Zmiňované studie se účastnili pacienti s RS ve věku nad 18 let, u kterých byla zahájena léčba IFNβ-1a i. m., IFNβ-1a s. c., IFNβ-1b a GA v období od počátku ledna 2000 do počátku ledna 2008. Tito pacienti byli sledováni 6 měsíců před zahájením léčby a 12–36 měsíců po něm.
Adherence k léčbě konkrétní DMT byla hodnocena pomocí tzv. MPR (medication possession ratio), tj. doby plného pokrytí léčbou. Za adherentní byla považována hodnota MPR ≥ 0,80. Perzistence neboli setrvání na léčbě byla zase definována jako dodržení stanovené doby léčby od data zahájení terapie DMT.
Ve studii bylo hodnoceno celkem 6 680 pacientů, kteří byli rozděleni do čtyř kohort:
- kohorta s IFNβ-1a i. m. zahrnovala 2 305 pacientů (34,5 %),
- kohorta s IFNβ-1a s. c. zahrnovala 1 211 pacientů (18,1 %),
- kohorta s IFNβ-1b s. c. zahrnovala 894 pacientů (13,4 %),
- kohorta s GA zahrnovala 2 270 pacientů (34 %).
V první skupině (s IFNβ-1a i. m.) byla pozorována signifikantně vyšší adherence ve srovnání s ostatními skupinami, a to konkrétně o 52,4 % vyšší než u kohorty s IFNβ-1b, o 33,5 % vyšší než u kohorty s GA a o 20,6 % vyšší než u kohorty s IFNβ-1a s. c. Mezi kohortami naopak nebyly zastiženy žádné rozdíly v perzistenci.
Tyto rozdíly v adherenci ve prospěch IFNβ-1a i. m. jsou pravděpodobně vázány k méně frekventnímu dávkovacímu schématu u tohoto preparátu. Výhodami lepší adherence je pak samozřejmě vyšší kvalita života, nižší riziko relapsů a menší počet nutných hospitalizací a akutních ošetření.
(pes)
Zdroj: Halpern R. et al: Comparison of adherence and persistence among multiple sclerosis patients treated with disease-modifying therapies: a retrospective administrative claims analysis. Patient Preference and Adherence 2011; 5 : 73–84.
