Obr. Souvislost mezi věkem vzniku hypertenze a KV morbiditou a mortalitou1
Hypertenzí trpí v Česku podle dat z roku 2023 zhruba 2,2 milionu osob, z nich je 40 % v produktivním věku (20–65 let) a 13 % je mladších 50 let.2 Ve věku 45–54 let má podle studie post-MONICA z let 2015–2018 hypertenzi cca 51 % mužů a 38 % žen.3
Studie CARDIA4 ukázala, že polovina hypertoniků ve věku 50 let (± 4 roky) má již ≥ 1 poškození cílového orgánu hypertenze (hypertrofii levé komory, kalcifikaci koronárních tepen, albuminurii nebo diastolickou dysfunkci).
Riziko KV příhod zvyšuje u mladých jedinců již i mírný nárůst krevního tlaku (TK). V metaanalýze 17 kohort čítajících téměř 4,5 milionu osob ve věku 18–45 let5 bylo během mediánu 15 let sledování zjištěno významně zvýšené riziko KV příhod (ischemická choroba srdeční /ICHS/, cévní mozková příhoda /CMP/, srdeční selhání, další KV onemocnění a úmrtí z KV příčin) oproti jedincům s optimálním TK (< 120/80 mmHg). Výskyt KV příhod u lidí s optimálním TK byl 1,97/1000 osob/rok, zatímco již u jedinců s normálním TK (120–129/80–84 mmHg) riziko KV příhod narostlo absolutně o 0,37 příhody/1000 osob/rok, což odpovídá relativnímu zvýšení rizika o 19 % (relativní riziko [RR] 1,19; 95% interval spolehlivosti [CI] 1,08–1,31). Toto riziko dále stoupalo u jedinců s vysokým normálním TK (130–139/85–89 mmHg) s nárůstem relativního rizika o 35 % a absolutního počtu příhod o 0,69/1000 osob/rok, u jedinců s hypertenzí 1. stupně (140–159/90–99 mmHg) téměř na dvojnásobek (o 92 %), respektive o 1,81 příhody/1000 osob/rok, a u jedinců s hypertenzí 2. stupně (TK ≥ 160/≥ 100 mmHg) na více než trojnásobek (o 215 %), respektive o 4,24 příhody/1000 osob/rok.5
Léčbu hypertenze proto ani u mladých pacientů nelze odkládat. I další práce dokládají, že hypertenze zvyšuje riziko KV onemocnění a úmrtí nejvíce v mladších věkových kategoriích. Ve studii zahrnující 19 887 jedinců s nově zjištěnou hypertenzí a stejného počtu kontrolních jedinců bez hypertenze6 bylo během mediánu 6,5 roku sledování riziko KV onemocnění, respektive úmrtí nejvíce zvýšené ve skupině se vznikem hypertenze před 45. rokem věku (poměr rizik [HR] 2,26; 95% CI 1,19–4,30, resp. HR 2,59; 95% CI 1,32–5,07). U jedinců se vznikem hypertenze v pozdějším věku byl poměr rizik pro KV onemocnění a úmrtí nižší: při vzniku hypertenze ve věku 45–54 let činil HR 1,62 (95% CI 1,24–2,12), resp. 2,12 (95% CI 1,55–2,90), při vzniku hypertenze ve věku 55–64 let to bylo 1,42 (95% CI 1,12–1,79), resp. 1,30 (95% CI 1,03–1,62) a při vniku hypertenze ve věku ≥ 65 let činil HR 1,33 (95% CI 1,04–1,69), resp. 1,29 (95% CI 1,11–1,51).6
Na možný výskyt hypertenze je se zvyšující se mírou stresu a obezity v populaci třeba myslet i u mladších jedinců. Podle nově vytvořeného modelu predikce rizika rozvoje hypertenze u mladých jedinců (18–39 let) rizikové faktory zahrnují kromě věku i hodnoty TK, BMI, kouření, nepříznivé sociální faktory, vysokou hladinu LDL cholesterolu a u žen rovněž hypertenzní onemocnění v těhotenství.7
Současná doporučení pro terapii hypertenze uvádějí, že kromě výjimečných případů je třeba zahájit léčbu dvojkombinací antihypertenziv. Doporučení neuvádějí žádnou výjimku pro mladší pacienty, monoterapie je vhodná pouze u osob s TK 120–139/70–89 mmHg, s ortostatickou hypotenzí, se stařeckou křehkostí nebo ve věku ≥ 85 let.8 Podle studie post-MONICA je ale v Česku vysoký podíl pacientů s hypertenzí léčených pouze monoterapií – a to 33,8 % mužů a 43,0 % žen.3 S kombinovanou terapií přitom lékaři váhají zejména u mladších nemocných. Důvodů pro využití kombinované antihypertenzní léčby hned od zahájení terapie je přitom hned několik: Léky je možné podávat v nízkých dávkách, což snižuje riziko nežádoucích účinků, a kromě toho je při kombinaci antihypertenziv s různým mechanismem účinku rychleji dosaženo kompenzace TK. Oba tyto parametry navíc zvyšují adherenci k léčbě, což je důležité pro dlouhodobou kompenzaci.8
Krom včasného zahájení léčby hypertenze je tuto terapii podle doporučení třeba intenzifikovat, pokud není dosaženo cílových hodnot. V doporučených postupech z roku 2024 je cílem léčby hodnota 120–129/70–79 mmHg (pokud léčbu pacient snáší). V případech, kdy je léčba zaměřená na snižování TK špatně snášena a není možné dosáhnout systolického TK (sTK) 120–129 mmHg, se doporučuje usilovat o sTK co nejníže, jak je to rozumně dosažitelné. Po nasazení nebo úpravě antihypertenzní léčby by měla následovat kontrola po 1–3 měsících. Pokud není dosaženo cílových hodnot TK, je doporučena trojkombinační léčba v nízkých dávkách. V dalších krocích, opět s kontrolou po 1–3 měsících, se zvyšuje dávka jednotlivých antihypertenziv postupně na nejvyšší tolerovanou míru.
