Diabetes Prevention Program / Diabetes Prevention Program Outcomes Study (DPP/DPPOS) jsou největší a nejdelší kontrolovaná klinická hodnocení metforminu v prevenci diabetu. Přehledový článek shrnuje data z DPP/DPPOS a zaměřuje se na metformin v prevenci diabetu, jeho dlouhodobé glykemické a kardiometabolické účinky a bezpečnost u osob s vysokým rizikem rozvoje diabetu.

Vyhledávání pacientů s prediabetem a péče o ně leží zejména na bedrech praktických lékařů, kteří se s těmito případy setkávají v první linii. V souvislosti se stoupající prevalencí diabetu i prediabetu nabývá toto téma v oblasti primární péče stále více na důležitosti. Díky tomu, že se praktik sám aktivně ujme diagnostiky a léčby pacientů s prediabetem nebo mírnou formou diabetu, se mohou odborným diabetologickým ambulancím více „uvolnit ruce“ pro řešení závažnějších případů diabetu, jež jim prvolinioví lékaři odesílají. Následující materiál vychází z aktuálních doporučených postupů a formou „kuchařky“ přehledně shrnuje, co je v rámci diagnostiky a léčby těchto pacientů klíčové, co sledovat a na co nezapomínat v denní praxi.

Karcinom močového měchýře patří mezi nádorová onemocnění, jejichž incidence celosvětově narůstá, avšak mortalita zůstává relativně stabilní. V etiopatogenezi karcinomu močového měchýře se uplatňuje celá řada rizikových faktorů. Nejvýznamnějším rizikovým faktorem je kouření cigaret. Odhaduje se, že až 50 % všech karcinomů močového měchýře u mužů a 23 % u žen přímo souvisí s kouřením cigaret. Z tohoto hlediska je v současnosti zdůrazňována i role urologa, který může pacien­tům pomoci zanechat kouření. Jeho role by měla spočívat především v edukaci pacienta o urologických onemocněních, která jsou spojována s užíváním tabáku, a ve vysvětlení souvislosti mezi kouřením cigaret a jeho negativním dopadem na zdraví. Cílem následujícího textu je popis významu karcinomu močového měchýře a poskytnutí základního přehledu o kouření a jeho roli v etiopatogenezi tohoto nádorového onemocnění.

Hyperaktivní močový měchýř (OAB) je syndrom charakterizovaný přítomností urgence nebo urgentní inkontinence. Je definován jako náhlá a neodolatelná touha močit, kterou nelze odložit. OAB má významný dopad na kvalitu života pacientů. Celková prevalence příznaků OAB je cca 16 %. OAB může být idiopatický nebo může být sekundární na základě obstrukce dolních cest močových, neurologických onemocnění, metabolických onemocnění, infekce močového měchýře, nádoru močového měchýře nebo v kombinaci se stresovou inkontinencí. Mezi rizikové faktory OAB patří obezita, kouření, konzumace sycených nápojů a příjem kofeinu. OAB je chronické onemocnění, které vyžaduje dlouhodobou léčbu. Patří sem behaviorální terapie, jako je rehabilitace svalů pánevního dna, trénink močového měchýře či dietní modifikace, dále farmakologická léčba a neuromodulace. Pokud není dostatečný efekt počáteční behaviorální léčby či farmakoterapie nebo při výskytu dalších komplikujících příznaků, je třeba pacienta odeslat na specializované vyšetření. Většina pacientů s OAB však nevyžaduje provedení cystoskopie nebo urodynamiky. V léčbě OAB lze volit z celého spektra anticholinergik, přičemž všechny vedou k určitému zlepšení symptomů a kvality života. Liší se spektrem nežádoucích účinků, které jsou dány preferenční blokádou antimuskarinových receptorů, průnikem přes hematoencefalickou bariéru a prvním průchodem přes játra. Hlavním problémem v dětské urologii je nedostatek randomizovaných studií u pediatrických pacientů, které by uvedly na trh selektivnější preparáty.

Screening je metoda vyhledávání onemocnění v časném stadiu, ve kterém se onemocnění neprojevuje žádnými příznaky. Při délce sledování 10–15 let dochází u pacientů screenovaných na PSA k významnému snížení mortality na karcinom prostaty. Česká republika splňuje všechny odborné požadavky na provádění selektivního screeningu karcinomu prostaty, a to zejména pro určitou definovanou věkovou skupinu mužů a pro muže s předchozím výskytem nádorového onemocnění. Screening je metoda vyhledávání onemocnění v časném stadiu, ve kterém se onemocnění neprojevuje žádnými příznaky.

