Podle dosavadních poznatků tuto nemoc nezastupuje žádný konkrétní gen, který by její projevy spouštěl. Jedná se spíše o takzvané dědičné predispozice, tedy předpoklady, jejichž přítomnost rozvoj onemocnění usnadňuje, ale samy o sobě ho nespustí. K tomu jsou potřeba ještě další faktory, jako např. obezita, kouření nebo dlouhodobě nezdravá strava.
Tento fakt se potvrdil i ve studiích provedených u identických dvojčat. Pokud jedno z dvojčat onemocnělo cukrovkou 2. typu, tak u druhého byla pravděpodobnost jejího rozvoje 3 : 4. Tedy sice vysoká, ale ne stoprocentní. Tu chybějící čtvrtinu pravděpodobnosti představují právě další rizikové faktory.
Přestože se cukrovka nedědí v podobě jednoho genu, může být výskyt soustavy genetických charakteristik usnadňujících její rozvoj v rodině poměrně častý. Děti totiž často přebírají zvyky rodičů včetně těch nezdravých. Výskyt cukrovky 2. typu je proto v některých rodinách téměř pravidlem.
Jaké je riziko, že z vašeho dítěte bude cukrovkář? Přesnější představu může poskytnout statistická pravděpodobnost podložená studiemi. Z nich plyne několik obecných závěrů:
Jestli právě z vašeho potomka diabetik bude, nebo nebude, nelze nikdy jednoznačně říct. Když se nicméně jako cukrovkáři pro miminko rozhodnete, riziko rozvoje nemoci u něj můžete podstatně zmírnit správnou životosprávou.
(ivh)
Zdroj:
AMERICAN DIABETES ASSOCIATION. Genetics of Diabetes. [online]. [cit. 2015-03-13]. Dostupné z: www.diabetes.org
Diklofenak epolamin je vysoce rozpustná sůl účinné látky s prokázanými protizánětlivými, analgetickými a antipyretickými účinky. Jaké je spektrum jeho indikací a čím se liší od jiných solí diklofenaku? Odpoví přehledná infografika.
