Bimekizumab je moderní biologické léčivo určené k terapii chronických zánětlivých onemocnění, zejména ložiskové psoriázy, psoriatické artritidy, axiální spondylartritidy a nově i hidradenitis suppurativa. V Česku je od listopadu 2022 hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění.
Jedná se o humanizovanou monoklonální IgG1 protilátku, která cíleně inhibuje interleukiny IL-17A a IL-17F, což jsou klíčové mediátory zánětu u řady imunitně zprostředkovaných onemocnění. Tato duální inhibice je unikátní a umožňuje rychlejší a účinnější kontrolu symptomů než u předchozích biologik zaměřených pouze na IL-17A.
Bimekizumab se podává subkutánně, u psoriázy zpočátku 1× za 4 týdny a po 16. týdnu 1× za 8 týdnů. Klinické studie ukázaly, že u většiny pacientů s psoriázou lze při jeho podání dosáhnout skóre PASI 90–100 (tedy 90–100% zlepšení kožních projevů), a to již během několika prvních týdnů léčby. Mezi nejčastější nežádoucí účinky patří infekce horních cest dýchacích, orální kandidóza, bolesti hlavy a reakce v místě vpichu.
Jedná se o 55letou pacientku, která trpí psoriázou již od svých 12 let. V té době se u ní objevily první projevy ve kštici a nad lokty, v 17 letech potom došlo ke generalizaci kožního onemocnění. Od svých 18 let (od roku 1987) je v péči naší kliniky a byla zde také mnohokrát hospitalizována.
Vzhledem k velkému rozsahu onemocnění jí byl v roce 1989 nasazen etretinát, který však neměl větší efekt, a proto byl cca po půl roce vysazen. V roce 1990 se u ní rozvinula psoriatická artritida, a to nejprve v oblasti sakroiliakálního (SI) skloubení. Byla léčena v místě bydliště spádovým revmatologem, který indikoval nesteroidní antiflogistika (NSA). Přesto artritida rychle progredovala a intenzivní bolesti pacientku silně omezovaly v práci. Proto jí byl přiznán invalidní důchod. V letech 1996–97 byl učiněn terapeutický pokus s cyklosporinem A, ale tento měl také jen přechodný a částečný efekt. Fototerapie začátkem roku 1998 vedla spíše ke zhoršení psoriázy. V říjnu 1998 byly nasazeny systémové kortikoidy (nejprve prednison s následným přechodem na methylprednisolon), které však bohužel vedly k provokaci schizoafektivní psychózy, a musely proto být vysazeny. V roce 2000 byla započata léčba acitretinem v počáteční dávce 60 mg na den, s postupným snižováním až na 20 mg denně. V roce 2009 jej však bylo nutné také vysadit pro žaludeční potíže.
V dubnu 2009 jsme přistoupili k biologické léčbě – nejprve etanerceptem (vstupní PASI 25; BSA 80 %) – s velmi dobrým efektem na psoriázu i kloubní obtíže, a to až do roku 2013, kdy se lupénka začala postupně opět zhoršovat a opět se ozvaly bolesti kloubů (zejména kotníky a ramena). Proto jsme dosavadní terapii v prosinci 2015 zaměnili za adalimumab, jehož podání vedlo ke zlepšení kožního nálezu i k zmírnění projevů PsA. Nicméně v březnu 2016 i tato léčba ztratila efekt a postupně došlo k relapsu psoriázy (PASI 15; BSA 20 %). Opět se také ozvaly bolesti kloubů – především kotníků a ramen. Proto jsme se v březnu 2016 rozhodli změnit léčbu na secukinumab. Při této terapii postupně došlo k výraznému zlepšení kožního i kloubního nálezu s poklesem PASI až k hodnotě 0 (září 2016) – pacientka tedy byla zcela bez projevů psoriázy. Tento výborný stav se udržel až do března roku 2017. Poté nastalo mírné oživení psoriázy s hodnotami PASI oscilujícími mezi 1,4 a 4,4, se zbytkovými ložisky psoriázy na zádech a pod prsy. Na jaře 2023 však opět nastala výraznější progrese psoriázy – zejména rozšiřování ložiska na zádech s novými projevy na horních i dolních končetinách (PASI 8; BSA 8%). Ozvaly se bohužel také klouby – bolestivost udávala pacientka především v oblasti přechodu Th a L páteře s propagací do obou SI skloubení a dále pravého ramene a levé paty.
