Deficit α1-antitrypsinu je dědičné onemocnění s autosomálně kodominantní dědičností způsobené mutací v genu SERPINA1. V současnosti je identifikováno více než 120 alel tohoto genu, z nichž přibližně 40 % může způsobit rozvoj onemocnění charakterizovaného poškozením plicní a jaterní tkáně (u některých genotypů) v důsledku snížené produkce inhibitoru serinových proteáz. Jednu z variant onemocnění představuje nosičství alel MZ, přičemž alela M představuje normální variantu genu a alela Z je spojená s produkcí defektního proteinu. U těchto jedinců dochází k expresi 55 % normální sérové hladiny α1-antitrypsinu.
Nosičství alel MZ bylo původně považováno za genotyp s mírným deficitem asociovaným se zanedbatelným nebo nízkým rizikem klinicky manifestního onemocnění. Pozdější studie však ukázaly, že ačkoliv u nekuřáků riziko onemocnění plic skutečně zvýšené není, u kuřáků riziko rozvoje chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN) vyšší je. Dostupné důkazy také nasvědčují tomu, že nosičství alel MZ sice nezpůsobuje poškození jater v dětském věku, ovšem na několika sériích pacientů s konečnou fází jaterního poškození zařazených do transplantačního programu byla demonstrována až překvapivě vysoká prevalence osob s alelami MZ.
Před dvěma dekádami navíc byla publikovaná studie, podle které počet nositelů alel MZ převyšoval 25 milionů obyvatel, a to převážně bělochů na evropském kontinentu.
Ačkoliv se onemocnění klinicky manifestuje pravděpodobně pouze u malého podílu nositelů alel MZ, vzhledem k očekávané vysoké prevalenci v populaci může být významným zdravotním problémem, a to zejména u jedinců s nezdravým životním stylem. Cílem epidemiologické studie bylo aktualizovat údaje ohledně prevalence alel MZ a míry kuřáctví v celosvětové populaci.
Ke stanovení prevalence byla použita data vhodných epidemiologických studií ze 74 zemí světa. Do analýzy bylo zahrnuto celkem 180 studií (90 z Evropy, 41 z Ameriky a Karibiku, 15 z Afriky, 25 z Asie, 8 z Austrálie a 1 z Nového Zélandu) o celkovém počtu 191 953 účastníků (82 118 z Ameriky a Karibiku, 76 612 z Evropy, 21 353 z Asie, 6839 z Austrálie a Nového Zélandu a 5031 z Afriky). Průměrná míra kouření činila 22,9 % v Evropě, 21,4 % v Asii, 15,2 % shodně v Americe a Africe a 14,8 % v Austrálii a na Novém Zélandu.
Průměrná prevalence nosičství alel MZ mezi účastníky studie činila 1 : 32 v Austrálii a Novém Zélandu, 1 : 58 v Evropě a 1 : 91 v Americe, přičemž hodnoty se významně lišily mezi jednotlivými zeměmi i v rámci jednoho kontinentu. V Africe a Asii nebylo možné stanovit průměrnou globální prevalenci v důsledku nedostatečných dat.
Odhadovaný celkový počet nositelů alel MZ činil napříč kontinenty přes 35 milionů jedinců: 13,8 milionu v Americe, 11 milionů v Evropě, 7,9 milionu v Asii, 1,5 milionu v Africe a 837 tisíc v Austrálii a na Novém Zélandu.
Prevalence ve vybraných zemích se stala základem k vytvoření mapy pomocí geografického informačního systému a interpolační metody inverzní vzdálenosti. V rámci této metody byla prakticky v celé Evropě stanovena velmi vysoká prevalence nosičství alel MZ, a to mezi < 1 : 80 a ≤ 1 : 40. K oblastem s velmi vysokou prevalencí patřila i střední Evropa včetně Česka, ačkoliv pro potřeby studie nebyla k dispozici přímá epidemiologická data z naší země.
V sousedním Rakousku činila prevalence nosičství alely MZ 1 : 40, s mírou kouření 35,1 % a celkovým odhadovaným počtem nositelů alel MZ 225 tisíc, v Německu 1 : 53, s mírou kouření 30,3 % a celkovým odhadovaným počtem nositelů alel MZ 1,5 milionu, a v Polsku 1 : 123, s mírou kouření 28 % a celkovým odhadovaným počtem nositelů alel MZ 310 tisíc. Procento nositelů alel MZ v obecné populaci činilo v Rakousku 0,3 %, v Německu 1,9 % a v Polsku 0,8 %. Podle vytvořené mapy v Česku dosahuje odhadovaná prevalence nosičství alel MZ 1 : 40–60, s obdobnou mírou kouření jako v sousedních státech.
Z výsledků analýzy vyplynulo, že celkem 75 % nositelů alel MZ představují běloši žijící převážně v Evropě, Americe, Austrálii a na Novém Zélandu. Dalších 20 % nositelů alel MZ pochází z Asie, s nejvyšším výskytem v regionech Blízkého východu, východní, jižní a jihovýchodní Asie. Zbylých 5 % představují obyvatelé Afriky žijící v oblastech západní a východní Afriky.
Podle epidemiologické studie je odhadovaná prevalence nositelů alely MZ v určitých částech populace poměrně impozantní. Nejčastěji se jedná o bělochy, u nichž činí odhadovaný počet nositelů alel v rámci celkové populace 2–4 %. V kombinaci s působením exogenních faktorů, mezi něž patří kouření či expozice znečištěnému ovzduší, může nosičství alel MZ představovat významný rizikový faktor rozvoje CHOPN a popřípadě také poškození jater.
Prevence poškození plic a jaterní tkáně je u nositelů genotypu MZ zásadní. Detekce alel MZ by podle autorů studie měla vést k zavedení účinných preventivních opatření a edukaci pacientů o tom, že ačkoliv samotný genotyp představuje nízké riziko poškození plic a jater, v kombinaci s dalšími faktory může v dospělosti přispět k rozvoji CHOPN nebo jaterní cirhózy.
(holi)
Zdroj: Martinez-González C., Blanco I., Diego I. et al. Estimated prevalence and number of PiMZ genotypes of alpha-1 antitrypsin in seventy-four countries worldwide. Int J Chron Obstruct Pulmon Dis 2021 Sep 17; 16: 2617–2630, doi: 10.2147/COPD.S327803.
