Axiální spondylartritida (axSpA) a psoriatická artritida (PsA) se řadí mezi spondylartritidy (SpA). Jedná se o skupinu revmatických onemocnění, u kterých se mohou objevit příznaky vyplývající ze zánětlivého postižení pohybového systému – jak periferního (artritida, entezitida či daktylitida), tak axiálního (spondylitida, sakroiliitida). Dalším společným rysem jsou možné obtíže vycházející z manifestací mimo pohybový systém, tj. extraartikulární projevy (EAMs – extra-articular manifestations), ke kterým patří psoriáza, idiopatické střevní záněty (IBD – Crohnova nemoc /CD/ a ulcerózní kolitida /UC/) nebo uveitida. Další společnou charakteristikou SpA bývá častá přítomnost antigenu HLA-B27 v případech axiální manifestace SpA.
V patogenezi SpA se uplatňuje řada cytokinů, jež podporují vznik a udržování zánětu. Jako klíčové se jeví interleukiny (IL) 17A a 17 F. Exprese IL-17A a IL-17F se přitom v jednotlivých populacích liší. U pacientů s axSpA a PsA byly zaznamenány mnohonásobně vyšší sérové koncentrace IL-17F než IL-17A a při stimulaci TH17 buněk postupně dominuje exprese IL-17F.1
Bimekizumab je humanizovaná monoklonální protilátka IgG1, která selektivně inhibuje kromě IL-17A také IL-17F. Preklinické údaje totiž ukazují, že pro optimální inhibici následných zánětlivých a remodelačních reakcí tkání je nutná právě duální blokáda IL-17A a IL-17F.2
Počáteční farmakoterapií axSpA jsou nesteroidní protizánětlivá léčiva (NSAIDs). Pro pacienty s aktivním onemocněním a nedostatečnou odpovědí na NSAIDs jsou k dispozici konvenční syntetická chorobu modifikující léčiva (csDMARDs – methotrexát, leflunomid) nebo biologická chorobu modifikující léčiva (bDMARDs – zahrnují inhibitory tumor nekrotizujícího faktoru alfa /TNF-α/ a inhibitory IL-17A) a cílená syntetická chorobu modifikující léčiva (tsDMARDs – jako nedávno schválené inhibitory Janusových kináz /JAK/).3
Nemáme jednoznačné důkazy, který z biologických či cílených chorobu modifikujících preparátů je účinnější. V současné praxi preferujeme zahájení terapie PsA prostřednictvím inhibitorů TNF-α nebo IL-17, s ohledem na konkrétní projevy. Pokud je v anamnéze aktivní IBD (UC či CD), měla by být dána přednost inhibitorům TNF-α (s výjimkou etanerceptu, který nemá na IBD efekt). Stejně tak v případech rekurentní akutní přední uveitidy. Zde se data účinnosti IL-17 různí, nicméně některé přípravky, např. bimekizumab, vykazují v klinických hodnoceních nižší incidence v porovnání s placebem. Konečně, u nemocných s významnou psoriázou bývají preferovány inhibitory IL-17, jež se naopak při současné přítomnosti IBD nedoporučují.3
Navzdory dostupným léčebným postupům mnoho pacientů nedosahuje dostatečné léčebné odpovědi nebo částečné remise a někteří časem ztrácejí klinickou odpověď na terapii. Například anti-TNF-α selhává až u 30–40 % pacientů, a to buď primárně, nebo sekundárně. Příčinou může být jak primární neúčinnost, tak i ztráta účinku následkem vzniku protilátek proti léčivu nebo nežádoucí účinky. Klinická odpověď na bDMARDs 2. linie bývá zpravidla nižší než u pacientů dosud neléčených bDMARDs.3
Secukinumab (SEC) je plně humánní monoklonální protilátka anti IL-17A, která prokázala účinnost v léčbě axSpA, PsA a psoriázy. Po úspěšné fázi II klinického zkoušení u axSpA byl dále testován v rozsáhlém programu fáze III, a to konkrétně ve studiích MEASURE 1–4, respektive v jejich otevřených extenzích. SEC byl zkoušen v indikaci neradiografické (nr) axSpA ve dvojitě zaslepené randomizované placebem kontrolované studii PREVENT. Data z běžné klinické praxe přinesly registry biologické léčby.5, 6
Bimekizumab (BKZ) ve fázi III klinického programu pro axSpA vedl k významnému a rychlému zlepšení účinnosti oproti placebu (BE MOBILE 1 [NCT03928704] a BE MOBILE 2 [NCT03928743]). Souhrnná analýza klinických hodnocení BE MOBILE 1 a BE MOBILE 2 prokázala obdobnou odpověď podle ASAS40 u TNFi-naivních i TNF-nonrespondérů. V současné době jsou k dispozici 3letá data o účinnosti a bezpečnosti bimekizumabu u pacientů s axSpA. Potlačení zánětu a výrazné ovlivnění aktivity onemocnění (ASDAS) bylo po dobu 3 let setrvalé17 (viz grafy na obr. 1). Léčba bimekizumabem rovněž prokazatelně zpomaluje rentgenovou progresi axSpA – během 2letého sledování nebyla strukturální progrese zaznamenána u více než 85 % sledovaných.17
Síťová metaanalýza z roku 2018 porovnávala účinnost inhibitorů TNF-α, IL-17 a JAK (pouze tofacitinib) u pacientů s axSpA.7 Autoři dospěli k závěru, že tofacitinib, golimumab a infliximab měly nejvyšší hodnoty SUCRA (povrch pod kumulativní křivkou hodnocení) pro účinnost; rozdíly v účinnosti však nebyly významné a slabinou analýzy bylo zařazení pouze jedné malé studie fáze II s tofacitinibem.
