EMPEROR-Preserved byla dvojitě zaslepená placebem kontrolovaná studie fáze III, která zařadila 5988 pacientů se symptomatickým HF a EF LK > 40 %, zvýšením natriuretických peptidů a doloženým strukturálním postižením srdce nebo hospitalizací pro HF. Účastníci byli randomizováni k přidání empagliflozinu 10 mg/den nebo placeba.
Primárním sledovaným parametrem byla doba do první hospitalizace pro HF nebo do úmrtí z KV příčin. Hlavní sekundární sledované parametry zahrnovaly první a následující hospitalizace pro HF a rychlost poklesu eGFR během dvojitě zaslepené léčby.
V této předem definované analýze byly porovnávány účinky empagliflozinu a placeba na primární a sekundární sledované parametry a bezpečnost léčby po stratifikaci podle přítomnosti FiS při vstupu do studie. FiS byla definována jako záchyt této arytmie na EKG kdykoliv před nasazením hodnocené léčby.
Z 5988 randomizovaných pacientů mělo při vstupu do studie FiS 3135 (52 %): z nich byla u 3132 (99,95 %) známa již před vstupem do studie, u 3 (0,05 %) byla zjištěna při vstupní EKG. Pacienti s FiS byli v porovnání s pacienty bez ní starší (74 vs. 70 let), častěji měli třídu NYHA III (20 vs. 16 %), hospitalizaci pro HF v posledním roce v anamnéze (25 vs. 20 %), vyšší medián hladiny NT-proBNP (1354 vs. 614 pg/ml), méně často potom u nich bylo HF ischemického původu (26 vs. 46 %), častěji užívali diuretika (85 vs. 76 %) a betablokátory (87 vs. 85 %), méně často inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (ACEi; 39 vs. 42 %) a blokátory receptoru AT1 pro angiotenzin II (ARBs, tj. sartany; 36 vs. 41 %) (všechna p < 0,01). Antikoagulační léčbu mělo předepsanou 87,4 % pacientů s FiS. Medián délky sledování činil 26 měsíců.
Skupina s placebem umožnila zhodnotit vliv přítomnosti FiS na výsledný stav pacientů. Při podávání placeba se primární sledovaný parametr vyskytl u 18,7 % nemocných s FiS a u 15,3 % bez FiS (poměr rizik [HR] 1,26; 95% interval spolehlivosti [CI] 1,04–1,51).
Podobně hospitalizace pro HF byla zaznamenána u pacientů s FiS zaznamenána v 318 případech a u nemocných bez FiS v 223 (HR 1,38; 95% CI 1,06–1,79).
Pokles eGFR byl u pacientů na placebu s FiS i bez FiS srovnatelný (–2,4 vs. –2,8 ml/min/1,73 m2).
V porovnání s placebem snížil empagliflozin riziko primárního sledovaného parametru srovnatelným způsobem u pacientů s FiS (HR 0,78; 95% CI 0,66–0,93) i bez FiS (HR 0,78; 95% CI 0,64–0,95; pinterakce = 0,96) (viz obr.).
Empagliflozin také srovnatelným způsobem snížil riziko hospitalizace pro HF oproti placebu u pacientů s FiS (HR 0,73; 95% CI 0,57–0,94) i bez FiS (HR 0,72; 95% CI 0,54–0,95), (pinterakce = 0,94) a zpomalil pokles eGFR (rozdíl v poklesu oproti placebu 1,37 ml/min/1,73m2 za rok u pacientů s FiS i bez FiS; pinterakce = 0,99).
Mezi pacienty s FiS a bez FiS nebyl zjištěn ani rozdíl v přínosu empagliflozinu oproti placebu z hlediska KV mortality (pinterakce = 0,88) a celkové mortality (pinterakce = 0,39), respektive rizika výskytu složeného renálního parametru (pinterakce = 0,60).
Obr. Výsledky s empagliflozinem v porovnání s placebem u pacientů s HFpEF ze studie EMPEROR-Preserved v závislosti na přítomnosti FiS
Výskyt nežádoucích příhod i nežádoucích příhod vedoucích k vysazení léčby byl u empagliflozinu i placeba srovnatelný, výskyt závažných nežádoucích příhod byl mírně nižší u pacientů s empagliflozinem než s placebem a tyto výsledky byly konzistentní u pacientů s FiS i bez ní.
Jak ukázala tato analýza studie EMPEROR-Preserved, u pacientů s HFpEF (EF LK > 40 %) empagliflozin snižuje riziko hospitalizace pro HF nebo úmrtí z KV příčin a zpomaluje progresi eGFR bez ohledu na přítomnost FiS při zahájení léčby.
(zza)
Zdroj: Filippatos G., Farmakis D., Butler J. et al.; EMPEROR-Preserved Trial Committees and Investigators. Empagliflozin in heart failure with preserved ejection fraction with and without atrial fibrillation. Eur J Heart Fail 2023; 25 (7): 970−977, doi: 10.1002/ejhf.2861.
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.
