biomarkers at 11–13 weeks gestation. Am J Obstet Gynecol 2016; 214 (1): 103.e1–103.e12, doi: 10.1016/j.ajog.2015.08.034.
5. Rolnik D. L., Wright D., Poon L. C. et al. Aspirin versus placebo in pregnancies at high risk for preterm preeclampsia. N Engl J Med 2017; 377 (7): 613–622, doi: 10.1056/NEJMoa1704559.
