Axitinib vs. sorafenib jako léčba druhé linie u metastazujícího renálního buněčného karcinomu –⁠ výsledky fáze III studie AXIS

Pacienti (n = 723) zařazení do této studie měli diagnostikovaný světlobuněčný mRCC, podle kritérií RECIST progresivní onemocnění po předcházející léčbě první linie sutinibem, bevacizumabem, temsirolismem nebo cytokinovou terapií, a skóre ECOG PS (Eastern Cooperative Oncology Group performance status) 0 nebo 1. Pacienti byli rozděleni podle PS skóre a předchozí terapie a následně randomizováni v poměru 1 : 1 k léčbě axitinibem (n = 361) nebo sorafenibem (n = 362). Léčba axitinibem byla zahájena dávkou 5 mg 2× denně, pak titrována na 7 mg 2× denně a následně až k 10 mg 2× denně dle tolerance. Sorafenib byl užíván v dávce 400 mg 2× denně. Primárním výstupem ze studie byla doba přežití bez progrese nemoci.

Průměrný věk pacientů byl 61 let, 72 % pacientů byli muži, 76 % běloši a 55 % mělo PS skóre 0. Předcházející terapie zahrnovala v 54 % sunitinib, ve 35 % cytokiny, v 8 % bevacizumab a ve 3 % temsirolimus. Průměrná doba přežití bez progrese (PFS, progression-free survival) byla 6,7 měsíce pro axitinib oproti 4,7 měsíce pro sorafenib s HR 0,665. Běžné vedlejší nežádoucí účinky častější u axitinibu než u sorafenibu byly hypertenze (40 % vs. 29 %), únava (39 % vs. 32 %), dysfonie (31 % vs. 14 %) a hypotyreoidismus (19 % vs. 8 %). Naopak častější nežádoucí účinky při užívání sorafenibu byly syndrom ruka-noha (27 % vs. 51 %), rash (13 % vs. 32 %), alopecie (4 % vs. 32 %) a anémie (4 % vs. 12 %).

Axitinib tedy jako lék druhé linie u mRCC prokázal signifikantně delší PFS a vyšší objektivní podíl odpovědi než sorafenib s přijatelným bezpečnostním profilem.

(pes)

Zdroj: RINI B. I. et al. Axitinib versus sorafenib as second-line therapy for metastatic renal cell carcinoma (mRCC): Results of phase III AXIS trial. Prezentováno na ASCO Annual Meeting 2011, Chicago, USA, dne 3.–7. 6. 2011.