Níže citovaná recentní post hoc analýza dat ze studií SURMOUNT-1 a 2 hodnotí vliv tirzepatidu na renální parametry u dospělých pacientů s nadváhou či obezitou s diabetem i bez něj. Sledování změn poměru albumin : kreatinin v moči a odhadované glomerulární filtrace (eGFR) přináší důležité poznatky o účincích této léčby na renální funkce.
Obezita představuje celosvětově významný zdravotní problém, který je úzce spojen s rozvojem a progresí chronického onemocnění ledvin (CKD). Tento stav je navíc často akcelerován přítomností komorbidit, zejména diabetu mellitu 2. typu (DM2) a arteriální hypertenze.
Prevalence obezity se od počátku 90. let 20. století celosvětově zdvojnásobila, přičemž v roce 2022 žilo s nadváhou či obezitou více než 2,5 miliardy lidí. Současně s tímto trendem stoupá i výskyt CKD – data z roku 2017 ukazují, že globálně postihovalo přes 800 milionů lidí.
Duální agonista receptorů pro glukagonu podobný peptid 1 (GLP-1) a glukózo-dependentní inzulinotropní polypeptid (GIP) tirzepatid je významným zástupcem moderních léčiv v oblasti farmakoterapie obezity.
Jedná se o post hoc analýzu 2 rozsáhlých multicentrických dvojitě zaslepených placebem kontrolovaných klinických studií fáze III: SURMOUNT-1 a SURMOUNT-2. V obou studiích byl tirzepatid podáván subkutánně 1× týdně jako doplněk k režimovým opatřením (dietní poradenství a minimálně 150 minut fyzické aktivity týdně). Celková délka sledování činila 72 týdnů, po nichž následovalo 4týdenní období pro hodnocení bezpečnosti.
Do studie SURMOUNT-1 byli zařazeni pacienti s nadváhou či obezitou bez DM2. Dále byli randomizováni v poměru 1 : 1 : 1 : 1 k podávání tirzepatidu v dávkách 5, 10 či 15 mg nebo placeba. Naopak podmínkou pro zařazení do studie SURMOUNT-2 byla přítomnost DM2. Randomizace probíhala v poměru 1 : 1 : 1 do ramen s tirzepatidem v dávkách 10 či 15 mg nebo s placebem.
Hlavním cílem bylo zhodnotit změny renálních parametrů od vstupu do studie do 72. týdne. Sledovanými parametry byly:
Pro účely této analýzy byla v každé ze studií sdružena data pacientů s tirzepatidem ve všech dávkách. Ve studii SURMOUNT-1 bylo celkem 2539 účastníků (1896 v rameni s tirzepatidem, 643 s placebem). Ve studii SURMOUNT-2 tvořilo soubor 938 účastníků (623 v rameni s tirzepatidem, 315 s placebem). Léčebný režim úspěšně dokončilo 86 %, resp. 87 % pacientů. Vstupní medián UACR činil 6,0 mg/g (4,0 až 11,0 mg/g) v SURMOUNT-1 a 13,0 mg/g (6,0 až 35,0 mg/g) v SURMOUNT-2.
Léčba tirzepatidem vedla ke snížení albuminurie u obou sledovaných populací:
Nejvýraznějšího poklesu bylo dosaženo u jedinců se vstupní albuminurií ≥ 30 mg/g. V této podskupině dosáhla změna UACR oproti placebu –42,3 % (95% CI –60,8 až –15,0) v SURMOUNT-1 a –55,2 % (95% CI –68,5 až –36,4) v SURMOUNT-2.
Vývoj hodnot eGFR se lišil v závislosti na použitém vzorci a přítomnosti DM2. Ve studii SURMOUNT-1 vzrostla eGFR u pacientů léčených tirzepatidem oproti placebu průměrně o 3,2 ml/min/1,73 m2 (95% CI 2,1−4,3) při použití rovnice využívající cystatin C (Cys-C-eGFR), resp. o 1,9 ml/min/1,73 m2 (95% CI 0,9−2,9) při použití kombinované rovnice využívající kreatinin a cystatin C (Cr-Cys-C-eGFR). Ve studii SURMOUNT-2 vzrostla eGFR v obou ramenech při použití obou rovnic, bez rozdílu mezi rameny.
Data z post hoc analýzy studií SURMOUNT-1 a SURMOUNT-2 ukazují, že léčba tirzepatidem vede u osob s nadváhou či obezitou k významnému zmírnění albuminurie, a to bez nepříznivého vlivu na eGFR. Tento nefroprotektivní účinek, patrný zejména u pacientů s vyšší výchozí albuminurií, potvrzuje potenciál tirzepatidu v komplexním managementu pacientů s obezitou.
(labe)
Zdroj: Heerspink H. J. L., Friedman A. N., Bjornstad P. et al. Kidney parameters with tirzepatide in obesity with or without type 2 diabetes. J Am Soc Nephrol 2025; 36 (11): 2190–2200, doi: 10.1681/ASN.0000000764.