Novější analýza téhož autorského týmu zahrnuje studie fáze III pro bimekizumab a inhibitory JAK, které v době předchozí analýzy nebyly k dispozici, a také data pro skupinu pacientů s nr-axSpA včetně výsledků ASAS40, ASAS-PR (částečná remise) a hodnocení bezpečnosti i snášenlivosti:8
Celkově vzato tato analýza poskytuje důkazy, že bimekizumab je účinnou modalitou v léčbě pacientů dosud neléčených i již léčených b/tsDMARDs v celém spektru axSpA, s podobnou bezpečností a snášenlivostí jako stávající terapie.8
Psoriatická artritida postihuje až 30 % pacientů s psoriázou. Jde o chronické a progresivní zánětlivé revmatické onemocnění, které může vést k výraznému zhoršení funkce i kvality života. PsA je velmi heterogenní onemocnění, skeletální projevy jsou pestré a zahrnují periferní artritidu, entezitidu, daktylitidu a axiální projevy, kam řadíme sakroiliitidu a spondylitidu. Dalšími postiženými systémy jsou kůže (psoriáza), oči (akutní přední uveitida) a střevo (IBD). PsA doprovází rovněž řada komorbidit.
Předpokladem úspěšné léčby PsA je časně stanovená diagnóza. Terapie je postavena na principu následných vzestupných kroků (step up) a sekvenčním nasazování jednotlivých léků. Pro známé limitace anti-TNF-α, které byly obdobné jako v případě axSpA, byly hledány látky ze skupiny bDMARDs s jiným mechanismem účinku. Dalším schváleným lékem pro PsA byl inhibitor IL-12/23 ustekinumab. Významný posun v terapii PsA však přinesly inhibitory IL-17 secukinumab a ixekizumab, které oproti inhibitorům TNF-α výrazněji ovlivňovaly kožní syndrom (psoriázu) a v zásadě srovnatelně i muskuloskeletální projevy onemocnění. SEC byl v indikaci PsA hodnocen v několika pivotních studiích (FUTURE 1–5). Do studie MAXIMISE potom byli zařazeni pacienti s axiální PsA.10
Nedávno byl do portfolia biologické terapie PsA zařazen i bimekizumab. IL-17F se totiž hojně nachází nejen v psoriatických lézích, ale také v oblasti kloubů, u daktylitid a entezitid. Navíc dnes již víme, že IL-17F má významnou roli v chronicitě zánětu. Bimekizumab blokuje interakci s receptorovým komplexem IL‑17RA/IL‑17RC. Jeho duální inhibice tedy blokuje expresi prozánětlivých cytokinů a chemotaxi neutrofilů účinněji než samostatná blokáda. U pacientů s PsA proběhly 2 registrační studie – BE OPTIMAL (bDMARDs-naivní pacienti) a BE COMPLETE (pacienti po selhání léčby inhibitorem TNF-α), jež prokázaly setrvalou účinnost v odpovědi ACR50 (odpověď na léčbu dle American College of Rheumatology) do 52. týdne. Obě studie potvrdily vysokou, více než 50% efektivitu BKZ.11–13
S cílem porovnat účinnost a bezpečnost bimekizumabu s ostatními terapeutickými modalitami byla provedena komparativní síťová analýza s následujícími výslednými zjištěními:
Tato sítová metaanalýza naznačuje, že bimekizumab 160 mg Q4W může představovat účinnější strategii oproti současným modalitám včetně inhibitorů IL-23 u pacientů dosud neléčených b/tsDMARDs a secukinumabu 150 mg či tofacitinibu u pacientů již léčených inhibitory TNF-α, jak dokazuje analýza ACR50, u které byla párová srovnání významně ve prospěch bimekizumabu 160 mg Q4W.15
Obr. 1A–D Efekt bimekizumabu u pacientů s PsA po dobu 3 let bez ohledu na předchozí léčbu15–18
Obr. 2A–B Efekt bimekizumabu u pacientů s AxSpA po dobu 3 let19
MUDr. David Suchý, Ph.D.
Oddělení klinické farmakologie FN Plzeň
Literatura: