Hlavním cílem podávání omeprazolu pacientům po endoskopicky ošetřeném krvácení z peptického vředu je prevence opakovaného krvácení. Dříve byly oba dávkovací režimy považovány za rovnocenné. Níže prezentovaná studie však tento předpoklad zpochybňuje.
Opakované krvácení je častou a potenciálně smrtelnou komplikací stavu po proběhlém krvácení z peptického vředu. Proto je nutná nejen hospitalizace a důsledné sledování pacienta, ale i vhodně nastavená terapie, která sníží riziko opakování krvácení na minimum. Předpokládaný účinek inhibitorů protonové pumpy (PPI) v této indikaci tkví v lokálním zlepšení koagulačních a agregačních vlastností krve, které jsou jinak v kyselém pH žaludku narušeny. Výzkumná skupina ze Singapuru se zabývala otázkou, zda vysoké dávky PPI omeprazolu nepůsobí v tomto směru lépe než standardně užívané dávky, a to konkrétně u pacientů po endoskopicky provedené hemostáze.
Do prospektivní randomizované kontrolované studie bylo zařazeno 126 pacientů (122 jich studii dokončilo), kteří prodělali úspěšné endoskopické ošetření akutního krvácení z peptického vředu a byli ve vysokém riziku opakovaného krvácení (Forrestova klasifikace Ia, Ib, IIa či IIb). Náhodně byli rozděleni do dvou stejně velkých skupin. Jedné z nich byly podávány standardní dávky omeprazolu (40 mg v i. v. infuzi 1× denně po dobu 3 dnů) a druhé vysoké dávky (bolus 80 mg a následně kontinuální i. v. infuze rychlostí 8 mg/hod. po dobu 72 hodin). Primárním cílovým ukazatelem byl výskyt opakovaného krvácení, dalšími sledovanými parametry byly potřeba operace, délka hospitalizace a mortalita těchto pacientů.
K opakovanému krvácení došlo u 2 pacientů (3 %) ze 61 ve skupině s vysokodávkovou terapií a u 10 (16 %) z 61 pacientů ve skupině se standardními dávkami omeprazolu. Rozdíl −13 % (95% CI −25 až −2) ukazoval na významně nižší účinnost standardního dávkování. Doposud předpokládaná ekvivalence obou přístupů v prevenci opakovaného krvácení se tedy neprokázala.
Mezi skupinami se standardní a vysokou dávkou nebyl pozorován významný rozdíl v mortalitě (2 vs. 0; p = 0,496), potřebě operace (4 vs. 1; p = 0,361) ani střední délce hospitalizace (5,9 [± 6,4] vs. 5,2 [± 2,1] dne; p = 0,411). Ani v jedné ze skupin nebyly hlášeny nežádoucí účinky léčby omeprazolem.
Standardní dávky i. v. omeprazolu byly signifikantně méně účinné v předcházení opakovanému krvácení u pacientů po endoskopické hemostáze pro krvácení z peptického vředu než vysoké dávky i. v. omeprazolu při stejném bezpečnostním profilu obou režimů. Jak však autoři upozorňují, účastníci studie byli Asiaté, a vzhledem ke známým odlišnostem ve farmakokinetice PPI u asijské a kavkazské populace proto není možné výsledky bez dalšího potvrzení vztáhnout i na evropské podmínky.
(luko)
Zdroj: Chan W. H., Khin L. W., Chung Y. F. et al. Randomized controlled trial of standard versus high-dose intravenous omeprazole after endoscopic therapy in high-risk patients with acute peptic ulcer bleeding. Br J Surg 2011; 98 (5): 640−644, doi: 10.1002/bjs.7420.
