Závažné jaterní onemocnění ve svém důsledku způsobuje poruchu koagulace a vede k závažným krvácivým stavům. I přes tuto skutečnost existují v hepatologii případy, kdy je nutné užít antikoagulační léčbu. Mezi tyto stavy patří i Buddův–Chiariho syndrom, který je charakterizován ztíženým odtokem krve z jater na úrovni malých či velkých jaterních žil, často i části dolní duté žíly a u 15 % nemocných se přidružuje i porucha průchodnosti kmene portální žíly. Klinický obraz je určen kombinací portální hypertenze a ischemického postižení hepatocytů v důsledku spotřebování kyslíku v krvi městnající se v játrech v závislosti na rychlosti vzniku obstrukce. U chronického průběhu vede toto postižení k vývoji jaterní cirhózy (1).

Na popisu případu ruptury aneuryzmatu abdominální aorty zajištěného stentgraftem u pacienta užívajícího dabigatran je prezentováno užití specifického antidota idarucizumabu. V diskuzi jsou pak stručně zmíněny možnosti monitorace účinku dabigatranu v běžné klinické praxi. Klíčová slova: Dabigatran, Pradaxa, idarucizumab, Praxbind, NOAC, antikoagulace, reverzace účinku, monitorace, Hemoclot, krvácení

Nedávno byl popsán neobvyklý případ spontánní hyfémy s přední uveitidou jako hlavního projevu intraokulárního šíření systémového difuzního velkobuněčného B lymfomu (DLBCL).

Prezentovaná práce informuje o možnostech využití preimplantační genetické diagnostiky s cílem zabránit přenosu závažných dědičných onemocnění oka projevujících se již v dětství těžkým postižením zraku. Zmíněna je také nezastupitelná úloha oftalmologů při sdělování relevantních informací pacientům a jejich rodinným příslušníkům.

Nová retrospektivní studie zkoumala vliv dávky buprenorfinu/naloxonu na riziko selhání léčby zneužívání opioidů a na dobu do selhání léčby. Zároveň hodnotila vliv současného užívání vybraných sedativ jakožto podpůrné léčby.

Nedávno publikovaná studie hodnotila vliv adherence k užívání buprenorfinu/naloxonu po dobu 6 měsíců na neuropsychologické funkce jedinců se závislostí na opioidech. Současně zkoumala vliv depresivní symptomatologie na tyto funkce.

Japonským vědcům se podařilo vyvinout model predikce rizika progrese prediabetu do diabetu. Další výsledky upozorňují na roli změny BMI a výskytu příznaků deprese při posuzování tohoto rizika.

Změna stravy a životního stylu je to první (a zcela zásadní), co lze člověku s prediabetem doporučit. Jak být co nejkonkrétnější a mluvit pro pacienta srozumitelně?

Diabetes Prevention Program / Diabetes Prevention Program Outcomes Study (DPP/DPPOS) jsou největší a nejdelší kontrolovaná klinická hodnocení metforminu v prevenci diabetu. Přehledový článek shrnuje data z DPP/DPPOS a zaměřuje se na metformin v prevenci diabetu, jeho dlouhodobé glykemické a kardiometabolické účinky a bezpečnost u osob s vysokým rizikem rozvoje diabetu.

Vyhledávání pacientů s prediabetem a péče o ně leží zejména na bedrech praktických lékařů, kteří se s těmito případy setkávají v první linii. V souvislosti se stoupající prevalencí diabetu i prediabetu nabývá toto téma v oblasti primární péče stále více na důležitosti. Díky tomu, že se praktik sám aktivně ujme diagnostiky a léčby pacientů s prediabetem nebo mírnou formou diabetu, se mohou odborným diabetologickým ambulancím více „uvolnit ruce“ pro řešení závažnějších případů diabetu, jež jim prvolinioví lékaři odesílají. Následující materiál vychází z aktuálních doporučených postupů a formou „kuchařky“ přehledně shrnuje, co je v rámci diagnostiky a léčby těchto pacientů klíčové, co sledovat a na co nezapomínat v denní praxi.

Karcinom močového měchýře patří mezi nádorová onemocnění, jejichž incidence celosvětově narůstá, avšak mortalita zůstává relativně stabilní. V etiopatogenezi karcinomu močového měchýře se uplatňuje celá řada rizikových faktorů. Nejvýznamnějším rizikovým faktorem je kouření cigaret. Odhaduje se, že až 50 % všech karcinomů močového měchýře u mužů a 23 % u žen přímo souvisí s kouřením cigaret. Z tohoto hlediska je v současnosti zdůrazňována i role urologa, který může pacien­tům pomoci zanechat kouření. Jeho role by měla spočívat především v edukaci pacienta o urologických onemocněních, která jsou spojována s užíváním tabáku, a ve vysvětlení souvislosti mezi kouřením cigaret a jeho negativním dopadem na zdraví. Cílem následujícího textu je popis významu karcinomu močového měchýře a poskytnutí základního přehledu o kouření a jeho roli v etiopatogenezi tohoto nádorového onemocnění.

Hyperaktivní močový měchýř (OAB) je syndrom charakterizovaný přítomností urgence nebo urgentní inkontinence. Je definován jako náhlá a neodolatelná touha močit, kterou nelze odložit. OAB má významný dopad na kvalitu života pacientů. Celková prevalence příznaků OAB je cca 16 %. OAB může být idiopatický nebo může být sekundární na základě obstrukce dolních cest močových, neurologických onemocnění, metabolických onemocnění, infekce močového měchýře, nádoru močového měchýře nebo v kombinaci se stresovou inkontinencí. Mezi rizikové faktory OAB patří obezita, kouření, konzumace sycených nápojů a příjem kofeinu. OAB je chronické onemocnění, které vyžaduje dlouhodobou léčbu. Patří sem behaviorální terapie, jako je rehabilitace svalů pánevního dna, trénink močového měchýře či dietní modifikace, dále farmakologická léčba a neuromodulace. Pokud není dostatečný efekt počáteční behaviorální léčby či farmakoterapie nebo při výskytu dalších komplikujících příznaků, je třeba pacienta odeslat na specializované vyšetření. Většina pacientů s OAB však nevyžaduje provedení cystoskopie nebo urodynamiky. V léčbě OAB lze volit z celého spektra anticholinergik, přičemž všechny vedou k určitému zlepšení symptomů a kvality života. Liší se spektrem nežádoucích účinků, které jsou dány preferenční blokádou antimuskarinových receptorů, průnikem přes hematoencefalickou bariéru a prvním průchodem přes játra. Hlavním problémem v dětské urologii je nedostatek randomizovaných studií u pediatrických pacientů, které by uvedly na trh selektivnější preparáty.

Screening je metoda vyhledávání onemocnění v časném stadiu, ve kterém se onemocnění neprojevuje žádnými příznaky. Při délce sledování 10–15 let dochází u pacientů screenovaných na PSA k významnému snížení mortality na karcinom prostaty. Česká republika splňuje všechny odborné požadavky na provádění selektivního screeningu karcinomu prostaty, a to zejména pro určitou definovanou věkovou skupinu mužů a pro muže s předchozím výskytem nádorového onemocnění. Screening je metoda vyhledávání onemocnění v časném stadiu, ve kterém se onemocnění neprojevuje žádnými příznaky.