U širokého spektra pacientů s hypertenzí, zejména těch se stabilní ischemickou chorobou srdeční (ICHS) a/nebo zvýšenou srdeční frekvencí, je doporučena farmakoterapie kombinací inhibitoru angiotenzin konvertujícího enzymu (ACEi) a betablokátoru (BB). Výhodné možnosti kombinování nabízejí perindopril a bisoprolol, neboť ovlivňují různé mechanismy patogeneze hypertenze a oba působí 24 hodin s dávkováním 1× denně. Post hoc analýza 3 observačních studií poskytla údaje o účinnosti a bezpečnosti léčby obnášející přidání perindoprilu k terapii založené na bisoprololu v rutinní klinické praxi.
Analyzována byla data ze 3 publikovaných prospektivních observačních multicentrických otevřených studií (CONFIDENCE II, PROTECT I a PROTECT III), jichž se účastnili kanadští pacienti s neléčenou nebo nekontrolovanou mírnou až středně těžkou hypertenzí a které sdílely stejná kritéria pro zařazení i vyloučení, dobu trvání léčby a primární cílové ukazatele (viz tab. 1). Sledování trvalo 16 týdnů a účastníci absolvovali návštěvy při zahájení léčby a ve 4. a 16. týdnu. Primárními cílovými parametry byly průměrná změna krevního tlaku (TK) a podíl pacientů dosahujících kontroly TK (tj. hodnoty < 140/90 mmHg) v souboru s plnou analýzou dat (FAS).
Tab. 1 Přehled jednotlivých studií
CONFIDENCE II
PROTECT I
PROTECT III
Počet pacientů
13 886
15 665
12 697
Doba průběhu studie
2008–2010
2009–2011
2011–2013
Zařazovací kritéria
Vylučovací kritéria
Terapie
Sloučená populace zahrnovala 42 248 pacientů, z nich 4357 dostalo alespoň 1 dávku perindoprilu souběžně s betablokátorem, přičemž u 1057 nemocných se jednalo o bisoprolol – těch se týkala popisovaná post hoc analýza. Celkem 713 (84,4 %) osob užívalo perindopril a bisoprolol po dobu 16týdenního trvání studie. V průběhu studií ubylo 132 (15,6 %) účastníků (121 se ztratilo ze sledování, 9 vysadilo léčbu kvůli nežádoucím příhodám a u 2 byly jiné důvody). Charakteristiky celého studijního souboru shrnuje tab. 2.
Tab. 2 Výchozí charakteristiky pacientů
CONFIDENCE II (n = 285)
PROTECT I (n = 181)
PROTECT III (n = 379)
Sdružený soubor FAS (n = 845)
Muži/ženy, n (%)
139 (49,1)/144 (50,9)
107 (59,4)/73 (40,6)
207 (55,2)/168 (44,8)
453 (54,1)/385 (45,9)
Průměrný věk ± směrodatná odchylka (SD) (roky)
68,0 ± 10,8
65,6 ± 11,0
69,8 ± 11,5
68,3 ± 11,3
Věkové rozmezí (roky)
27,5–92,5
38,7–91,6
31,0–95,0
27,5–95,0
Věkové kategorie (% pacientů)
≤ 39 let
1,1
0,6
0,8
40–59 let
19,3
27,1
17,7
20,2
60–79 let
63,2
61,9
57,8
60,5
> 79 let
16,5
10,5
23,7
18,5
BMI, průměr ± SD
29,3 ± 5,6
28,7 ± 4,8
29,9 ± 6,1
29,4 ± 5,7
sTK, průměr ± SD
155,1 ± 12,3
147,2 ± 9,9
150,8 ± 8,3
151,5 ± 10,6
dTK, průměr ± SD
88,0 ± 9,8
83,7 ± 8,2
85,6 ± 8,7
86,0 ± 9,1
Konkomitantní antihypertenzní léčba, n (%)
blokátory kalciových kanálů
130 (45,6)
46 (25,4)
134 (35,4)
310 (36,7)
diuretika
119 (41,8)
67 (37,0)
66 (17,4)
252 (29,8)
Po 16 týdnech se střední hodnota sTK/dTK snížila o 20,4/9,8 mmHg, statisticky významný pokles byl pozorován při všech návštěvách ve všech 3 studiích. Cílového krevního tlaku dosáhly více než tři čtvrtiny celkového souboru pacientů (78,0 %), v jednotlivých studiích to bylo 60,4 % (CONFIDENCE II), 88,0 % (PROTECT I) a 86,3 % (PROTECT III). Nejčastější dávky bisoprololu a perindoprilu představovaly 5 + 4 mg (34,9 %), následované 5 + 8 mg (16,9 %) a 2,5 + 4 mg (12,5 %).
