Článek se zabývá úlohou a výpovědní hodnotou zobrazovacích metod užívaných ke zpřesnění diagnostiky revmatické polymyalgie.
Revmatická polymyalgie (PMR) je zánětlivé muskuloskeletální onemocnění, které má spojitost s věkem pacientů a postihuje zhruba 0,7 % populace starší 50 let. PMR se častěji objevuje u žen (2,4 %) než u mužů (1,7 %). Základním projevem nemoci bývá bolest a ztuhlost ramenní či kyčelní oblasti, většinou spojená s nálezem elevovaných zánětlivých ukazatelů (C-reaktivní protein, sedimentace erytrocytů).
Vzhledem ke značným subjektivním potížím, které jsou spojeny s PMR a jež výrazně ovlivňují kvalitu života pacientů, je nezbytné přesné stanovení diagnózy. Toto je důležité také proto, že léčba PMR zahrnuje dlouhodobé podávání kortikosteroidů, jež mají řadu nežádoucích účinků. Určení diagnózy PMR však znesnadňuje existence dalších chorob s podobnými příznaky (revmatická artritida, velkobuněčná vaskulitida, spondylartritida, nediferencovaná choroba pojiva, fibromyalgie, malignity aj.), které mohou iniciálně rovněž reagovat na terapii glukokortikoidy.
Pro diagnostiku PMR jsou v současné době užívána diagnostická kritéria vypracovaná odbornými společnostmi (European League Against Rheumatism/American College of Rheumatology [EULAR/ACR]), jež však v řadě případů nejsou dostatečná pro jednoznačné stanovení diagnózy PMR. Ke specifikaci obtíží pacientů jsou proto indikována další vyšetření.
U PMR mohou být zánětlivé změny v oblasti ramene a kyčlí vizualizovány pomocí zobrazovacích metod. Na základě předchozích vědeckých studií bylo předpokládáno, že u PMR se na rozdíl od revmatoidní artritidy maximum zánětlivých změn vyskytuje především extraartikulárně. Podle posledních mezinárodních klasifikačních kritérií pro PMR mají ovšem zánětlivé extraartikulární i intraartikulární sonografické projevy stejnou výpovědní hodnotu. Je známo, že extraartikulární projevy, jako subakromiální/subdeltoidní burzitida a trochanterická burzitida, jsou častými nálezy u běžné stárnoucí populace. Porovnání těchto nálezů se sonografickými nálezy u pacientů stejného věku s PMR může pomoci ke zpřesnění diagnózy.
Autoři metaanalýzy publikované v roce 2015 v Rheumatic and Musculosceletal Diseases Open se zaměřili na výpovědní hodnoty zobrazovacích metod pro stanovení diagnózy PMR. Dohromady bylo hodnoceno 26 studií, které zahrnovaly vyšetření celkem 2370 pacientů. Ke stanovení diagnózy bylo v 10 studiích použito sonografické vyšetření (USG), u 7 studií vyšetření pomocí magnetické rezonance (MRI), v 7 studiích se jednalo o pozitronovou emisní tomografii a v 1 studii o scintigrafii s techneciem.
V USG studiích byla stanovena senzitivita 80 % a specificita 68 % pro diagnózu subakromiální/subdeltoidní burzitidy, u bilaterálního postižení ramen senzitivita klesala k 66 % a specificita se zvýšila na 89 %. Senzitivita pro trochanterickou burzitidu široce kolísala mezi 21 a 100 %. Při hodnocení studií s PET a MRI bylo zjištěno, že tato vyšetření odhalila další přidružená ložiska zánětu v oblasti páteře a pánvi, nicméně počet pacientů neumožnil přesnější stanovení senzitivity těchto vyšetření.
Autoři metaanalýzy předpokládají, že odlišení subakromiální/subdeltoidní burzitidy pomocí sonografických vyšetření by mělo přispět ke zpřesnění diagnostiky u pacientů s revmatickou polymyalgií. Jako slibná v diagnostice PMR se jeví role zobrazovacích metod MRI a PET, ke zhodnocení jejich výpovědních hodnot však bude třeba disponovat větším počtem pacientů.
(moa)
Zdroj: Mackie S. L., Koduri G., Hill C. L. et al. Accuracy of musculoskeletal imaging for the diagnosis of polymyalgia rheumatica: systematic review. RMD Open 2015 Aug 13; 1 (1): e000100; doi: 10.1136/rmdopen-2015-000100.