Následující text sumarizuje aktuální postupy při terapii průlomové bolesti u onkologických pacientů.

Prognóza pacientů s pokročilou formou karcinomu močového měchýře (UBC) je nepříznivá, jedním z důvodů je omezené spektrum terapeutických možností u nemocných, kterým není možno podávat platinová cytostatika, a u pacientů s progresí onemocnění. Imunoterapie je v podobě intravezikální aplikace BCG vakcíny součástí terapie UBC více než 40 let. Cílem následujícího článku je poskytnout přehled o současných možnostech imunoterapie UBC.

Díky své vysoké mutační náloži je karcinom močového měchýře známý dobrou odpovědí na imunoterapii, ať už se jedná o starší BCG vakcínu, nebo moderní inhibitory imunitních kontrolních bodů. Atezolizumab vazbou na ligand receptoru programované buněčné smrti-1 (PD-L1) brání nádorovým buňkám v úniku imunitní kontrole. Zajímavé poznatky o použití tohoto léčiva ve dvou klinicky nesnadných situacích přinesl prestižní časopis Lancet.

Vyhodnocení dvou studií fáze III a IV klinického zkoušení léčiv ukázalo, že převedení na terapii teriflunomidem vedlo u pacientů s relabující roztroušenou sklerózou ke zlepšení spokojenosti s léčbou. Výsledky byly prezentovány na konferenci American Academy of Neurology 70th Annual Meeting v Los Angeles.

Analýza dosavadních důkazů z července 2018 ukázala největší snížení ročního výskytu relapsů (ARR) u relabující-remitující roztroušené sklerózy (RRRS) při léčbě alemtuzumabem, natalizumabem a okrelizumabem v porovnání se všemi ostatními chorobu modifikujícími léky (DMD). Podíl pacientů s vysazením léčby byl přitom nejnižší u alemtuzumabu.

Sexuální dysfunkce jsou opomíjeným problémem mnoha pacientů s roztroušenou sklerózou (RS). Přehledový článek zveřejněný v časopisu PLoS One popisuje relevantní poznatky k této problematice, přibližuje možné intervence v rámci léčby sexuální dysfunkce a identifikuje témata pro další výzkum.

Na kongresu Evropské ligy proti revmatismu (EULAR) v červnu 2018 byla prezentována studie zabývající se vyhodnocením účinku baricitinibu podávaného v dávce 2 mg a 4 mg pacientům s revmatoidní artritidou (RA), u kterých selhalo podávání více látek ze skupiny chorobu modifikujících antirevmatik (DMARDs).

Ustekinumab je plně humánní monoklonální protilátka proti IL-12/23p40, která je schválená k léčbě středně těžkou až těžkou aktivní Crohnovou nemocí. Následující text shrnuje výsledky prodloužení studie IM-UNITI, která je sama prodloužením studií fáze III UNITI-1 a UNITI-2. Zahrnuti do analýzy byli pacienti, kteří během UNITI-1 a UNITI-2 absolvovali 8 týdnů indukční léčby a následně se účastnili udržovací studie IM-UNITI až do týdne 44. Účinnost ustekinumabu byla v prodloužení studie IM-UNITI hodnocena během 92 týdnů léčby, a bezpečnost dokonce během 96 týdnů léčby.

Pacienti s nespecifickými střevními záněty (IBD) často udávají i psychické potíže, například úzkost a depresi, které jsou základním onemocněním pravděpodobně ovlivněny. Britští autoři provedli prospektivní studii, ve které hodnotili, jestli IBD narušuje psychické zdraví pacienta, nebo naopak psychická porucha zhoršuje IBD, případně zda se jedná o vztah vzájemný a „obousměrný“.

Rychlé a viditelné zlepšení klinického stavu u pacientů se středně závažnou nebo závažnou ložiskovou psoriázou po zahájení podávání ixekizumabu prokázala studie provedená na Mount Sinai School of Medicine v New Yorku. Změny postižení kůže byly průběžně fotograficky dokumentovány.