Američtí autoři se ve své práci publikované v Annals of the Rheumatic Diseases zaměřili na biologickou dostupnost, bezpečnost a tolerabilitu perorálního methotrexátu (MTX) a methotrexátu podávaného subkutánně automatickým injektorem u pacientů s revmatoidní artritidou (RA).
Američtí autoři se ve své práci publikované v Annals of the Rheumatic Diseases zaměřili na biologickou dostupnost, bezpečnost a tolerabilitu perorálního methotrexátu (MTX) a methotrexátu podávaného subkutánně automatickým injektorem u pacientů s revmatoidní artritidou (RA).
MTX je chorobu modifikující antirevmatické léčivo, které je u pacientů s RA celosvětově lékem první volby. Jeho omezená absorpce v gastrointestinálním traktu však může negativně ovlivňovat biologickou dostupnost vyšších dávek podávaných perorálně. Dříve provedené studie jasně prokázaly, že biologická dostupnost perorálního MTX se mezi jednotlivými pacienty značně liší a se zvyšující se dávkou se postupně snižuje. Účinek perorálního MTX limitují i gastrointestinální nežádoucí účinky jako nauzea a zvracení, které vedou ke špatně toleranci léčby ze strany pacientů. Následující studie fáze II se věnuje právě biologické dostupnosti MTX během léčby, a to při perorálním a subkutánním podání.
Do randomizované multicentrické otevřené studie se zkříženým uspořádáním byli zařazeni pacienti od 18 let věku s RA diagnostikovanou v dospělosti, kteří byli léčeni MTX po dobu alespoň 3 měsíců.
Účastníci studie byli rozděleni do skupin podle užívané dávky MTX (10 mg, 15 mg, 20 mg a 25 mg týdně). Lék užívali postupně v náhodném pořadí ve 3 formách: perorálně, subkutánně v oblasti břicha a subkutánně v oblasti stehna.
Před užitím dávky a následně během 24 hodin po aplikaci MTX byly pacientům v pravidelných intervalech odebírány vzorky krve k farmakokinetické analýze a byla hodnocena místa vpichu.
Studii dokončilo 47 pacientů. Maximální koncentrace MTX byla u jednotlivých cest podání a dávek podobná. Nicméně biologická dostupnost subkutánně podávaného MTX byla ve srovnání s MTX perorálním vyšší u všech podávaných dávek. Systémová expozice MTX při perorálním podání dosahovala plató při dávkách ≥ 15 mg/týden. Naproti tomu při podkožním podání byl nárůst systémové expozice lineární i nad touto hranicí, a to až po maximální ve studii užívanou dávku. Během studie nebyly zaznamenány žádné neočekávané nežádoucí účinky.
Graf č. 1.: O biologické dostupnosti léčby methotrexátem v závislosti na dávce a způsobu jeho podání
Na rozdíl od perorálního podání MTX nevykazovala u studovaných dávek systémová expozice při podkožním podání MTX plató, a to ani v dávkách ≥ 15 mg/týden. V této studii nebyla vyšší systémová expozice MTX spojena s vyšším výskytem nežádoucích účinků. Pacienti s neadekvátní odpovědí na perorální MTX by proto mohli profitovat z vyšší expozice léku při podkožním podání.
(epa)
Zdroj: Schiff M. H., Jaffe J. S., Freundlich B. Head-to-head, randomised, crossover study of oral versus subcutaneous methotrexate in patients with rheumatoid arthritis: drug-exposure limitations of oral methotrexate at doses ≥15 mg may be overcome with subcutaneous administration. Ann Rheum Dis 2014; 73 (8): 1549–1551, doi: 10.1136/annrheumdis-2014-205228.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
