Jedna z hlavních teorií vysvětluje AVH jako důsledek poruchy specifického výboje v mozku. Jedná se o mechanismus, který za normálních okolností umožňuje mozku rozpoznat, že určitý zvuk nebo myšlenka pochází „zevnitř“ (z vlastní řeči či myšlení), a proto tlumí odpověď na ně v auditorických oblastech. Pokud tento mechanismus selhává, může být vnitřní řeč mylně vnímána jako vnější hlas.
Cílem nedávné studie bylo otestovat tuto hypotézu pomocí elektrofyziologického markeru vnitřní řeči s využitím EEG.
Jak upřesnil spoluautor studie profesor Thomas Whitford z Fakulty psychologie na Univerzitě Nového Jižního Walesu (UNSW), vnitřní řeč je hlas v hlavě člověka, který tiše vypráví jeho myšlenky – co plánuje, čeho si všímá a podobně. Většina lidí zažívá vnitřní řeč pravidelně a často, aniž si to uvědomují, někteří ji však neprožívají vůbec. U osob bez schizofrenie vede používání vnitřní řeči ke stejnému snížení mozkové aktivity, jako když osoba mluví nahlas.
Účastníci studie byli rozděleni do tří skupin. První skupina zahrnovala 55 pacientů s poruchami schizofrenního spektra, kteří v nedávné době zažili sluchové verbální halucinace. Ve druhé skupině bylo 44 osob taktéž trpících schizofrenií, ale bez AVH v anamnéze nebo v poslední době. Třetí kontrolní skupinu tvořilo 43 lidí bez schizofrenie. Každý účastník měl sluchátka a byl připojen k EEG. Při experimentu pak buď vytvářeli vnitřní slabiku současně s přehráním slyšitelné slabiky, nebo jen pasivně poslouchali.
U zdravých osob při shodě mezi vnitřní a slyšenou slabikou ukázalo EEG sníženou aktivitu ve sluchové kůře, tedy části mozku, která zpracovává zvuk a řeč. To naznačuje, že mozek předvídal zvuk a tlumil reakci na něj – podobně jako se to děje, když mluvíme nahlas.
U pacientů se schizofrenií a aktuálními halucinacemi byly ale výsledky opačné. U těchto jedinců namísto očekávaného potlačení mozkové aktivity, když se vnitřní řeč shodovala se slyšeným zvukem, ukázalo EEG zvýšenou reakci. To svědčí o tom, že místo potlačení dochází k přehnané odpovědi.
Profesor T. Whitford upřesnil, že toto obrácení normálního potlačovacího efektu naznačuje, že predikční mechanismus mozku může být u lidí, kteří právě zažívají sluchové halucinace, narušen. To může způsobit, že jejich vlastní vnitřní hlas bude chybně interpretován jako vnější řeč.
Pacienti bez halucinací vykazovali mírně odlišný, ale také abnormální vzorec.
Výsledky experimentu podle výzkumníků podporují teorii, že halucinace souvisejí s poruchou tlumicích mechanismů spojených s vnitřní řečí. Podle autorů poskytla jejich nová studie zveřejněná v časopise Schizophrenia Bulletin dosud nejsilnější důkaz, že sluchové verbální halucinace mohou u osob trpících schizofrenií pramenit z narušení schopnosti mozku rozpoznat svůj vlastní vnitřní hlas.
Vědci tvrdí, že jejich zjištění by mohlo vést k nalezení biologických indikátorů, které ukazují na přítomnost schizofrenie. Zatím totiž neexistují žádné krevní testy, skeny mozku ani laboratorní biomarkery, které by toto onemocnění potvrzovaly.
Výzkumníci by navíc rádi zjistili, zda lze měření použité v této studii využít také k identifikaci osob s vysokým rizikem rozvoje psychózy, což by lékařům umožnilo včasný zásah. Podle prof. Whitforda je pochopení biologických příčin symptomů schizofrenie nezbytným krokem k vývoji nových a účinných způsobů léčby tohoto onemocnění.
(hno)
Zdroje:
1. Whitford T. J., Chung L. K. H., Griffiths O. et al. Corollary discharge dysfunction to inner speech and its relationship to auditory verbal hallucinations in patients with schizophrenia spectrum disorders. Schizophr Bull 2025 Oct 21: sbaf167, doi: 10.1093/schbul/sbaf167.
2. Brainwave study sheds light on cause of 'hearing voices'. Medical Xpress. Dostupné na: www.medicalxpress.com/news/2025-10-brainwave-voices.html