Po dosažení kontroly TK je stále doporučeno sledování pacienta alespoň 1× za rok. Vhodné a doporučené jsou fixní kombinace více antihypertenziv v jediné tabletě, které pomáhají zmírnit zátěž medikací, zlepšují perzistenci na léčbě zaměřené na snižování TK a jsou spojené s nižší celkovou mortalitou.8
Nelze zapomínat, že cílem léčby hypertenze je prevence KV příhod a poškození cílových orgánů (srdce, ledviny, mozek, oko, tepny a mikrocirkulace).8 Riziko nežádoucích KV příhod se zvyšuje log-lineárně s rostoucími hodnotami sTK a diastolického TK (dTK). Řada pacientů s hypertenzí má odhadované 10leté riziko KV příhod ≥ 10 %.8 Při vzniku hypertenze v mladším věku se nepříznivé působení vysokého TK bude bez jeho kompenzace uplatňovat mnohem déle, a vznik KV příhod a poškození cílových orgánů je proto během života nemocného pravděpodobnější než při vzniku hypertenze ve vyšším věku.
Mladší věk vzniku hypertenze je spojen s vyšším rizikem KV příhod i úmrtí, což zdůrazňuje potřebu časného screeningu a intenzivní intervence u mladších dospělých s cílem dlouhodobé kompenzace TK. Časná normalizace TK může zmírnit poškození cévního systému a cílových orgánů hypertenze, a tím i celoživotní KV riziko všech pacientů s hypertenzí. U mladších hypertoniků to nabízí šanci, jak výrazně snížit mortalitu, morbiditu a zátěž pro zdravotní systém.
(zza)
Zdroje:
1. Mak I. L., Wang B., Liu K. S. N. et al. The impact of hypertension onset age on the risk of cardiovascular diseases and mortality: two 10-year retrospective cohort studies in the United Kingdom and Hong Kong. J Prim Care Community Health 2025 Jan−Dec; 16: 21501319251350091, doi: 10.1177/21501319251350091.
2. Benešová K., Jarkovský J., Klika P. a kol. Hypertenze v populaci ČR (otevřená data). NZIP, 2. 9. 2025. Dostupné na: www.nzip.cz/data/1663-hypertenze-otevrena-data
3. Cífková R., Bruthans J., Wohlfahrt P. a kol. Prevalence hlavních rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění v české populaci v letech 2015–2018. Studie Czech post-MONICA. Cor et Vasa 2020; 62 (1): 6–16, doi: 10.33678/cor.2020.010.
4. Suvila K., McCabe E. L., Lehtonen A. et al. Early onset hypertension is associated with hypertensive end-organ damage already by midlife. Hypertension 2019; 74 (2): 305–312, doi: 10.1161/HYPERTENSIONAHA.119.13069.
5. Luo D., Cheng Y., Zhang H. et al. Association between high blood pressure and long term cardiovascular events in young adults: systematic review and meta-analysis. BMJ 2020; 370: m3222, doi: 10.1136/bmj.m3222.
6. Wang C., Yuan Y., Zheng M. et al. Association of age of onset of hypertension with cardiovascular diseases and mortality. J Am Coll Cardiol 2020; 75 (23): 2921−2930, doi: 10.1016/j.jacc.2020.04.038.
7. An J., Fischer H., Ni L. et al. Development and validation of an incident hypertension risk prediction model for young adults. J Am Heart Assoc 2025 Jul 15; 14 (14): e040769, doi: 10.1161/JAHA.124.040769.
8. Táborský M., Linhart A. Kociánová E. a kol. Doporučené postupy ESC pro léčbu zvýšeného krevního tlaku a hypertenze z roku 2024. Překlad dokumentu vypracovaný Českou asociací preventivní kardiologie České kardiologické společnosti. Cor et Vasa 2025; 67 (Suppl. 1): 4–88, doi: 10.33678/cor.2025.003.
