Fotoalergická fotodermatóza je součástí heterogenní skupiny fotodermatóz. Významnou roli v etiologii těchto onemocnění hraje, jak již název napovídá, jisté spektrum světla, tedy ultrafialové záření. Převážně pak UVA ve vzájemném působení se zevně i vnitřně podanými léky, včetně kosmetických přípravků.
Někteří autoři se přiklánějí k dělení fotodermatóz na idiopatické a sekundární. Do skupiny idiopatických fotodermatóz zařazují ty, v jejichž etiologii se s nejvyšší pravděpodobností uplatňuje převážně působení UVA záření a na ně navazující vznik volných radikálů. Sem patří například polymorfní světelná erupce. Jako významný zástupce skupiny sekundárních fotodermatóz je pak uváděna již výše zmíněná fotoalergická fotodermatóza.
Z pohledu etiopatogeneze se v systému probíhajících reakcí zdůrazňuje zejména vznik oxidačního stresu a deregulace antioxidačních odpovědí. V pozadí těchto tkáň poškozujících reakcí jsou sloučeniny s fotosenzibilizujícím účinkem. Tyto sloučeniny, někdy označované jako fotodynamické, jsou schopny absorbovat a krátkou dobu retinovat kvanta fotonů mnohdy za vzniku kyslíkových radikálů. I z tohoto pohledu je pro organismus nejvíce škodlivé ultrafialové záření s vlnovou délkou kratší než 330 nm. Jako zástupci skupiny léků s fotosenzibilizačním potenciálem jsou uváděna antibiotika (zejména sulfonamidy, tetracykliny apod.), některá perorální antidiabetika, amiodaron, griseofulvin. Silný fotosenzibilizační účinek mají i přírodní látky, například takové, jež se vyskytují v rostlinách čeledí třezalkovitých, rdesnovitých, miříkovitých, a další.
Klinické projevy bývají velmi pestré. Zahrnují kopřivku, zarudnutí, tvorbu puchýřků, ale i kožní projevy připomínající diskoidní erythematodes. U dětí (nejčastěji ve věku 6–8 let) se mohou objevit klinické projevy shrnuté pod pojem hydroa vacciniforme – tvorba drobných vesikul s následným vývojem krust na osluněných partiích těla.
Jako základní individuální primární prevence je doporučováno použití opalovacích prostředků s vysokými UVA a UVB faktory a ošetřování kůže příslušnými prostředky i po opalovaní. V tomto ohledu jsou dnes doporučovány prostředky s antioxidačním komplexem alpha-glucosyl-rutin (AGR).
(peta)
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
