Děti trpící atopickým ekzémem mají až v 50 % případů současně i astma. Nespecifická bronchiální hyperreaktivita je u nich také velmi častá, a to nezávisle na jiných astmatických příznacích. Fyzická aktivita je obecně známým spouštěčem astmatických záchvatů.
Pozátěžový bronchospasmus se vyskytuje u 40–90 % astmatiků a u 40 % pacientů trpících alergickou rýmou. U dětí s atopickým ekzémem je popisován pozátěžový bronchospasmus v 0–70 % případů.
Diagnóza pozátěžového bronchospasmu je stanovována na základě anamnézy, fyzikálního vyšetření a pozátěžového funkčního vyšetření plic. Nejvhodnější je zátěž volným během, nejlépe venku. Autoři studie si vytkli za cíl zjistit, jaké procento ekzematiků má pozátěžový bronchospasmus. Snažili se také najít faktory, podle kterých je možné jej předvídat.
Za tím účelem sledovali 55 dětí s atopickým ekzémem a 17 zdravých dětí. Všechny děti byly klinicky podrobně vyšetřeny, byly jim provedeny kožní alergologické testy na nejběžnější inhalační a potravinové alergeny a dále podstoupily zátěžové funkční vyšetření plic se šestiminutovou zátěží volným během.
Spirometrie byla provedena před zátěží a poté do jedenácti minut po ní. Bronchospasmem po zátěži reagovalo 23 % ekzematiků, ale žádné zdravé dítě. Celkem 29 % ekzematiků pozátěžové obtíže udávalo podle svých pocitů, ale jak se ukázalo vyšetřením, tyto údaje nebyly vždy věrohodné a vyšetřením často nebyly potvrzeny. Přesně 25 % ekzematiků mělo astma, 60 % ekzematiků mělo alergickou rýmu a 50 % alergický zánět spojivek.
Pozátěžový bronchospasmus nekoreloval ani s jedním z následujících onemocnění: astma, alergická rýma, alergický zánět spojivek. Nesouvisel také se závažností ekzému ani s pozitivitou kožních testů. Studie prokázala, že pozátěžový bronchospasmus je u ekzematiků velmi častý, ale že ho nelze předpovědět ani podle anamnézy, ani podle fyzikálního vyšetření.
To vysvětluje časté opomíjení této diagnózy u ekzematiků. Přitom nerozpoznané a neléčené pozátěžové dechové obtíže mohou pacienty omezovat v pohybových aktivitách, a tak snižovat jejich trénovanost a celkovou fyzickou odolnost. Mohou jim také působit další psychosociální problémy (kromě samotného ekzému).
V budoucnu je nutné na tyto obtíže myslet a pacienty s ekzémem pravidelně podrobovat zátěžovému vyšetření funkce plic. Dosud není jasné, zda pozátěžový bronchospasmus znamená vyšší riziko rozvoje astmatu. Toto zkoumání je předmětem dalších dlouhodobých studií.
(van)
Zdroj: Caffarelli C, a spol. Pediatr Allergy Immunol 2006;16.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