Tab. 3 Průměrné absolutní změny hodnot sTK a dTK od výchozích
Průměrná změna ± SD (mmHg)
FAS (n = 845)
p*
Systolický krevní tlak (mmHg)
n
282
181
368
831
při 2. návštěvě – výchozí
−13,6 ± 14,4
−12,8 ± 12,7
−16,4 ± 10,1
−14,7 ± 12,3
< 0,001
235
167
299
701
při 3. návštěvě – výchozí
−18,8 ± 15,1
−16,4 ± 11,8
−23,9 ± 10,4
−20,4 ± 12,9
284
379
844
LOCF – výchozí
−17,8 ± 14,9
−16,8 ± 12,0
−22,1 ± 11,1
−19,5 ± 12,9
Diastolický krevní tlak (mmHg)
−6,8 ± 9,9
−5,9 ± 6,9
−6,9 ± 7,3
−6,7 ± 8,2
0,059
při 3 návštěvě – výchozí
−9,0 ± 9,9
−6,7 ± 7,9
−12,1 ± 7,4
−9,8 ± 8,7
−8,7 ± 10,1
−7,0 ± 8,0
−10,6 ± 8,2
−9,2 ± 8,9
Pozn.: FAS – plně analyzovaný vzorek (full analysis set); LOCF – přenesené poslední pozorování (last observation carried forward); 2. návštěva – po 4 týdnech; 3. návštěva – po 16 týdnech. *Hodnota p pro FAS v porovnání s výchozím stavem.
Ve sloučené populaci pro hodnocení bezpečnosti čítající 1057 pacientů užívajících perindopril + bisoprolol uvedlo 7,1 % alespoň 1 nežádoucí příhodu (AE), většinou se jednalo o kašel, bolest hlavy, závratě a hypotenzi. Nebyly pozorovány statisticky významné změny srdeční frekvence ani závažné AEs. Podrobněji ukazuje výsledky analýzy bezpečnosti tab. 4.
Tab. 4 Nežádoucí příhody (AEs) v jednotlivých studiích a v celkovém souboru
CONFIDENCE II (n = 354)
PROTECT I (n = 234)
PROTECT III (n = 469)
Celkem (n = 1057)
Celkový počet hlášených AEs
48
24
29
101
Počet pacientů s výskytem ≥ 1 AEs, n (%)
32 (9,0)
21 (9,0)
22 (4,7)
75 (7,1)
Počet pacientů s nejobvyklejšími AEs, n (%)
kašel
22 (6,2)
8 (3,4)
7 (1,5)
37 (3,5)
bolest hlavy
3 (0,8)
4 (1,7)
2 (0,4)
9 (0,9)
závrať
2 (0,6)
2 (0,9)
4 (0,9)
8 (0,8)
hypotenze
–
4 (0,4)
hyperhidróza
2 (0,2)
palpitace
Přidání perindoprilu k terapii na bázi bisoprololu bylo spojeno se statisticky významným snížením krevního tlaku po 16 týdnech léčby ve srovnání s výchozím stavem. Na konci studie byla terapie dobře tolerována a nejméně 3 ze 4 pacientů s hypertenzí dosáhli terapeutických cílů. Podle autorů citované post hoc analýzy přidání perindoprilu k terapii založené na bisoprololu představuje bezpečnou a efektivní volbu vhodnou pro použití v rutinní klinické praxi.
(esr)
Zdroj: Abeel M., Gupta A., Constance C. Concomitant treatment of hypertensive patients with bisoprolol and perindopril in routine clinical practice: a post hoc analysis of the CONFIDENCE II, PROTECT I, and PROTECT III observational studies. Adv Ther 2022; 39 (1): 391–404, doi: 10.1007/s12325-021-01958-6.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
Nemáte účet? Registrujte se
Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.
