Dominujícími organismy vyvolávajícími infekce kůže a podkoží jsou streptokoky (zejm. Streptococcus pyogenes) a stafylokoky (zejm. Staphylococcus aureus); méně často jsou infekčními agens gramnegativní bakterie. Vedle systémově aplikovaných antibiotik (peniciliny, cefalosporiny, makrolidy aj.) je v některých případech využívána rovněž lokálně vedená antimikrobiální léčba. Své uplatnění tak zde nachází mimo jiné kyselina fusidová.
Kyselina fusidová je bakteriostaticky až baktericidně působící látka, která je v dnešní době bohatě využívaná k léčbě infekcí kůže a měkkých tkání. S přihlédnutím ke skutečnosti, že tyto infekce jsou často vyvolány stafylokoky, které se nezřídka stávají rezistentními k zavedené antimikrobiální léčbě, je dostupnost této látky jistě přínosem. Typický je pro ni aktuálně nízký výskyt rezistence a současně dobrá penetrace do míst postižených infekcí. Prokázána je její účinnost ve srovnání s placebem i jinými antibiotiky. V kontextu konkrétních onemocnění tak byl zaznamenán přínos v léčbě erythrasmatu, abscesů, akné, impetiga apod. I díky svému velmi nízkému riziku kontaktně alergizující reakce je dnes tato látka doporučována v 1. linii u primárních i sekundárních kožních infekcí.
Obr. 1 Molekula kyseliny fusidové
Antibakteriální účinek kyseliny fusidové je založen zejména na inhibici bakteriální proteosyntézy, což vede k destrukci bakteriální buněčné stěny. Inhibice syntézy proteinů se v tomto případě zakládá na vazbě na elongační faktor G (EF-G, translokáza) na ribozomech bakterie.
Kyselina fusidová je pouze velmi slabou kyselinou (pKa 5,7). V krevní plazmě a tkáních je proto za fyziologických podmínek (pH 7,4) převážně v ionizované formě. Velmi omezeně se rozpouští ve vodě a částečně i v oleji. Naproti tomu ve formě sodné soli je ve vodě snadno rozpustná.
Schopnost kyseliny fusidové pronikat do kůže a podkoží byla hodnocena ve dvou studiích. Na kůži kadáverů hodnota penetrace fusidátu sodného v roztoku etanolu odpovídala 2,3 % a ve formě masti 1,8 %. Penetrace samotné kyseliny fusidové byla pouze nepatrně menší, což je postačující pro dosažení antimikrobiálně působících koncentrací v hlubších vrstvách kůže. Rovněž ve druhé studii se hodnota penetrace pohybovala okolo 2 %. Další práce ukázala zásadní ovlivnění penetrace zevní zrohovatělou vrstvou epidermis – jejím narušením/odstraněním byla kožní absorpce výrazně zesílena. Penetrace se rovněž výrazně zvyšuje u některých preexistujících kožních onemocnění, jakými jsou seborea či bradavice.
Malé množství do krevního oběhu vstřebané kyseliny fusidové je z velké části vázáno na bílkoviny plazmy, především na albumin (97–99 %). Vylučuje se převážně žlučí. Biologický poločas se pohybuje okolo 5–6 hodin. Údaje týkající se systémové kinetiky kyseliny fusidové však – vzhledem k jejímu predominantnímu účinku v místě podání – nejsou z klinického hlediska povětšinou relevantní. Totéž se týká i možného rizika lékových interakcí a systémových nežádoucích účinků. Mezi nimi jednoznačně dominují nejrůznější kožní reakce v podobě pruritu či vyrážky a reakce v místě aplikace (bolest, podráždění), a to s popisovanou četností do 1 % nemocných. Vzácně je uváděna hypersenzitivita a angioedém.
Mezi organismy citlivé vůči kyselině fusidové patří: Staphylococcus aureus (včetně MRSA a koaguláza-negativních stafylokoků), Streptococcus pyogenes, Staphylococcus epidermidis, Propionibacterium acnes, Corynebacterium sp. či Clostridium sp., Neisseria sp., Bordetella pertussis a Moraxella catarrhalis. Některé práce hovoří rovněž o potlačení množení E. coli. Obecně je výskyt rezistence k této látce uváděn stále jako nízký.
Kyselina fusidová je samostatně dostupná ve formě krému (krém Fucidin) nebo masti (mast Fucidin). Obvykle se aplikuje 2–3× denně po dobu jednoho týdne. Napříč studiemi i dosud publikovanými přehledovými články je popisován její příznivý léčebný efekt za minimálního výskytu nežádoucích účinků. Podstatné je přitom nejen konstatování benefitu oproti placebu, ale hlavně terapeutického účinku srovnatelného s aktivním komparátorem, kterým v dílčích studiích byly např. mupirocin, trimethoprim + polymyxin, neomycin + bacitracin nebo peroxid vodíku aj.
Kyselina fusidová v posledních letech navíc nachází uplatnění i ve své fixní kombinaci s kortikosteroidy: 1% hydrokortisonem (krém Fucidin H) nebo 0,1% betamethasonem (Fucicort Lipid). Zatímco antibiotikum potlačuje infekci, glukokortikoidní složka výrazně tlumí přítomnou zánětlivou reakci. Navíc je dosaženo též emolienčního účinku, což se logicky stává benefitem u nemocných s infikovaným atopickým ekzémem.
Ve 21 klinických studiích zahrnujících celkem 2214 pacientů se při průměrné době trvání léčby 7 dní a aplikaci protiinfekčních látek 2–3× denně ukázal jednoznačný terapeutický přínos kyseliny fusidové. Nejčastějšími indikacemi byly nekomplikované povrchové infekční onemocnění kůže, abscesy, furunkly, impetigo či akutní paronychium. Ve spektru pacientů však byli i takoví, jejichž kůže byla postižena komplikovanými infekcemi.
Obr. 2 Acne papulosa st. II. cum excoriatonem multipl. eczema atopicum in anamn., 17letá pacientka, situace před léčbou.
Obr. 3 Acne papulosa z předchozího obrázku po 4 týdnech, kdy probíhala léčba lokálním adapalenem v krému 3 hodiny denně s postupným navyšováním o 1 hodinu denně a sledováním tolerance (na celý obličej). Na exkoriované papulky byla 3× denně aplikována kyselina fusidová v krému.
Obr. 4 Impetigo vulgaris reg. menti l. dx. lymphadenitis submentalis l. dx., 17letá pacientka. Byla zahájena lokální léčba kyselinou fusidovou v masti 3× denně.
Obr. 5 Ulcus posttraumaticus reg. supramalleolare l. dx. eczema microbiale reg. supramalleolare l. dx. varices cruris l. dx., 63letý pacient. Léčen kyselinou fusidovou s betamethasonem v masti 1× denně pod krytí.
Jedním z dostupných protiinfekčních léčiv vhodných k eradikaci patogenních mikroorganismů z povrchu kůže je kyselina fusidová v podobě sodné soli. Výběrem krému či masti s obsahem kyseliny fusidové dokážeme při terapeutickém a racionálním používání vyléčit povrchové infekce kůže, a to bez nutnosti podávání systémových antibiotik.
(norg)
Zdroje:
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
