Klinický význam starých a nových genů pro glaukom s otevřeným úhlem

Celogenomové asociační studie odhalily nové skutečnosti týkající se genetických determinant glaukomu s otevřeným úhlem (OAG). Práce publikovaná v časopise Ophthalmology si kladla za cíl určit, do jaké míry se na riziku vzniku tohoto onemocnění podílejí varianty v již známých genech (MYOC, OPTN a WDR36) a nedávno identifikované běžné genetické varianty (ATOH7, CDKN2B a SIX1).

Zkoumána byla kohorta Rotterdamské studie I (N = 5 312; průměrný věk 68,0 ± 8,4 roku). Nálezy byly replikovány na skupině pacientů zařazených do Genetického výzkumu izolovaných populací spolu s Erasmus-rucphenskou studií rodin (N = 1750; průměrný věk 48,3 ± 15,2 roku) a kohortou ze Southamptonu (N = 702; průměrný věk 72,5 ± 10,7 roku). Po identifikaci běžných variant v již delší dobu známých genech asociovaných s OAG bylo riziko vzniku onemocnění analyzováno pomocí logistické regrese. 

Nebyly zjištěny žádné bezesporně významné asociace mezi OAG a již etablovanými geny (MYOC, OPTN a WDR36), nicméně porovnáním celkového počtu rizikových variant mezi případy a kontrolami dvě ze tří studií prokázaly signifikantně zvýšené riziko OAG u jedinců s větším počtem rizikových alel v těchto třech genech. Při kombinaci všech šesti genů měli pak jedinci s vyšším počtem rizikových alel (v pásmu horní třetiny) 2,29–3,19násobně vyšší riziko vzniku OAG ve srovnání s těmi, u kterých bylo zjištěno rizikových alel málo.

Na závěr bylo konstatováno, že nově zjištěné běžné varianty nalezené nedávnými celogenomovými asociačními studiemi významně ovlivňují riziko vzniku OAG. Riziko nebylo naopak prokázáno u variant v již známých genech. Účastníci s vyšším počtem rizikových alel měli přibližně trojnásobný nárůst rizika OAG ve srovnání s těmi, kteří vykazovali malý počet rizikových alel. 

(lis)

Zdroj: Ramdas W. D. et al. Clinical implications of old and new genes for open-angle glaucoma. Ophthalmology. 2011 Dec; 118 (12): 2389–97; doi: 10.1016/j.ophtha.2011.05.040