(11 : 27–12 : 41)
Jaké máte ambice v edukaci? Máte nastavené cíle, nebo edukaci děláte vyloženě pro sebe?
Dělám to pro pacienty, aby měli informace a také abych pořád dokola neopakovala to samé. Časový aspekt vyniká hlavně v ambulanci. Pro kolegy je to potom vedlejší produkt mého celoživotního vzdělávání.
U pacientů máte ambici, aby ti, kdo k vašim materiálům mají přístup, chodili do ambulance informovaní?
Většinou pro ně mám úkol nebo téma, které probíráme, třeba jak zvládají stravu, pohyb a spánek. A když zrovna nemají nějaké obsáhlé téma, tak aby věděli, kde informace najdou − aby si je mohli najít a třeba se v něčem zlepšit. Ale není to tak, že všichni moji pacienti chodí na mé stránky; jenom ti, co o to mají zájem.
(14 : 37–15 : 40)
Měla byste si naprogramovat agenta, který by za vás mohl chodit ordinace a edukovat.
Já mám devět agentů.
Jak s nimi pracujete?
Mám agenta, kterého učím, aby popisoval EKG stejně jako já. Ještě mu to ovšem moc nejde. Když je EKG normální, popíše ho opravdu pěkně, ale jakmile je patologické, tak je to ještě takové... Tam ještě nejsme. Normální EKG mu ale můžu svěřit, ani už bych ho nemusela hlídat, ale vždy ho samozřejmě zkontroluju.
Pak mám dalšího, který mi kontroluje lékařské zprávy. Mám na ně totiž docela vysoké standardy, protože jejich strukturu vždy aktualizuju podle toho, co se zrovna doporučuje a jaké jsou nové postupy. A teď už je toho hodně, například u diabetiků hlídá, jestli se jednou ročně vyšetřuje NT-proBNP, vitamin B12, jodové protilátky a tak dále. Aby mi řekl, kdybych něco přehlédla, chybělo to nebo to naposledy proběhlo před více než rokem.
(19 : 59–21 : 19)
MUDr. Grinholc (mluví o svém projektu Cukrovka, co teď?, pozn. redakce): Nemyslím si, že by bylo něco obdobného, co by šlo do hloubky a nabízelo videa.
Před asi osmi lety jsme dělali edukační web na diabetes a samozřejmě témat je hodně.
Milion. To je nevyčerpatelná studnice.
Na několik let.
Kvůli tomu to vydržím. (smích)
Ale která firma to bude dlouho podporovat?
Proto to musím udělat sama. Takže teď to podporuju já.
Takže se do toho musíte vložit s velkým nadšením.
Myslím si, že to není cesta pro každého. Mě baví lidi edukovat. V rámci projektu Cukrovka, co teď? „jedeme“ hlavně edukaci, protože hodně lidí má představu, že léky za ně udělají všechno; ale neudělají. A to je takové smutné zjištění pro pacienty, že se k tomu ještě něco musí přidat. Vysvětluju jim to na trojnožce, která má tři nožičky stejně jako péče o diabetika – strava, pohyb a léky. Pokud jedna nožička upadne, nebude to fungovat. Oni se na mě vždy dívají a skládají si to, ale postupně. Chce to čas. S některými lidmi pracuju klidně třeba 2 roky a až potom se to zlomí a sžijí se s tím. Takto si to navíc mohou doma připomínat a nečekat na kontrolu u doktora.
Zajímají vás další témata, která jsme během rozhovoru otevřeli? Vyberte si jinou část:
00 : 00–02 : 18 Vlastní cesta k on-line edukaci pacientů
02 : 18–06 : 41 Výběr témat a jak je učinit srozumitelnými
06 : 41–07 : 16 Rizika působení lékaře na sociálních sítích
07 : 16–08 : 16 Časová náročnost on-line edukace
08 : 16–11 : 27 Edukace zaměřená na kolegy odborníky
11 : 27–12 : 41 Osobní ambice v oblasti edukace
12 : 41–13 : 34 Osobní předpoklady pro on-line edukaci
13 : 34–15 : 41 Práce s umělou inteligencí
15 : 41–18 : 07 Skloubení více odborných specializací
18 : 07–19 : 36 Strach z AI
19 : 36–20 : 35 Zdroje pro on-line edukaci
20 : 35–22 : 37 Důležitost edukace
