Italští odborníci hodnotili vliv nedostatečné variability TF během 24 hodin na KV a celkovou mortalitu u nemocných s diabetem mellitem (DM) 1. i 2. typu.1 Jedná se o sekundární analýzu studie CHAMP1ON zahrnující kohortu 497 pacientů s metabolickým onemocněním a 349 s DM1 či DM2, u nichž byl k dispozici vstupní záznam 24hodinového ambulantního monitorování krevního tlaku (ABPM) a TF a data o přežití během 21 let sledování. Autoři zohlednili klinické charakteristiky, mikrovaskulární komplikace a mortalitu v závislosti na variabilitě TF během dne a velikosti nočního poklesu TF.
U pacientů s nízkou cirkadiánní variabilitou TF (směrodatná odchylka 24hodinové TF < medián 30,4) a malým nočním poklesem TF (< 10 %) zjistili nepříznivý kardiometabolický profil a vyšší prevalenci autonomní neuropatie a nefropatie (o 12–23 %). Během 6251 pacientoroků sledování zemřelo 39 % účastníků studie, přičemž u 68 % z nich se jednalo o úmrtí z KV příčin. U pacientů s nízkou 24hodinovou variabilitou TF bylo zjištěno 2násobně vyšší riziko z hlediska KV mortality (adjustovaný poměr rizik [aHR] 2,00; 95% interval spolehlivosti [CI] 1,30–3,08; p = 0,002) a o 61 % vyšší celková mortalita (aHR 1,61; 95% CI 1,13–2,29; p = 0,009) oproti jedincům s vysokou variabilitou TF. Podobně tomu bylo u pacientů s malým nočním poklesem TF, kteří měli o 63 % vyšší KV mortalitu (aHR 1,63; 95% CI 1,08–2,46; p = 0,019) a o 69 % vyšší celkovou mortalitu (aHR 1,69; 95% CI 1,20–2,38; p = 0,003) oproti jedincům se zachovaným nočním poklesem TF.
Podle autorů této práce tak údaje o TF z ABPM představují široce dostupný a nenákladný parametr pro stratifikaci rizika u pacientů s diabetem.1
Předchozí práce ukázaly i další rizika spojená s TF během noci. Bylo například zjištěno, že vysoká variabilita TF během noci přispívá u osob po akutní cévní mozkové příhodě (CMP) ke zvýšení rizika cerebrovaskulárních a kardiovaskulárních příhod během následujících 3 let, a to po úpravě na demografické parametry, KV rizikové faktory, průměrný tlak krve (TK) a průměrnou TF.
V této sekundární analýze prospektivní longitudinální observační studie Sleep Deficiency and Stroke Outcome, která zahrnula 359 pacientů průměrného věku 67 let (64 % mužů), byla vysoká variabilita TF během noci spojena také s těžkou neurologickou a funkční disabilitou po 3 měsících od CMP.2
Další práce ukázala, že pacienti s hypertenzí a chronickým onemocněním ledvin (CKD), u nichž nedochází k dostatečnému nočnímu poklesu TF, dosahují horších renálních výsledků. Účastníci této studie (n = 302) byli rozděleni dle záznamů ABPM do skupiny s dostatečným nočním poklesem TF (poměr TF v noci a ve dne ≤ 0,9), bez nočního poklesu TF (poměr TF v noci a ve dne ≤ 1,0) a s nočním zvýšením TF (poměr TF v noci a ve dne > 1,0). Primární renální sledovaný parametr zahrnoval progresi do konečného stadia onemocnění ledvin (ESRD) nebo pokles odhadované glomerulární filtrace (eGFR) o ≥ 50 %.
Ve sledovaném období, jehož medián činil 34 ± 17 měsíců, měli jedinci bez nočního poklesu TF 2–3násobně vyšší riziko renálního složeného parametru (HR 2,58; 95% CI 1,04–6,4; p = 0,04) a u pacientů s nočním zvýšením TK bylo riziko dosažení sledovaného renálního parametru téměř 4násobné (HR 3,95; 95% CI 1,33–11,79; p = 0,01).3
A konečně podle studie, která hodnotila diurnální variabilitu TF v souvislosti s KV zdravím na základě 10 094 historických záznamů z 24hodinového ambulantního monitorování EKG, jsou jak noční nárůst TF, tak extrémně nízká (< 2,75) či extrémně vysoká (> 26) variabilita noční TF spojeny s vyšším rizikem KV onemocnění, zejména atriálních příhod, jako jsou fibrilace/flutter síní, přetížení síní či síňová tachykardie.4
Nedostatečný noční pokles tepové frekvence a její vysoká variabilita během noci vykazují vysokou korelaci s KV rizikem, a to z hlediska kardiovaskulárních, cerebrovaskulárních a renálních příhod i celkové a KV mortality. To ukazuje na potřebu kompenzace noční TF, jejíž významné snížení je již dlouho doloženo při léčbě betablokátory.5, 6
(zza)
Zdroje:
1. Nesti L., Chiriacò M., Sacchetta L. et al. Circadian heart rate fluctuations predict cardiovascular and all-cause mortality in type 2 and type 1 diabetes: a 21-year retrospective longitudinal study. Eur J Prev Cardiol 2026 Jan 6; 33 (1): 101–110, doi: 10.1093/eurjpc/zwae305.
2. Filchenko I., Mürner N., Dekkers M. P. J. et al. Blood pressure variability, nocturnal heart rate variability and endothelial function predict recurrent cerebro-cardiovascular events following ischemic stroke. Front Cardiovasc Med 2023; 10: 1288109, doi: 10.3389/fcvm.2023.1288109.
3. Liu X., Zhou H., Li G. et al. Nocturnal heart rate rising is a risk factor for poor renal outcomes in patients with chronic kidney disease and hypertension. J Clin Hypertens (Greenwich) 2022; 24 (3): 292–299, doi: 10.1111/jch.14428.
4. Zhang T., Du X., Gu Y. et al. Analysis of diurnal variations in heart rate: potential applications for chronobiology and cardiovascular medicine. Front Physiol 2022; 13: 835198, doi: 10.3389/fphys.2022.835198.
5. Rosen R. C., Kostis J. B., Seltzer L. G. et al. Beta blocker effects on heart rate during sleep: a placebo-controlled polysomnographic study with normotensive males. Sleep 1991; 14 (1): 43–47, doi: 10.1093/sleep/14.1.43.
6. Ben-Dov I. Z., Kark J. D., Ben-Ishay D. et al. Blunted heart rate dip during sleep and all-cause mortality. Arch Intern Med 2007; 167 (19): 2116–2121, doi: 10.1001/archinte.167.19.2116.
