Obezita je úzce spjata s řadou komorbidit, jakými jsou DM2, kardiovaskulární (KV) onemocnění a spektrum psychických poruch včetně depresí a úzkostí. Moderní farmakologická léčba obezity je založena na podávání inkretinových analog, která vykazují výborné výsledky v redukci hmotnosti i kontrole glykémie. Mezi ně se řadí tirzepatid, duální agonista receptorů pro glukagonu podobný peptid 1 (GLP-1) a glukózo-dependentní inzulinotropní polypeptid (GIP).
S jeho rozšiřujícím se použitím však vyvstala otázka psychiatrické bezpečnosti, zejména po varování Evropské lékové agentury (EMA) před možnou souvislostí látek na bázi agonistů receptoru pro GLP-1 (GLP-1RA) se zvýšeným rizikem suicidálního jednání. Zatímco u jiných zástupců této skupiny antiobezitik (semaglutid, liraglutid) však nakonec nebylo prokázáno vyšší riziko v tomto směru, specifických studií zaměřených přímo na tirzepatid a riziko suicidálních myšlenek či pokusů byl dosud v odborné literatuře nedostatek.
Tato retrospektivní kohortová studie čerpala data z rozsáhlé americké sítě TriNetX US Collaborative Network, která shromažďuje zdravotní záznamy ze 66 zdravotnických organizací. Sledované období zahrnovalo data od května 2022 do dubna 2024, přičemž medián doby sledování dosáhl 365 dní.
Studie porovnávala pacienty s nadváhou či obezitou nově léčené tirzepatidem s kontrolní skupinou užívající non-GLP-1RA antiobezitika (bupropion, naltrexon, orlistat, topiramát, fentermin a setmelanotid). Z analýzy byli vyloučeni jedinci s předchozí zdokumentovanou anamnézou suicidálních myšlenek či pokusů a také pacienti s dřívější preskripcí jiných léčiv ze skupiny GLP-1RA. K vyrovnání výchozích charakteristik obou skupin bylo provedeno párování na základě propensity score v poměru 1 : 1. Z původního souboru 226 060 pacientů tak vzniklo 16 321 vyvážených dvojic.
Primárním sledovaným parametrem byl výskyt suicidálních myšlenek nebo suicidálních pokusů po zahájení léčby.
Během doby sledování s mediánem 365 dní se suicidální myšlenky nebo pokusy projevily u 17 pacientů léčených tirzepatidem a u 33 jedinců v kontrolní skupině. Statistické vyhodnocení ukázalo, že užívání tirzepatidu bylo spojené s o 48 % nižším rizikem výskytu těchto sledovaných událostí (adjustovaný poměr rizik [aHR] 0,52; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,28–0,91; p = 0,001).
Výsledky analýz napříč podskupinami podle pohlaví, věku, etnicity, hodnot body mass indexu (BMI), glykovaného hemoglobinu (HbA1c) a odhadované glomerulární filtrace (eGFR) byly v souladu s hlavním zjištěním.
Závěry této rozsáhlé studie ukazují, že užívání tirzepatidu bylo − ve srovnání s antiobezitiky založenými na jiném principu než inkretinová analoga − spojené s nižším rizikem vzniku suicidálních myšlenek či sebevražedných pokusů. Autoři však upozorňují, že retrospektivní observační povaha studie neumožňuje z dat vyvodit definitivní závěry ohledně přímé kauzality. K potvrzení těchto zjištění tak budou zapotřebí další dlouhodobé výzkumy s prospektivním designem.
(labe)
Zdroj: Yu W. S., Huang J. Y., Lo S. C. et al. Association of tirzepatide and the risk of suicide in a real-world cohort. Front Psychiatry 2025 Nov 17; 16: 1626103, doi: 10.3389/fpsyt.2025.1626103.
