Nadváha a obezita postihují přibližně 40 % lidí s Crohnovou chorobou. Nadměrné množství viscerální tukové tkáně je spojeno s metabolickými změnami, systémovým zánětem, horší kvalitou života, sníženou odezvou na biologickou léčbu a zvýšeným chirurgickým rizikem.
Výzkumníci se proto rozhodli u pacientů s Crohnovou chorobou vyzkoušet účinnost časově omezeného stravování. Přestože u běžné populace bylo dle dostupných dat přerušované hladovění spojeno se snížením viscerálního tuku, inzulinové rezistence a cirkulujících cytokinů nezávisle na omezení kalorií, žádné kontrolované studie doposud nehodnotily časově omezené stravování u osob se zánětlivým onemocněním střev.
Odborníci se rozhodli pro 12 týdnů trvající randomizovanou kontrolovanou studii u 35 dospělých s Crohnovou chorobou v klinické remisi, kteří měli nadváhu či byli obézní. 20 účastníků bylo zařazeno do skupiny s časově omezeným stravováním, zbylých 15 osob z kontrolní skupiny pokračovalo ve svých obvyklých stravovacích návycích.
Lidé ve skupině s přerušovaným půstem nejedli 16 hodin denně, šest dní v týdnu, přičemž svoji obvyklou stravu konzumovali během osmihodinového okna. Účastníci v kontrolní skupině jedli bez jakýchkoli omezení.
Výzkumníci měřili u účastníků aktivitu onemocnění, složení těla a markery zánětu a imunitně-metabolického zdraví na začátku studie a poté znovu ve 12. týdnu. Data zahrnovala index tělesné hmotnosti (BMI), analýzu vzorků stolice (fekální kalprotektin, mikrobiota) a testování sérových imunitně-metabolických biomarkerů (adipokiny a cytokiny). Rovněž byla hodnocena energetická hodnota stravy a její kvalita, aby se zjistilo, zda případné změny souvisejí se snížením kalorického příjmu nebo výběrem potravin.
Během studie se BMI účastníků ve skupině s časově omezeným příjmem potravy snížilo (průměrně o 0,9±0,03 kg/m2), zatímco u kontrolní skupiny došlo k jeho zvýšení (průměrně o 0,6±0,3 kg/m2), a to i přes podobný energetický příjem a kvalitu stravy. Klinická aktivita onemocnění hodnocená pomocí Harvey-Bradshawova indexu se v postící se skupině zlepšila, přičemž celkově došlo ke 40% snížení frekvence stolice a 50% poklesu břišních potíží. Tyto změny nebyly pozorovány u kontrolní skupiny.
Přerušovaný půst byl také spojen se snížením sérové hladiny leptinu a adipsinu, což jsou hormony spojené s obezitou, záněty a regulací imunitního systému. U podskupiny účastníků, kteří navíc podstoupili DEXA skenování, bylo zjištěno snížení viscerální tukové tkáně ve skupině s časově omezeným příjmem potravy oproti jejímu zvýšení v kontrolní skupině. Podle autorů studie tyto hormonální změny a změny ve složení těla posilují důkazy, že přerušovaný půst zlepšuje distribuci tukové tkáně i metabolické zdraví.
Další analýzy údajů ze studie ukázaly, že pozorované klinické a metabolické účinky mohou doprovázet také změny imunitního systému a mikrobiomu. U účastníků s větším snížením BMI došlo ke změnám jak v protizánětlivých, tak v prozánětlivých cytokinech, což podle výzkumníků může odrážet „postupný proces rekalibrace imunitního systému“.
Výsledky studie spoluautorky doc. Maitreyi Raman ukázaly, že kromě hubnutí nabízí časově omezené stravování i další výhody. Podle jejího názoru získaná data naznačují, že přerušovaný půst může pacientům s Crohnovou chorobou pomoci udržet nemoc v trvalé remisi.
(hno)
Zdroje:
1. Haskey N., Ye J., Lewis A. et al. Time-restricted feeding reduces body mass index, visceral adiposity, systemic inflammation, and clinical disease activity in adults with Crohn's disease: A randomized controlled study. Gastroenterology 2026: S0016-5085(25)06485-6, doi: 10.1053/j.gastro.2025.11.008.
2. Intermittent fasting reduces Crohn’s disease activity by 40% in pilot study. Inside Precision Medicine 2026. Dostupné na: www.insideprecisionmedicine.com/topics/patient-care/intermittent-fasting-reduces-crohns-disease-activity-by-40-in-pilot-study
