V této publikaci s výsledky prodlouženého sledování byly popsány 2 kohorty nemocných s RRMM léčených buď jen dvojkombinací lenalidomidu a dexamethasonu (RD), nebo s přidáním ixazomibu (IRD). Medián předchozího počtu léčebných linií byl 1, avšak nezanedbatelná část nemocných dostala i 4 a více předchozích linií.
V analýze s cílem zhodnocení déletrvajících výsledků byly stanoveny nové primární cíle – celkové přežití (OS), přežití bez progrese (PFS) a přežití bez progrese od zahájení terapie IRD/RD do druhé progrese onemocnění či úmrtí (PFS-2). Sekundární cíle zahrnovaly například přežití u nemocných předléčených lenalidomidem. Uzávěrka sběru dat pro analýzu byla v březnu 2021.
Kohorta sledovaných pacientů s RRMM čítala 344 jedinců, kteří byli léčeni buď kombinací s ixazomibem (n = 127), nebo bez něj (n = 217). Skupina s ixazomibem byla o něco mladší (medián věku 66,0 vs. 68,0 let; p = 0,002), taktéž zde o něco vyšší podíl nemocných podstoupil autologní transplantaci krvetvorných buněk (62,0 vs. 43,3 %; p < 0,001) nebo byl předléčen inhibitory proteasomu (96,9 vs. 91,2 %; p = 0,047). Ve skupině IRD byl dále vyšší výskyt extramedulárního myelomu (14,2 vs. 6,7%, p = 0,034). A rovněž iniciální dávka lenalidomidu (LEN) byla o něco vyšší ve skupině s ixazomibem. Univariační a multivariační analýza ovšem neukázala, že by tyto rozdílné vstupní charakteristiky měly vliv na míru odpovědi a přežití nemocných.
Medián sledování činil 28,5 měsíce pro všechny pacienty, ve skupině s ixazomibem 31,7 měsíce a ve skupině RD 26,0 měsíce.
Celková míra dosažení léčebné odpovědi (ORR) činila 73,0 % u pacientů léčených ixazomibem oproti skupině bez něj (66,8 %; p = 0,275). Maximální dosažená míra odpovědi byla následující: kompletní remise 11,9 % (vs. 7,8 %), velmi dobrá částečná odpověď 23,8 % (vs. 18,4 %), částečná odpověď 34,9 % (vs. 40,6 %) a minimální odpověď 9,5 % (vs. 15,2 %). Rozdíl v dosažení kompletní a velmi dobré částečné odpovědi mezi skupinami byl statisticky významný (38,1 vs. 26,3 %; p = 0,028).
Dále bylo ve skupině IRD pozorováno zlepšení mediánu PFS (17,5 vs. 12,5 měsíce; p = 0,013). Zlepšení se projevilo výrazněji u pacientů s 1−3 předchozími relapsy léčenými s ixazomibem (22,3 vs. 12,7 měsíce; p = 0,003). Nejlepší výsledky byly pozorovány u nemocných s 1. relapsem, medián PFS dále klesal u 2. a 3. relapsu onemocnění, a to v obou skupinách. Medián PFS-2 byl také signifikantně delší ve skupině s ixazomibem (29,8 vs. 21,6 měsíce; p = 0,016).
Medián OS činil u nemocných léčených s ixazomibem 40,9 měsíce (vs. 27,1 měsíce; p = 0,001). Pacienti 1.−3. relapsem dosáhli ještě lepších výsledků OS (51,7 vs. 27,8 měsíce; p < 0,001).
Ve skupině IRD byla dále provedena analýza v závislosti na předchozí léčbě lenalidomidem. Medián PFS u pacientů předléčených lenalidomidem (n = 22) oproti dosud lenalidomidem neléčeným (n = 105) činil 8,7 vs. 23,1 měsíce (p = 0,001) a medián OS 13,2 vs. 51,7 měsíce (p = 0,030).
Režim IRD byl jednoduše aplikovatelný, pacienty dobře tolerovaný a poskytl velmi dobré léčebné výsledky. Přidání ixazomibu pravděpodobně prohloubilo léčebnou odpověď. Prodloužení PFS se při léčbě režimem IRD následně promítlo i do prodloužení OS. Podle očekávání dosáhli horších výsledků pacienti předléčení lenalidomidem. Výsledky tohoto pozorování z klinické praxe byly obdobné jako ty, které byly získány v klinických studiích.
(eza)
Zdroj: Minařík J., Radocha J., Jungová A. et al. Ixazomib, lenalidomide and dexamethasone in relapsed and refractory multiple myeloma in routine clinical practice: extended follow-up analysis and the results of subsequent therapy. Cancers 2022; 14 (20): 5165, doi: 10.3390/cancers14205165.
