Přibližně 2/3 osob s obezitou/nadváhou umírají v důsledku KV onemocnění (KVO). Zvýšené riziko KVO je u nich dáno jednak přímo negativními dopady nadměrné adipozity na endokrinní a imunitní systém, jednak nepřímo prostřednictvím rozvoje komplikací obezity, jako jsou diabetes mellitus 2. typu (DM2), hypertenze, dyslipidémie, trombóza nebo obstrukční spánková apnoe (OSA).
V léčbě obezity/nadváhy prokázaly přínos agonista receptorů pro glukagonu podobný peptid 1 (GLP-1RA) semaglutid a duální agonista receptorů pro GLP-1 a glukózo-dependentní inzulinotropní polypeptid (GIP) tirzepatid, a to z hlediska snížení tělesné hmotnosti i zmírnění KV rizikových faktorů. Přímé porovnání jejich KV přínosu nicméně dosud chybělo.
Analýza longitudinálních dat jednotlivých pacientů ze studie SURMOUNT 5 umožnila jako první přímo porovnat vliv tirzepatidu a semaglutidu na 10leté riziko KVO a odhadnout počet KV příhod v průběhu 10 let, kterým lze předejít při léčbě obezity těmito přípravky. Autoři se také pokusili odhadnout potenciální dopad léčby obezity tirzepatidem a semaglutidem na výskyt KV příhod u populace USA s využitím dat z průzkumu NHANES (National Health and Nutrition Examination Survey) 2021–2023.
SURMOUNT-5 byla otevřená randomizovaná studie fáze IIIb, do které byli zařazeni jedinci bez DM2 s obezitou nebo s nadváhou + ≥ 1 další související komorbiditou. Účastníci dostávali buď tirzepatid (10 či 15 mg), nebo semaglutid (1,7 či 2,4 mg) 1× týdně s.c.
Při zahájení léčby a po 72 týdnech u nich bylo stanoveno 10leté skóre KV rizika. Toto skóre bylo vypočteno pomocí rovnic zahrnujících index tělesné hmotnosti (BMI), věk, pohlaví, systolický tlak krve (sTK), léčbu hypertenze, kouření a přítomnost DM2, jež byly odvozeny od z Framingham Heart Study. KV příhody v tomto modelu zahrnují vznik ischemické choroby srdeční (ICHS), cévní mozkové příhody (CMP), ischemické choroby dolních končetin (ICHDK) nebo srdečního selhání (HF).
Z celkového počtu účastníků studie SURMOUNT 5 (N = 751), kteří dokončili studii (n = 602), netrpělo při vstupu žádným z výše uvedených KVO 576 osob. Jejich průměrný věk činil 44,8 roku, ženy tvořily 65,8 %, průměrná vstupní hodnota BMI dosahovala 39,5 kg/m2, kouřilo 6,9 % z nich, pro hypertenzi se léčilo 37,3 % a prediabetes mělo 57,5 % analyzovaných. Vstupní charakteristiky se mezi terapeutickými skupinami nelišily.
Kromě významně většího snížení BMI a obvodu pasu ve skupině s tirzepatidem v porovnání se semaglutidem po 72 týdnech léčby byla léčba tirzepatidem spojená s relativním poklesem 10letého rizika výskytu KV příhody o 23,7 % v porovnání s relativním poklesem o 13,6 % u semaglutidu (p < 0,001). Větší snížení bylo ve skupině s tirzepatidem pozorováno již od 12. týdne léčby. Průměrné absolutní riziko kleslo z 9,0 % na 6,9 % s tirzepatidem a z 9,5 % na 7,9 % se semaglutidem.
Ženy měli vstupně nižší KV riziko než muži. Po 72 týdnech léčby tirzepatidem u nich kleslo z 5,8 % na 4,2 %, u mužů z 15,1 % na 11,9 %. Při léčbě semaglutidem kleslo KV riziko u žen z 6,0 na 4,8 % a u mužů z 16,3 % na 14,0 %.
Větší snížení KV rizika při léčbě tirzepatidem v porovnání se semaglutidem bylo pozorováno nejen u obou pohlaví, ale také u všech kategorií BMI.
Přenesení těchto výsledků na populaci USA, která odpovídá vstupním kritériím studie SURMOUNT 5 i citované analýzy a čítá přibližně 85 milionů jedinců, ukázalo, že během 10 let by bylo možné předejít 2 milionům KV příhod při léčbě tirzepatidem a 1,15 milionu KV příhod při léčbě semaglutidem.
Tirzepatid vede v léčbě obezity/nadváhy u jedinců bez diabetu a bez známého kardiovaskulárního onemocnění k většímu snížení rizika KV příhod v následujících 10 letech. Extrapolace výsledků na odpovídající populaci ukázala, že léčba tirzepatidem může hrát v primární prevenci KVO u osob s obezitou ještě významnější roli než semaglutid.
(zza)
Zdroj: Mamas M. A., Bays H., Li R. et al. Tirzepatide compared with semaglutide and 10-year cardiovascular disease risk reduction in obesity: post-hoc analysis of the SURMOUNT-5 trial. Eur Heart J Open 2025; 5 (5): oeaf117, doi: 10.1093/ehjopen/oeaf117.
