Tento odstavec nahrazuje některá z předcházejících doporučení stran farmakologické terapie. Aktuální doporučení odkazují nejen na léčebnou kombinaci metotrexátu s glukokortikoidy nebo metotrexátu s biologickou léčbou, ale zároveň i na přesnou monitoraci a rychlé střídání léčby v případě, že není dosaženo terapeutických cílů.
Pacienti s příznivou prognózou velmi často reagují podobně na monoterapii i na intenzivní léčebnou strategii, ovšem pacienti s těžkými a agresivními formami nemoci často neodpovídají dostatečně na DMARDs v monoterapii nebo kombinované terapii, pokud nejsou do kombinace přidány kortikoidy nebo biologická léčba.
V současnosti není jasné, jak pokračovat či přerušit léčbu u pacientů, kteří dosáhli remise. Důkladné randomizované kontrolované studie cílené na ukončení léčby syntetickými DMARDs ukázaly, že u pacientů, kteří léčbu DMARDs ukončili, bylo mnohem těžší opětovné dosažení remise. To potvrdila i nedávná metaanalýza zaměřená na toto téma.
Jedním ze sledovaných aspektů byla i vazba na trvání remise. Ta by měla být před vysazováním syntetických a/nebo biologických DMARDs perzistentní, tzn. trvající několik měsíců. Biologické přípravky by měly být vysazovány postupně, a to prodlužováním intervalů mezi jednotlivými dávkami a samozřejmě také snižováním dávky, zatímco by měla pokračovat léčba syntetickými DMARDs. Tomuto principu zatím nebyla dána žádná konkrétní forma ani časový rámec, protože není k dispozici dostatek dat. Z názorů odborníků ale vyplývá, že za perzistentní by měla být považována remise trvající minimálně 12 měsíců.
Toto ustanovení následuje předchozí bod, přičemž vysazování syntetických DMARDs by mělo být v případě dlouhotrvající remise zváženo až po přerušení léčby kortikoidy a biologickými přípravky. Stran procesu samotného vysazování léčby opět neexistuje jednotný časový rámec nebo doporučení ohledně dávek či intervalů mezi nimi. Postup je v rukou lékaře, ale je třeba brát v potaz dostupná data, která ukazují, že ukončení léčby DMARDs je spojeno s vyšší frekvencí vzplanutí nemoci.
(pes)
Zdroj:
Ann Rheum Dis 2010;69:964-975. doi:10.1136/ard.2009.126532
