S rostoucím počtem žen reprodukčního věku užívajících léčiva ze skupiny inkretinových analog (tj. agonisty receptorů pro glukagonu podobný peptidu 1 /GLP-1/ a glukózo-dependentní inzulinotropní polypeptid /GIP/) se jejich účinky a praktické dopady stávají stále relevantnějšími také pro gynekologickou praxi.1
Zájem o ně souvisí mimo jiné s novým pohledem na syndrom polycystických ovarií (PCOS). V odborné literatuře se nyní objevuje návrh označení polyendokrinní metabolický ovariální syndrom (PMOS) jako alternativní koncept PCOS, reflektující význam metabolické dysfunkce, inzulinové rezistence a obezity v jeho patogenezi.2
Vedle příznivého ovlivnění metabolických parametrů u pacientek s PCOS se objevují data naznačující potenciální přínos těchto léků v oblasti fertility a endometriální hyperplázie. Rostoucí počet žen na užívajících tato léčiva zároveň přináší praktické otázky týkající se hormonální antikoncepce, plánování gravidity a perioperační péče.1
Obezita a inzulinová rezistence patří mezi klíčové patofyziologické mechanismy PCOS. Není proto překvapivé, že se pozornost výzkumu v posledních letech soustředí na inkretinová analoga − mezi nejvíce studované modality u pacientek s PCOS zatím patří exenatid a liraglutid. Ve srovnání se standardně používaným metforminem aplikace těchto léků podle metaanalýzy 8 randomizovaných studií vede k výraznějšímu snížení tělesné hmotnosti a zlepšení inzulinové senzitivity.3
Ve 32týdenní studii napomohl liraglutid k redukci tělesné hmotnosti průměrně o 5,7 % oproti 1,4 % u placeba, spolu se snížením indexu volných androgenů, zvýšením frekvence menstruace (až o 8,7 vs. 4,8 cyklu/rok) a zlepšením inzulinové senzitivity.4 Další randomizované studie prokázaly zlepšení centrální adipozity a hormonálních parametrů a potvrzují příznivý vliv těchto léků na tělesnou hmotnost, inzulinovou rezistenci a hormonální profil pacientek s PCOS. Většina studií však zahrnovala pouze ženy s přidruženou nadváhou či obezitou a byla provedena převážně v asijské populaci.1
Mezi časté projevy PCOS patří poruchy ovulace, nepravidelný menstruační cyklus a infertilita. Dostupné metaanalýzy naznačují, že exenatid může být v této oblasti účinnější než metformin, a to zejména z hlediska vyšší míry ovulace a spontánních těhotenství.5 Jedna z randomizovaných studií u 176 pacientek s PCOS a infertilitou sledovaných po dobu 24 týdnů prokázala vyšší míru přirozeného těhotenství ve skupině léčené exenatidem oproti metforminu (43,6 vs. 18,7 %), spolu s výraznější redukcí BMI, snížením procenta tukové hmoty a poklesem zánětlivých markerů.6 Další randomizovaná studie u 160 pacientek s PCOS a obezitou potvrdila vyšší míru těhotenství ve skupině s exenatidem ve srovnání s metforminem po 24 týdnech (29,2 vs. 14,7 %), přičemž tento efekt koreloval s poklesem tělesné hmotnosti a zlepšením inzulinové rezistence hodnocené pomocí HOMA-IR.7
Pozitivní výsledky byly zaznamenány také u liraglutidu. V malé randomizované studii u pacientek s infertilitou, PCOS a obezitou vedla kombinace liraglutidu s metforminem podávaná před IVF k vyšší míře těhotenství oproti samotnému metforminu (85,7 vs. 28,6 %), přestože redukce tělesné hmotnosti byla v obou skupinách srovnatelná.8 Inkretinová analoga tak mohou představovat zajímavou možnost přípravy obézních pacientek k asistované reprodukci.1
Systematický přehled farmakokinetických studií ukázal, že inkretinová analoga zpomalují absorpci perorálních estrogenů a progestinů, avšak bez klinicky významného dopadu na účinnost kombinované hormonální antikoncepce. Biologická dostupnost ethinylestradiolu zůstává zachována a expozice progesteronu je srovnatelná nebo mírně vyšší.9 Neperorální hormonální antikoncepce není mechanismem zpomaleného vyprazdňování žaludku ovlivněna. Pro perorální formy nouzové antikoncepce jsou k dispozici omezená farmakokinetická data, a proto nelze jejich účinnost při současné léčbě inkretinovými analogy jednoznačně hodnotit. V klinické praxi lze v těchto situacích upřednostnit metody nezávislé na gastrointestinální absorpci.1