Proto jsme se po 7leté léčbě secukinumabem v dubnu 2023 rozhodli pacientku převést na bimekizumab. Již při následující kontrole za 4 týdny (tedy po jediné aplikaci přípravku) přišla zcela bez lupénky (PASI 0; BSA 0 %) a naprosto nadšená se slovy: „To jsem ještě nezažila. Ta rychlost, s jakou lupénka zmizela, mi naprosto vyrazila dech.“ Plná remise psoriázy přetrvává dosud. Bolesti původně postižených kloubů postupně ustoupily. Pacientka léčbu bimekizumabem dobře toleruje a velmi si ji pochvaluje. V celém průběhu léčby se nevyskytly žádné závažné nežádoucí účinky – jen lehké interkurentní infekty horních cest dýchacích, které mívala i dříve, a mírná únava.
Obr. 1–3 Stav před nasazením bimekizumabu
Obr. 4–6 Remise kožních projevů po nasazení léčby bimekizumabem
Možnosti moderní terapie lupénky se v posledních letech výrazně rozšiřují, zejména díky biologickým léčivům, ale i malým molekulám, jako jsou například apremilast či deukravacitinib. Biologika k léčbě závažné psoriázy jsou zacílena buď na regulační cytokiny (IL-12 a 23 či pouze IL-23), nebo na efektorové cytokiny jako TNF-α či IL-17. Biologika zacílená na regulační cytokiny mají obvykle delší nástup účinku, ale vesměs lepší bezpečnostní profil i delší setrvání pacientů na léčbě, zatímco biologika blokující efektorové cytokiny fungují velmi rychle, nicméně mohou mít i některé poměrně závažné nežádoucí účinky a kratší životnost (zejména anti-TNF přípravky).
Bimekizumab představuje nejnovější látku ze skupiny inhibitorů IL-17, který jako jediný blokuje současně interleukiny IL-17A i IL-17F – oba klíčové mediátory chronického zánětu u psoriázy. Jeho účinek je proto velmi rychlý a výrazný. To ukázal také prezentovaný případ naší pacientky, která již po první aplikaci bimekizumabu dosáhla úplného zhojení lupénky a tento stav přetrvává až do současné doby (skoro 2,5 roku od zahájení léčby). Při léčbě bimekizumabem se mohou vyskytnout některé nežádoucí účinky – nejčastěji to bývají infekce horních cest dýchacích, orální kandidóza, bolesti hlavy nebo reakce v místě vpichu. To však nebyl případ naší pacientky, která jen občas mívá lehké nachlazení, a to zhruba se stejnou frekvencí, jako mívala i dříve, a také si stěžuje na mírnou únavu, což ale bude souviset spíše s věkem a zhoršující se obezitou. Celkově hodnotí léčbu bimekizumabem velmi pozitivně a doufá, že takto výborný stav kůže vydrží co nejdéle.
Prezentovaný případ dokumentuje rychle nastupující a dlouhodobě přetrvávající vysokou účinnost a příznivý bezpečnostní profil bimekizumabu jako prvního a dosud jediného duálního blokátoru interleukinu 17 v léčbě psoriázy.
MUDr. Miroslav Nečas, Ph.D.
I. dermatovenerologická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně
Reference:
1. Reich K., Papp K. A., Blauvelt A. et al. Bimekizumab versus ustekinumab for the treatment of moderate to severe plaque psoriasis (BE VIVID): efficacy and safety from a 52-week, multicentre, double-blind, active comparator and placebo controlled phase 3 trial. Lancet 2021; 397 (10273): 487–498, doi: 10.1016/S0140-6736(21)00125-2.
2. Warren R. B., Blauvelt A., Bagel J. et al. Bimekizumab versus adalimumab in plaque psoriasis. N Engl J Med 2021; 385 (2): 130–141, doi: 10.1056/NEJMoa2102388.
3. Strober B et al. Presentation 061013. AAD 2024.
4. Lebwohl M. et al. Poster P2315. EADV 2023.
5. SPC Bimzelx. Dostupné na: www.ucb.cz/sites/default/files/2025-01/cz-Bimzelx-SPC-12.12.2024.pdf
Fotodokumentace: archiv I. dermatovenerologické kliniky LF MU a FN u sv. Anny v Brně
Diklofenak epolamin je vysoce rozpustná sůl účinné látky s prokázanými protizánětlivými, analgetickými a antipyretickými účinky. Jaké je spektrum jeho indikací a čím se liší od jiných solí diklofenaku? Odpoví přehledná infografika.
