Fabryho nemoc je nejčastější lyzosomové střádavé onemocnění vázané na chromosom X. Je způsobeno deficitem aktivity enzymu alfa-galaktosidázy A (α-Gal A), který vede k progredujícímu ukládání glykosfingolipidů v lyzosomech buněk celého těla.1, 2
Klasická forma Fabryho nemoci se objevuje u mužů s aktivitou α-Gal A < 1 % a obvykle začíná v dětství nebo v dospívání periodicky se opakujícími krizemi se silnou bolestí končetin (akroparestezie), cévně-kožními lézemi (angiokeratomy), poruchami pocení (anhidróza, hypohidróza nebo vzácně hyperhidróza), charakteristickými zákaly rohovky a čočky a proteinurií. Postupně dochází ke zhoršování funkce ledvin až do konečného stadia jejich selhání (ESRD) ve 3.−5. dekádě života. Ve středním věku se u většiny mužů s úspěšně léčeným ESRD rozvine onemocnění srdce nebo cerebrovaskulární onemocnění, jež jsou hlavní příčinou jejich morbidity a mortality.
U žen s heterozygotní formou Fabryho nemoci jsou příznaky obvykle mírnější a rozvíjejí se v pozdějším věku než u mužů. Vzácně mohou být ženy v průběhu celého života relativně bez symptomů nebo se u nich naopak objeví symptomy jako u klasické formy u mužů.1
Formy s pozdním začátkem jsou popsány u mužů s aktivitou α-Gal A > 1 %. Klinické příznaky zahrnují onemocnění srdce, které se rozvíjí v 6.–8. dekádě života v podobě hypertrofie levé komory, kardiomyopatie a arytmie spolu s proteinurií; nebo renální selhání vedoucí k ESRD ovšem bez kožních lézí a bolestí; nebo jako cerebrovaskulární onemocnění v podobě cévní mozkové příhody (CMP) či tranzientní ischemické ataky (TIA).1
Diagnózu lze nejspolehlivěji stanovit na základě deficientní aktivity α-Gal A v plazmě, izolovaných leukocytech či buněčné kultuře.1 Jednoduchou a běžně používanou metodou je stanovení aktivity α-Gal A ze suché kapky krve (DBS).3 Diagnózu potvrdí molekulárně genetické vyšetření.1
Vzhledem k nespecifickým časným příznakům, heterogenitě fenotypů a malému povědomí o nemoci je Fabryho choroba diagnostikována pozdě – průměrně až za 11 let po vzniku prvních příznaků.4 Časně stanovená diagnóza je přitom vzhledem k progredujícímu charakteru nemoci s rozvojem ireverzibilního poškození orgánů zcela zásadní.5
Po zjištění patogenní varianty genu GLA u 1 člena rodiny je doporučeno molekulárně genetické vyšetření u všech ohrožených příbuzných, prenatální vyšetření u ohrožených plodů a případně preimplantační genetické vyšetření.1
Pro zlepšení časného záchytu lyzosomových střádavých onemocnění včetně Fabryho choroby byl vyvinut validovaný on-line nástroj accelRare.6 Do tohoto rozhraní lékař zadá věk a pohlaví pacienta, příznaky, anamnézu a případně již provedená vyšetření (vyplnění trvá 5–10 minut). Algoritmus poté vygeneruje seznam nejpravděpodobnějších diagnóz s přehledem typických příznaků, doporučených vyšetření a seznamem center specializované péče, kam lze pacienta s podezřením na vzácné onemocnění odeslat.6
Cílená léčba Fabryho choroby zahrnuje enzymovou substituční léčbu (ERT) s případnou chaperonovou terapií (např. migalastat). Chaperony jsou malé molekuly, jež pomáhají tělu využít jeho vlastní poškozený enzym. Cílem je prevence nebo oddálení progrese renálních, srdečních a cerebrovaskulárních příznaků nemoci. ERT má být podle doporučení zahájena co nejdříve u všech mužů s Fabryho chorobou (včetně dětí a pacientů s ESRD na dialýze nebo po transplantaci ledvin) a u žen s klinickými projevy nemoci.1
Podpůrná péče zahrnuje podávání difenylhydantoinu, karbamazepinu či gabapentinu ke zmírnění bolestí (akroparestezie), kyseliny acetylsalicylové (ASA), hypolipidemik a antihypertenziv v prevenci ischémie myokardu, ASA nebo jiných protidestičkových léků v prevenci CMP/TIA, inhibitorů angiotenzin konvertujícího enzymu (ACEi) nebo blokátorů receptorů AT1 pro angiotenzin II (ARBs, tj. sartanů) ke zmírnění proteinurie, náhradu funkce ledvin u ESRD, rehabilitaci a sluchové pomůcky při poškození sluchu a řešení psychiatrických projevů. Pacienti by neměli kouřit. Potřebné je pravidelné vyšetření kardiologické, neurologické, nefrologické, audiologické a psychologické.1
(zza)
Zdroje:
1. Mehta A., Hughes D. A. Fabry disease. GeneReviews, University of Washington, Seattle, 2024 Apr 11.
2. Thompson S. E., Roy A., Geberhiwot T. et al. Fabry disease: insights into pathophysiology and novel therapeutic strategies. Biomedicines 2025 Mar 4; 13 (3): 624, doi: 10.3390/biomedicines13030624.
3. Gal A., Hughes D. A., Winchester B. Toward a consensus in the laboratory diagnostics of Fabry disease – recommendations of a European expert group. J Inherit Metab Dis 2011; 34 (2): 509–514, doi: 10.1007/s10545-010-9261-9.
4. Wilcox W. R., Oliveira J. P., Hopkin R. J. et al.; Fabry Registry. Females with Fabry disease frequently have major organ involvement: lessons from the Fabry Registry. Mol Genet Metab 2008; 93 (2): 112–128, doi: 10.1016/j.ymgme.2007.09.013.
5. Germain D. P. Fabry disease. Orphanet J Rare Dis 2010; 5: 30, doi: 10.1186/1750-1172-5-30.
6. Frequently asked questions. accelRare, 2026. Dostupné na: www.accelrare.fr/faq-accelrare
