Von Willebrandova choroba (vWD) je nejčastější vrozenou krvácivou chorobou, přičemž její odhadovaná prevalence mezi ženami činí cca 1 %. Celková prevalence je vyšší u žen s významným menstruačním krvácením, kde se podle různých studií pohybuje mezi 5 a 25 %.
Na druhou stranu v rámci gynekologických problémů patří právě závažnější menstruační krvácení mezi relativně často řešené problémy. Při diferenciální diagnostice je proto vhodné myslet i na vrozenou poruchu krvácení.
Jedním z důležitých kroků je cílené dotazování na jiné možné krvácivé projevy – epistaxe, krvácení z gingivy, po extrakci zubu nebo při menších úrazech, anamnéza významnějšího pooperačního či poporodního krvácení, gastrointestinální krvácení, případně krvácení kloubní.
Řada adolescentek uniká pozornosti mimo jiné z důvodu nepravidelných cyklů. Doporučuje se, aby každá dívka s jedním či více z následujících kritérií byla dále vyšetřena právě s ohledem na riziko krvácivé poruchy:
Dalším potřebným krokem je cílené pátrání po možných lécích, které žena užívá a jež by mohly ovlivňovat tendenci ke krvácení.
U žen s pozitivním výsledkem screeningového dotazování je vhodné indikovat laboratorní testy. Ideální laboratorní screening, který by plně vyloučil možnou krvácivou poruchu, neexistuje. Nicméně je možné iniciálně indikovat následující testy:
Všechny tyto testy může indikovat i hodnotit gynekolog či praktický lékař, v případě abnormit nebo opravdu významného podezření na hematologickou poruchu při jinak normálních testech lze konzultovat postup s hematologem, který může indikovat další specifické testy.
V případě stanovení diagnózy vWD je péče o pacientku obvykle multioborová. Vhodné jsou například specializované ambulance, kdy v jeden den žena může konzultovat jak hematologa, tak také gynekologa a následně lze stanovit vhodný léčený plán.
Pro ženy s vWD je k dispozici několik možností léčby. Řada jich souhlasí s hormonální terapií, ať již intrauterinní (tělísko uvolňující levonorgestrel) nebo systémovou hormonální antikoncepcí. Nehormonální terapie zahrnuje antifibrinolytika, například kyselinu tranexamovou či aminokapronovou. Antifibrinolytika stabilizují vytvořenou sraženinu. Výsledky studií ukazují, že antifibrinolytika mohou redukovat menstruační krvácení o 30−55 %. Podávají se v období kolem očekávané menstruace. U závažnějších forem je někdy indikovaná také substituční léčba koncentráty obsahujícími von Willebrandův faktor/koagulační faktor VIII.
Von Willebrandova choroba může být příčinou významného menstruačního krvácení. Zvážení této možnosti v rámci diferenciální diagnostiky abnormálního krvácení je stěžejní, protože může pomoci rychle odhalit příčinu a nasadit efektivní léčbu.
(eza)
Zdroj: Committee on Adolescent Health Care; Committee on Gynecologic Practice. Committee Opinion No.580: von Willebrand disease in women. Obstet Gynecol 2013; 122 (6): 1368−1373, doi: 10.1097/01.AOG.0000438961.38979.19.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
