Zhodnocení efektivity podávání Clonidinu bukálně a Dexmedetomidinu intranasálně jako neinvazivní procedurální sedace v průběhu vyšetření magnetickou rezonancí u pacientů hospitalizovaných na Neonatologickém oddělení v Českých Budějovicích

Souhrn

Cílem projektu bylo zhodnotit efektivitu Clonidinu a Dexmedetomidinu jako neinvazivní procedurální sedace v průběhu MRI vyšetření. Retrospektivní observační studie hodnotila MRI vyšetření novorozenců (donošených i předčasně narozených) v období 2020–2023. Do analýzy bylo zahrnuto 64 vyšetření, u nichž byla použita neinvazivní sedace: Clonidin bukálně (n = 22) nebo Dexmedetomidin intranasálně (n = 42). Byla vyloučena vyšetření bez použití těchto léků nebo při současné terapii antiepileptiky. MRI bylo úspěšně dokončeno u všech pacientů (100 %). V Clonidin skupině bylo 77 % vyšetření provedeno bez nutnosti další sedace, zatímco u Dexmedetomidinu to bylo 92 %. Celková úspěšnost neinvazivní sedace dosáhla 87 %. Nebyla zaznamenána bradykardie ani apnoe, pouze v jednom případě (1,5 %) byla během vyšetření nutná oxygenoterapie.

Clonidin i Dexmedetomidin představují bezpečnou a účinnou alternativu k celkové anestezii při MRI novorozenců. Neinvazivní podání snižuje potřebu i.v. vstupu i asistence ARO lékaře. Dexmedetomidin vykazoval vyšší úspěšnost, rozdíl však nebyl statisticky signifikantní (p = 0,07). Pro potvrzení výsledků jsou potřeba další studie.

Klíčová slova:

dexmedetomidin – neuroprotekce – clonidin – procedurální sedace

ÚVOD

Řešení procedurální sedace nemá v populaci novorozenců jednoznačné doporučení. Je snahou najít rovnováhu mezi potřebou minimalizovat pohybové artefakty v průběhu zobrazovacích metod (včetně vyšetření MRI) a použitím sedativ s nejnižším možným nežádoucím efektem na vyvíjející se centrální nervový systém (CNS).

Clonidin a Dexmedetomidine patří mezi centrální antihypertenziva, stimulují receptory v CNS, vedou ke snížení tonu sympatiku a zároveň netlumí dechové centrum [1, 3, 8]. Působí hypnoticky a anxiolyticky, v menší míře také analgeticky [9, 11]. U pacientů na umělé plicní ventilaci v kombinaci s opiáty snižují jejich spotřebu [3]. Mezi benefity patří jejich neuroprotektivní účinky, prevence apoptózy, inhibice cytokinů a protizánětlivý účinek [1, 10, 11]. Bezpečnost použití obou léků potvrdilo již několik studií [4, 7, 10]. Mezi nejčastější nežádoucí účinky patří riziko hypotenze a bradykardie, s potenciálně větším výskytem právě v novorozeneckém věku [7, 9, 11, 13].

Clonidin se podává perorálně nebo intravenózně, možné je také transdermální podání [4, 6, 11]. Známé je jeho použití u novorozenců s neonatálním abstinenčním syndromem [6]. Dexmedetomidine je 8–10krát specifičtější, má rychlejší nástup účinku a kratší poločas eliminace, proto se preferuje kontinuální intravenózní podání [6, 13, 15]. Perorální podání není vhodné pro minimální vstřebávání v gastrointestinálním traktu. Je již známo úspěšné použití intranasálně u starších kojenců v rámci procedurální sedace [2, 14].

Použití Clonidinu a Dexmedetomidinu u novorozenců konkrétně v indikaci procedurální sedace se zatím věnovalo minimum studií, ve kterých podání obou léků většinou vyžadovalo i.v. vstup [5, 7, 12, 13]. Perorální podávání Clonidinu, konkrétně v průběhu screeningového vyšetření ROP (retinopatie nedonošených) hodnotila jedna studie, která potvrdila jeho bezpečnost [4]. Dosud pouze jediná studie se věnovala intranasálnímu použití Dexmedetomidinu jako procedurální sedace u novorozenců na malém souboru pacientů (n = 13), která uvádí 92% úspěšnost podání a bezpečnost daného protokolu bez nutnosti i.v. vstupu.

