Cirkumcize neboli obřízka penisu je malý chirurgický výkon, při kterém je odstraněna celá předkožka nebo její část. Tato operace je prováděna z léčebných, preventivních, estetických nebo náboženských důvodů. V pooperační péči nekomplikovaných ran se může vhodně uplatnit krém s obsahem stříbrných iontů, který vykazuje antibakteriální účinek a podporuje proces hojení.

Rozhovor s doc. MUDr. Deborou Karetovou, CSc.

U většiny pacientů s fibrilací síní je pro prevenci iktu indikovaná doživotní léčba perorálními antikoagulancii, buď warfarinem, nebo přímým perorálním antikoagulans (NOAC –⁠ non-vitamin K antagonist oral anticoagulant). Objevují se důkazy o tom, že NOACs mohou mít příznivější vliv na renální funkce, což zkoumala i níže prezentovaná studie.

U pacientů s fibrilací síní je v případě renální nedostatečnosti doporučeno snížit dávku nových perorálních antikoagulancií (NOACs). Výzkum provedený odborníky z Mayo Clinic zjišťoval, jak často v běžné praxi není dávka NOAC u pacientů s renální insuficiencí adekvátně snížená (což může být spojeno se zvýšeným rizikem krvácení) nebo naopak do jaké míry bývá redukovaná u pacientů bez renálního postižení (což může pro změnu vést ke snížení účinnosti této léčby, tedy k většímu riziku CMP).

Studie španělských autorů kvalitně popsala incidenci a prediktory vzniku mozkové příhody po infarktu myokardu. Dala tak podnět k zamyšlení: Nezapomínáme u podskupiny pacientů s fibrilací síní kvůli obavám z krvácení na účinnou prevenci tromboembolismu?

Vismodegib (Erivedge) je indikován v léčbě dospělých pacientů se symptomatickým metastazujícím bazocelulárním karcinomem nebo s lokálně pokročilým bazocelulárním karcinomem, který není vhodný k chirurgické léčbě či radioterapii nebo pokud jsou chirurgická léčba či radioterapie kontraindikované. Bazocelulární karcinom (bazaliom) je obecně považován za méně závažné nádorové onemocnění. Naprostá většina bazaliomů je řešitelná lokální terapií, tj. zejména operačně; v případě inoperability je pak velmi efektivní i radioterapie. Existuje však nemalý počet případů, kdy má onemocnění agresivní průběh.

Studie kalifornských autorů publikovaná v březnu 2018 v časopisu Neuropharmacology se zabývala účinkem nového derivátu kurkuminu při léčbě diabetické neuropatie na myším modelu.

Mezi nejvýznamnější parametry posuzované při registraci nového protinádorového léčiva patří z hlediska účinnosti parametry přežití. K nasbírání dostatečného množství údajů ovšem bývá zapotřebí pro onkologii relativně dlouhý časový interval. Proto se v poslední době diskutuje o tom, zda některé časněji měřitelné parametry odpovědi na léčbu neodrážejí dlouhodobé přežití nemocných a nemohou tak posloužit ke zrychlení analýz účinnosti a tím i schvalování nových přípravků.

Primární analýza klinické studie NeoSphere prokázala u pacientek s HER2-pozitivním karcinomem prsu signifikantně lepší četnost úplné patologické odpovědi (pCR) při neoadjuvantní léčbě kombinací trastuzumabu, pertuzumabu a docetaxelu ve srovnání s podáváním trastuzumabu s docetaxelem. V časopisu Lancet Oncology byly nyní publikovány výsledky z dlouhodobého sledování pacientek (po 5 letech).

Na kongresu Evropské společnosti pro klinickou onkologii (ESMO) konaném v říjnu 2018 v Mnichově byla prezentována data o bezpečnosti krizotinibu, perorálního inhibitoru tyrosinkináz, u pacientů s pokročilým nemalobuněčným karcinomem plic (NSCLC) pozitivním na mutaci kinázy anaplastického lymfomu (ALK), kteří se léčili nejméně 1 rok v rámci klinické studie PROFILE 1005.

Studie PROFILE 1014 prokázala superioritu krizotinibu, inhibitoru kinázy anaplastického lymfomu (ALK), nad léčbou cytostatiky u pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic (NSCLC). Vliv léčby na celkové přežití pacientů byl vyhodnocen po 5 letech sledování a výsledky byly v květnu 2018 zveřejněny v Journal of Clinical Oncology.

V posledních letech byl v některých evropských zemích u pacientů léčených levothyroxinem, kteří byli převedeni na přípravek od jiného výrobce nebo u jejichž přípravku došlo ke změně ve složení lékové formy, hlášen zvýšený výskyt nežádoucích účinků. V European Thyroid Journal bylo k tomuto problému publikováno společné stanovisko European Thyroid Association (ETA) a nadnárodní pacientské organizace Thyroid Federation International (TFI).

Arteriální hypertenze je celosvětově časté onemocnění s prevalencí kolem 26 %. Z toho u 5–10 % pacientů můžeme prokázat sekundární příčinu hypertenze. Na sekundární hypertenzi bychom měli pomýšlet u všech pacientů s rezistentní hypertenzí, u pacientů s náhlým zhoršením kontroly hypertenze a u pacientů s laboratorními nebo klinickými příznaky chorob spojených se sekundární hypertenzí. Od sekundární hypertenze je nutné odlišit stavy tzv. pseudorezistence (non-compliance k léčbě, syndrom bílého pláště). Mezi sekundární příčiny hypertenze patří endokrinní příčiny (primární hyperaldosteronizmus, feochromocytom, hyperkortizolizmus, hyperparatyreóza), renální –⁠ renoparenchymatózní a renovaskulární hypertenze, dále syndrom spánkové apnoe, hypertenze v těhotenství, koarktace aorty a intrakraniální tumory.

Arteriální hypertenze a diabetes mellitus (DM) jsou dvě velmi časté klinické situace. Prevalence hypertenze je u osob s diabetes mellitus 2. typu 70–80 %. Cílový krevní tlak je asi 130/80 mm Hg. Základem farmakologické léčby hypertenze u diabetu jsou blokátory systému renin -⁠ angiotenzin (ACE inhibitory, AT1 blokátory), které snižují kardiovaskulární (KV) riziko a zpomalují progresi renálního poškození. Ve většině případů (asi 80–90 %) je však nutné u diabetiků s hypertenzí podávat kombinační terapii. Výhodná je dvojkombinace blokátorů RAS s blokátory kalciových kanálů (BKK). Diuretika jsou vhodná do trojkombinace. U těžších forem hypertenze se osvědčuje malá dávka spironolaktonu. Farmakologická léčba by měla být komplexní a měla by zahrnovat kromě hypertenze i intervenci všech dalších rizikových faktorů (RF) včetně redukce BMI u obezity. Zdá se, že TK mohou snižovat i některá nová antidiabetika (zejména glifloziny).