Data o vlivu inkretinových analog na fertilitu obézních žen bez PCOS či diabetu jsou zatím omezená. Předpokládá se zlepšení fertility prostřednictvím podpory ovulace díky snížení tělesné hmotnosti. Preklinické studie také naznačují možné snížení endometriálního zánětu a ovlivnění receptivity endometria, klinický význam těchto nálezů však zatím není přesně určen. Před plánovaným početím se doporučuje vymývací období: tirzepatid 4 týdny, semaglutid 8 týdnů a exenatid 12 týdnů.1
Probíhající studie hodnotí možnost přidání antiobezitik k progestinové terapii endometriální hyperplázie i jejich potenciál v prevenci tohoto onemocnění a karcinomu endometria. Obezita je významným rizikovým faktorem karcinomu endometria a souvisí s horší prognózou a vyšší mortalitou.1
Před výkony v celkové anestezii nebo hluboké sedaci se doporučuje zvážit dočasné vysazení inkretinových analog vzhledem k riziku gastrické retence a aspirace. Přípravky užívané denně mají být vynechány v den výkonu, léčiva podávaná 1× týdně pak 1 týden před operací. V urgentních situacích se postupuje jako u pacientů s plným žaludkem. Přerušení léčby je nutné individuálně zvažovat zejména u diabetiček.1
Potenciál inkretinových analog není omezen pouze na léčbu diabetu a obezity. Současná evidence naznačuje jejich možný přínos také u pacientek s PCOS, poruchami fertility či endometriální hyperplázií. Výsledky probíhajících klinických studií pomohou přesněji vymezit jejich postavení v gynekologické praxi. Znalost účinků, limitů i praktických aspektů této farmakoterapie se proto stává nedílnou součástí moderní péče o pacientky v neonkologické gynekologii.1
(sych)
Zdroje:
1. Howard M. D., Allen S. E. The use of GLP-1 receptor agonist medications for benign gynecology. Curr Opin Obstet Gynecol 2025; 37 (4): 279–284, doi: 10.1097/GCO.0000000000001028.
2. Teede H. J., Khomami M. B., Morman R. et al. Polyendocrine metabolic ovarian syndrome, the new name for polycystic ovary syndrome: a multistep global consensus process. Lancet 2026; 407 (10545): 2329–2339, doi: 10.1016/S0140-6736(26)00717-8.
3. Han Y., Li Y., He B. GLP-1 receptor agonists versus metformin in PCOS: a systematic review and meta-analysis. Reprod Biomed Online 2019; 39 (2): 332–342, doi: 10.1016/j.rbmo.2019.04.017.
4. Elkind-Hirsch K. E., Chappell N., Shaler D. et al. Liraglutide 3 mg on weight, body composition, and hormonal and metabolic parameters in women with obesity and polycystic ovary syndrome: a randomized placebo-controlled-phase 3 study. Fertil Steril 2022; 118 (2): 371–381, doi: 10.1016/j.fertnstert.2022.04.027.
5. Ye Z. R., Yan C. Q., Liao N., Wen S. H. The effectiveness and safety of exenatide versus metformin in patients with polycystic ovary syndrome: a meta-analysis of randomized controlled trials. Reprod Sci 2023; 30 (8): 2349–2361, doi: 10.1007/s43032-023-01222-y.
6. Liu X., Zhang Y., Zheng S. Y. et al. Efficacy of exenatide on weight loss, metabolic parameters and pregnancy in overweight/obese polycystic ovary syndrome. Clin Endocrinol (Oxf) 2017; 87 (6): 767–774, doi: 10.1111/cen.13454.
7. Li R., Mai T., Zheng S., Zhang Y. Effect of metformin and exenatide on pregnancy rate and pregnancy outcomes in overweight or obese infertility PCOS women: long-term follow-up of an RCT. Arch Gynecol Obstet 2022; 306 (5): 1711–1721, doi: 10.1007/s00404-022-06700-3.
8. Salamun V., Jensterle M., Janez A., Vrtacnik Bokal E. Liraglutide increases IVF pregnancy rates in obese PCOS women with poor response to first-line reproductive treatments: a pilot randomized study. Eur J Endocrinol 2018; 179 (1): 1–11, doi: 10.1530/EJE-18-0175.
9. Calvarysky B., Dotan I., Shepshelovich D. et al. Drug-drug interactions between glucagon-like peptide 1 receptor agonists and oral medications: a systematic review. Drug Saf 2024; 47 (5): 439–451, doi: 10.1007/s40264-023-01392-3.
