EMPEROR-Preserved byla dvojitě zaslepená placebem kontrolovaná studie fáze III, která zařadila 5988 pacientů se symptomatickým HF a EF LK > 40 %, zvýšením natriuretických peptidů a doloženým strukturálním postižením srdce nebo hospitalizací pro HF. Účastníci byli randomizováni k přidání empagliflozinu 10 mg/den nebo placeba.
Primárním sledovaným parametrem byla doba do první hospitalizace pro HF nebo do úmrtí z KV příčin. Hlavní sekundární sledované parametry zahrnovaly první a následující hospitalizace pro HF a rychlost poklesu eGFR během dvojitě zaslepené léčby.
V této předem definované analýze byly porovnávány účinky empagliflozinu a placeba na primární a sekundární sledované parametry a bezpečnost léčby po stratifikaci podle přítomnosti FiS při vstupu do studie. FiS byla definována jako záchyt této arytmie na EKG kdykoliv před nasazením hodnocené léčby.
Z 5988 randomizovaných pacientů mělo při vstupu do studie FiS 3135 (52 %): z nich byla u 3132 (99,95 %) známa již před vstupem do studie, u 3 (0,05 %) byla zjištěna při vstupní EKG. Pacienti s FiS byli v porovnání s pacienty bez ní starší (74 vs. 70 let), častěji měli třídu NYHA III (20 vs. 16 %), hospitalizaci pro HF v posledním roce v anamnéze (25 vs. 20 %), vyšší medián hladiny NT-proBNP (1354 vs. 614 pg/ml), méně často potom u nich bylo HF ischemického původu (26 vs. 46 %), častěji užívali diuretika (85 vs. 76 %) a betablokátory (87 vs. 85 %), méně často inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (ACEi; 39 vs. 42 %) a blokátory receptoru AT1 pro angiotenzin II (ARBs, tj. sartany; 36 vs. 41 %) (všechna p < 0,01). Antikoagulační léčbu mělo předepsanou 87,4 % pacientů s FiS. Medián délky sledování činil 26 měsíců.
Skupina s placebem umožnila zhodnotit vliv přítomnosti FiS na výsledný stav pacientů. Při podávání placeba se primární sledovaný parametr vyskytl u 18,7 % nemocných s FiS a u 15,3 % bez FiS (poměr rizik [HR] 1,26; 95% interval spolehlivosti [CI] 1,04–1,51).
Podobně hospitalizace pro HF byla zaznamenána u pacientů s FiS zaznamenána v 318 případech a u nemocných bez FiS v 223 (HR 1,38; 95% CI 1,06–1,79).
Pokles eGFR byl u pacientů na placebu s FiS i bez FiS srovnatelný (–2,4 vs. –2,8 ml/min/1,73 m2).
V porovnání s placebem snížil empagliflozin riziko primárního sledovaného parametru srovnatelným způsobem u pacientů s FiS (HR 0,78; 95% CI 0,66–0,93) i bez FiS (HR 0,78; 95% CI 0,64–0,95; pinterakce = 0,96) (viz obr.).
Empagliflozin také srovnatelným způsobem snížil riziko hospitalizace pro HF oproti placebu u pacientů s FiS (HR 0,73; 95% CI 0,57–0,94) i bez FiS (HR 0,72; 95% CI 0,54–0,95), (pinterakce = 0,94) a zpomalil pokles eGFR (rozdíl v poklesu oproti placebu 1,37 ml/min/1,73m2 za rok u pacientů s FiS i bez FiS; pinterakce = 0,99).
Mezi pacienty s FiS a bez FiS nebyl zjištěn ani rozdíl v přínosu empagliflozinu oproti placebu z hlediska KV mortality (pinterakce = 0,88) a celkové mortality (pinterakce = 0,39), respektive rizika výskytu složeného renálního parametru (pinterakce = 0,60).
Obr. Výsledky s empagliflozinem v porovnání s placebem u pacientů s HFpEF ze studie EMPEROR-Preserved v závislosti na přítomnosti FiS
Výskyt nežádoucích příhod i nežádoucích příhod vedoucích k vysazení léčby byl u empagliflozinu i placeba srovnatelný, výskyt závažných nežádoucích příhod byl mírně nižší u pacientů s empagliflozinem než s placebem a tyto výsledky byly konzistentní u pacientů s FiS i bez ní.
Jak ukázala tato analýza studie EMPEROR-Preserved, u pacientů s HFpEF (EF LK > 40 %) empagliflozin snižuje riziko hospitalizace pro HF nebo úmrtí z KV příčin a zpomaluje progresi eGFR bez ohledu na přítomnost FiS při zahájení léčby.
(zza)
Zdroj: Filippatos G., Farmakis D., Butler J. et al.; EMPEROR-Preserved Trial Committees and Investigators. Empagliflozin in heart failure with preserved ejection fraction with and without atrial fibrillation. Eur J Heart Fail 2023; 25 (7): 970−977, doi: 10.1002/ejhf.2861.
