Ústup symptomů nemoci je vždy dobrou zprávou, ale pokud se objeví v indukční fázi léčby, je vždy spojen s otázkou: Jak dlouho se nám podaří pacienta v tomto stavu udržet? V následující metaanalýze se můžete přesvědčit, jak si stojí systémová léčba v ročních výsledcích u pacientů s psoriázou.
Symptomy psoriázy mají významný negativní dopad na kvalitu života svých nositelů a představují také velkou ekonomickou zátěž. Přibližně 90 % případů se středně těžkou až těžkou psoriázou potřebuje dlouhodobou terapii. Právě zde nachází místo léčba systémová.
Ta se výrazně proměnila s příchodem biologické léčby. Již první léčiva z této třídy představovala velký zlom: adalimumab, etanercept, infliximab a ustekinumab terapii psoriázy změnily od základu. Dalším důležitým mezníkem bylo schválení inhibitorů interleukinu 17 secukinumabu a ixekizumabu, které inhibují IL-17A, a brodalumabu, který inhibuje receptor IL-17 na keratinocytech a imunitních buňkách.
Tato biologická léčiva se společně s inhibitorem fosfodiesterázy 4 apremilastem ukázala jako možnost účinné léčby pro pacienty, kteří nesnesou konvenční imunosupresivní léčbu nebo pro něž je primárně nevhodná.
Navzdory významu těchto léčiv však dlouhou dobu chyběla studie odpovídající na otázku, které léčivo pro pacienty s psoriázou zvolit, aby bylo dosaženo co nejlepšího dlouhodobého efektu. Důvodem jsou zejména rozdíly v designu studií, jež jsou nejvíce patrné v dlouhodobém sledování pacientů, kdy autoři volí nejrůznější přístupy k hodnocení jejich stavu. Proto se dosud naprostá většina metaanalýz věnovala indukční fázi.
Nedávno však byla konečně publikována síťová metaanalýza (NMA − network metaanalysis), která se zabývá dlouhodobými výsledky a srovnává konvenční i biologickou systémovou léčbu psoriázy po 1 roce pomocí škály PASI (Psoriasis Area and Severity Index). Síťové metaanalýzy jsou v těchto případech velice výhodnou možností jak dostat do společného měřítka výsledky jinak těžko srovnatelné. Pouze je nutné vždy používat kontrolované intervenční studie, což v tomto případě bylo možné.
Tento výzkum zpracoval 24 studií, které poskytovaly výsledky po 40–64 týdnech léčby, ale heterogenita jejich designu umožnila závěrečnou analýzu jen u 17 z nich. 4 kontrolované studie trvající 52 týdnů při primární analýze ukázaly, že brodalumab je významně účinnější než secukinumab, ustekinumab a etanercept. Secukinumab byl také účinnější než ustekinumab a oba překonaly výsledky etanerceptu.
V sekundární analýze byly zohledněny výsledky ze 13 dalších studií a byla zde studována i 4 další léčiva (adalimumab, apremilast, infliximab a ixekizumab). V dlouhodobém měřítku byla srovnávána aktivní léčba s placebem a výsledky byly extrapolovány z indukce a souhlasily s primární analýzou. Brodalumab byl nejúčinnější, po něm ixekizumab a secukinumab, poté ustekinumab, infliximab a adalimumab. Etanercept a apermilast měly nejnižší očekávanou dlouhodobou účinnost.
Tyto výsledky ukazují, že léčba brodalumabem je asociovaná s vyšší pravděpodobností dlouhodobé odpovědi měřitelné na škále PASI, než pozorujeme u ostatních biologických léčiv. Autoři jsou si vědomi řady limitací, jež takováto metaanalýza má, a k potvrzení těchto závěrů jsou jistě nutné dlouhodobě probíhající přímé srovnávací studie.
(pez)
Zdroj: Sawyer L. M., Cornic L., Levin L. Å. et al. Long-term efficacy of novel therapies in moderate-to-severe plaque psoriasis: a systematic review and network meta-analysis of PASI response. J Eur Acad Dermatol Venereol 2019 Feb; 33 (2): 355–366, doi: 10.1111/jdv.15277.
