Spolupráce s člověkem v řadě situací: vyhledávání drog, zbraní, zločinců, ale také obětí různých katastrof, asistence nevidomým či vozíčkářům, canisterapie a v neposlední řadě také umění odhalit některá onemocnění, od karcinomu prostaty po malárii či COVID-19 – to všechno a ještě mnohem více dokážou psi.
Parkinsonova nemoc patří do výčtu chorob, jejichž časnou diagnostiku komplikuje skutečnost, že pro ni zatím chybějí jasné diagnostické biomarkery. Autoři níže citovaného výzkumu připomínají, že laboratorní testy sice vykazují až 98% přesnost, zatím však nebyly zavedeny do zdravotnických zařízení a podobně přesné SPECT skeny se v primární diagnostice používají jen zřídka. Proto chtěli ověřit, zda by psi dokázali odhalit PN čichem podle jednoho z jejích časných příznaků předcházejících motorickým – seboroické dermatitidy.
Jednalo se o prospektivní randomizovanou dvojitě zaslepenou studii, v níž bylo použito 305 kožních stěrů – 130 od 40 pacientů s PN (57,5 % tvořili muži), kteří dosud na PN neužívali léky, a 175 kontrolních, získaných od doprovodu pacientů či dobrovolníků. Medián věku pacientů činil 71 let (46,0–83,0), medián doby od stanovení diagnózy 2,0 roky (1,00–7,00), drtivá většina (92,5 %) nekouřila, medián hodnoty BMI byl 24,2 kg/m2 (16,9–48,8).
Zmíněnou kontrolní skupinu představovaly osoby odpovídající pacientům věkem, hodnotou BMI, pohlavím a (ne)kuřáctvím. Dále se studie účastnili 2 psi (vybraní během 38–53denního výcviku z původních 10), konkrétně 2letý zlatý retrívr (pes 1) a 3letý labrador × zlatý retrívr (pes 2), vycvičení profesionálním trenérem podle zavedeného protokolu. Před testováním proběhl jejich trénink na vzorcích odebraných pacientům s PN krátce po stanovení diagnózy, od zdravých jedinců i pacientů s jinými neurologickými onemocněními.
Celkových 305 studijních vzorků bylo rozděleno na 205 tréninkových a 100 testovacích (40 od pacientů, 60 od kontrol) a každý byl ještě rozříznut na polovinu – duplikáty posloužily buď oba pro trénink, nebo jeden pro trénink a druhý jako „výplňová“ kontrola během testování.
Zmíněná stovka testovacích vzorků byla psům prezentována stejně jako při výcviku, tj. v řadě po 4, z nichž byl pozitivní maximálně 1 (tj. nemusel být žádný). Psi směli projít každou linii maximálně 4×. U každého vzorku bylo chování psů kódováno jako označení, váhání, zájem, nezájem nebo nevyhledáno, přičemž váhání, zájem a nezájem byly považovány za negativní odpovědi.
Jakmile si byl psovod jistý, jak pes zvolil, sdělil odpověď experimentátorovi, jenž ji zanesl do databáze chráněné heslem, a software odhalil, zda byla správná – v takovém případě psovod psa odměnil. Kdykoliv bylo možné vyžádat si kalibrační zkoušky.
Během testování psi rozlišovali mezi vzorky pozitivními na PN a kontrolními, s nimiž se předtím nesetkali. Oba dosáhli vysoké senzitivity (pes 1: 70,0 %, pes 2: 80,0 %). To je srovnatelné s citlivostí při detekci malárie a vyšší než při detekci karcinomu močového měchýře či jiných chorob. Totéž se týká vysoké specificity (pes 1: 90,0 %, pes 2: 98,3 %). Shoda mezi oběma zvířaty byla u pozitivních vzorků vyšší, než se očekávalo na základě náhody. To dokazuje, že PN má zřejmě „čichový podpis“. Rozdíly v odpovědích mohou odrážet osobnostní rozdíly mezi psy nebo jemné odlišnosti ve výcviku.
Autoři studie konstatují, že ačkoliv z původních 10 psů byli uznáni za vhodné k dokončení plného výcviku pouze 2, jejich následné výkony ukazují, že je možné, aby se psi se správnými schopnostmi úkol naučili.
Výzkumný tým vyjádřil přesvědčení, že včasná detekce biomarkerů v kožním mazu s využitím excelentních čichových schopností psů by potenciálně mohla být nápomocná ke stávajícím metodám – po zdokonalení třeba k rychlému screeningu a diagnostice, a tím podpořit či zlepšit včasnost intervence, zejména v případech, kdy je diagnostika PN složitá.
(esr)
Zdroj: Rooney N., Trivedi D. K., Sinclair E. et al. Trained dogs can detect the odor of Parkinson's disease. J Parkinson Dis 2025 Sep; 15 (6): 1111−1115, doi: 10.1177/1877718X251342485.
