Generické přípravky se neliší léčivou látkou, silou ani lékovou formou od svých referenčních přípravků (nejčastěji originálů). Mohou se však odlišovat pomocnými látkami, které dovedou mírně modifikovat farmakokinetiku přípravku. V rámci hodnocení bioekvivalence přípravků se posuzuje především biologická dostupnost. Požadavky Evropské lékové agentury (EMA) lze zjednodušit na podmínku, která stanovuje, že vstřebávání léčivé látky z generika a referenčního přípravku musí být podobné z 80–125 %.
Obr. Bioekvivalence léčivých přípravků (CI = interval spolehlivosti; upraveno podle: Bakker, 2017)
Mohou být tyto rozdíly klinicky významné, respektive mohou mít vliv na účinnost léčby? Nemělo by se to stát. Je to však oblast zasluhující další pozornost, a to nejen u výše zmíněných neurotropních léčiv a psychofarmak. Podobně i u přípravků k substituční léčbě levothyroxinem mohou mít klinický dopad i relativně mírné rozdíly ve vstřebávání léčivé látky a týkat se to může rovněž dalších léčiv z jiných lékových skupin.
Španělští autoři se ve své observační studii publikované v loňském roce zaměřili na pacienty, kteří právě zahájili léčbu metforminem v dávce 850 mg. Retrospektivně shromáždili data o pacientech užívajících originální přípravek a generikum z období 2 let. Pomocí propensity score spárovali 863 pacientů léčených originálem 1 : 1 s pacienty užívajícími generický přípravek. Sledovaná populace byla ve věku 60,8 roku (medián) a 52,6 % tvořily ženy. Po 24 měsících setrvalo na léčbě více pacientů ze skupiny s originálním přípravkem oproti generiku (63,2 vs. 58,2 %; p = 0,034). To se pravděpodobně odrazilo i v procentuálním snížení glykovaného hemoglobinu (−6,8 % u originálu vs. −4,1 % u generika; p = 0,013).
Ještě více než přípustné odlišnosti ve farmakokinetice však výsledky léčby ovlivňuje adherence pacientů k terapii. Ke slovu se dostávají zdravotní gramotnost, edukace pacientů i různé psychologické aspekty léčby. Fenomén vlivu záměn přípravků se stejnou léčivou látkou byl v posledních 10 letech studován v různých evropských zemích. Většina autorů se shoduje, že jednorázová změna přípravku z originálu na generikum adherenci ani klinické výsledky významně neovlivňuje. Jiné je to ovšem v případě opakovaného střídání různých přípravků se stejnou léčivou látkou.
Tým italských specialistů na hodnocení ekonomiky ve zdravotnictví opakovaně sbíral data o nakládání s generickými přípravky v regionu Lombardie. V observační studii publikované v roce 2016 vybrali 5 léčiv (metformin, amlodipin, simvastatin, sertralin, propafenon a alendronát) a sledovali, zda u necelých 24 tisíc zařazených pacientů (medián věku 61 let), kteří se jimi léčili, proběhla během 36 měsíců sledování generická substituce a jaký vliv na léčbu měla. Došlo k ní u 61,5 % osob. Adherence k léčbě a setrvání na léčbě se významně snižovaly s častější záměnou přípravků: 800–1000 dní setrvali na léčbě pacienti, u kterých došlo ke generické substituci s frekvencí 1–15 %, zatímco pacienti, u kterých proběhla ve více než 60 % případů, setrvali na léčbě pouze 197–448 dní (p < 0,001).
Výsledky observačních studií je třeba brát s vědomím limitací retrospektivního sběru dat. Obvykle nejsou schopné potvrdit příčinnou souvislost, spíše nám ukazují, že používání originálů či generik a jejich vzájemná záměna mohou patřit k faktorům, které dokáží ovlivnit úspěšnost léčby a ochotu pacienta dodržovat doporučení lékaře.
(jam)
Zdroje:
