Virus západonilské horečky

Virus západonilské horečky patří mezi flaviviry –⁠ stejně jako virus  klíšťové encefalitidy, japonské encefalitidy nebo horečky dengue. Obdobně jako v případě klíšťové encefalitidy i virus západonilské  horečky napadá v některých případech centrální nervovou soustavu (CNS) a malé procento případů končí i smrtelně.

Epidemiologie

Virus západonilské horečky se historicky vyskytoval v určitých oblastech  Afriky, Asie a Evropy. V roce 1999 propukla epidemie západonilské  horečky v New Yorku a od té doby se virus masivně rozšířil i po  severoamerickém kontinentu. Sérologické studie naznačují také výskyt v zemích Latinské Ameriky, hlášená onemocnění z této oblasti jsou však  zatím jen ojedinělá.

Předpokládá se, že přibližně 80 % případů  nákazy zůstává asymptomatických a většina symptomatických onemocnění se  projevuje přechodným horečnatým syndromem známým jako západonilská  horečka. CNS komplikace se objevují přibližně u jednoho ze 150 nakažených. Virus typicky napadá především starší nebo  imunokompromitované osoby. Dostupná léčba je zatím stále převážně  symptomatická.

Onemocnění CNS

Neuroinvazivní onemocnění  vyvolávané virem západonilské horečky můžeme rozdělit do tří klinických  syndromů: meningitida, encefalitida a akutní chabá paréza (AChP)/polymyelitida. Na rozdíl od většiny dalších encefalitid  vyvolaných arboviry představuje nervosvalová slabost charakteristický  nález, který se vyskytuje až u 50 % nemocných s neuroinvazivní  západonilskou horečkou, často i v nepřítomnosti jiných příznaků.

Prognóza

Většina pacientů s virovou meningitidou má dobrou prognózu a plně se zotaví, situace je však podstatně horší v případě encefalitidy a AChP, u kterých je popisována 10 -⁠ až 20% mortalita. U další podstatné části přeživších  pacientů pak zůstává trvalé neurologické poškození.

(vek)

Zdroj: Sips G. J. et al: Neuroinvasive flavivirus infections. Rev Med Virol. 2012 Mar; 22 (2): 69–87.