METODIKA

V našem případě se jednalo o observační, retrospektivní studii, kdy všechna data byla získána z pacientské dokumentace. V časovém intervalu 2020–2023 byl hodnocen efekt použití Clonidinu a Dexmedetomidinu jako neinvazivní sedace v průběhu vyšetření magnetickou rezonancí (MRI) u původně donošených nebo předčasně narozených novorozenců, kteří podstoupili vyšetření MRI na Neonatologickém oddělení.

Primárním cílem bylo úspěšné provedení zobrazovacího vyšetření bez nutnosti přerušení snímkování nebo použití celkové anestezie. Sekundárním cílem byla dokumentace výskytu případných nežádoucích účinků léčiv v průběhu vyšetření.

V daném intervalu bylo provedeno celkem 90 vyšetření MRI; 26 vyšetření bylo vyřazeno (nepoužití daného léčiva, souběžná terapie antiepileptiky). Do hodnocení bylo zařazeno 64 vyšetření, která byla rozdělena na dvě skupiny: skupina Clonidin zahrnovala celkem 22 vyšetření, skupina Dexmedetomidine celkem 42 vyšetření (schéma 1).

Medián korigovaného věku v době vyšetření byl 39,91 pro skupinu Clonidin a 39,08 pro skupinu Dexmedetomidine.

První skupina dostala bukálně Clonidin v dávce 2  µg/kg v časovém intervalu 20–30 min před vyšetřením. Druhá skupina dostala intranasálně Dexmedetomidine v dávce 2,5–4 µg/kg v časovém intervalu 15–20 min před vyšetřením (kvůli rychlejšímu nástupu účinku). Administrace proběhla pomocí intranasálního atomizéru s masáží nosních křídel v průběhu aplikace, pacient byl následně ponechán v supinaci. V průběhu snímkování byl pacient monitorován pulzním oxymetrem, v případě bradykardie nebo poklesu saturace byla epizoda zaznamenána včetně následného řešení.

VÝSLEDKY

Provedení MRI vyšetření bylo úspěšné ve 100 % případů. Ve skupině Clonidin proběhlo 17 vyšetření (77 %) bez nutnosti použití celkové anestezie, v  5 případech bylo potřeba přidat další sedativum –⁠ inhalační anestetikum sevofluran (3x) nebo intravenózně midazolam (1x) či propofol (1x) (23 %). Ve skupině Dexmedetomidine proběhlo 39 vyšetření bez nutnosti použití celkové anestezie (92 %), pouze ve 3 případech (8 %) se použilo další sedativum (sevofluran inhalačně ve 2 případech, midazolam intravenózně v  1 případě), u jednoho pacienta bylo potřeba zahájit oxygenoterapii pro nižší saturace (graf 1 a 2) Celkově tedy byla úspěšnost provedení MRI v sedaci Clonidinem nebo Dexmedetomidinem 87 %.

DISKUZE

V naší studii se povedlo úspěšně provést snímkování MRI bez nutnosti přerušení vyšetření ve 100 % případů, v 87 % případů bylo dostatečné použití neinvazivní sedace Clonidinem bukálně nebo Dexmedetomidinem intranasálně, statisticky nesignifikantně vyšší byla úspěšnost podání ve druhé skupině, 77 % vs. 92 %, (p 0,07). Nebyl zachycen výskyt bradykardie nebo apnoické pauzy v průběhu vyšetření, pouze v jednom případě bylo nutné v průběhu vyšetření zahájit oxygenoterapii pro neuspokojivé saturace (1,5 %).

ZÁVĚR

Z naší studie vyplývá, že oba léky jsou v použitém dávkování považovány za bezpečnou možnost sedace v průběhu MRI vyšetření. Zároveň neinvazivní podání léčiva snižuje potřebu zajištění dítěte i.v. vstupem před vyšetřením a umožňuje omezit přítomnost lékaře anesteziologicko-resuscitačního oddělení v průběhu vyšetření. Vzhledem k nízkým počtům vyšetření v obou skupinách je potřeba provést další studie k dosažení statisticky významných výsledků.

Projekt Zhodnocení efektivity podávání Clonidinu bukálně a Dexmedetomidinu intranasálně jako neinvazivní procedurální sedace v průběhu vyšetření magnetickou rezonancí u pacientů hospitalizovaných na Neonatologickém oddělení v Českých Budějovicích byl finančně podpořen z Fondu podpory vědeckovýzkumného rozvoje Nemocnice České Budějovice, a. s. (Projekt 2023_11).

Projektu byl udělen souhlas Etické komise Nemocnice České Budějovice, a. s.