Stejně tak jako lidé mohou i naši domácí mazlíčci trpět alergickými onemocněními. U všech savců se imunitní systém brání cizorodým bílkovinám tvorbou protilátek různého typu. Podobně jako u člověka slouží protilátky typu IgE k obraně proti parazitům. Pokud se ale jejich tvorba vymkne z kontroly, jsou tvořeny i proti neškodným bílkovinám, které pak při kontaktu způsobují alergické reakce. Taková reakci vyvolávající bílkovina se potom nazývá alergen.
Tento mechanismus vzniku alergie je stejný u lidí i u psů. K rozvoji alergického onemocnění je tedy nutná tvorba alergických protilátek a současně také kontakt s vyvolávajícím alergenem. Tato představa platila poměrně dlouho i pro atopický ekzém. U psů se dokonce původně nazýval „alergická inhalační dermatitida“, protože vyvolávajícím alergenem byl často pyl nebo jiné inhalační alergeny jako například roztoči.
První literární záznamy o atopickém ekzému u psů se datují od roku 1976. V poslední době se ale ukazuje, že k rozvoji atopického ekzému přispívají i jiné faktory, než pouze zvýšená a odchylná tvorba IgE protilátek proti alergenům. Na rozvoji choroby se podílí nadměrná prostupnost kůže a také určitá porucha tkvící přímo v kožních buňkách. Dalšími faktory, které při rozvoji onemocnění hrají důležitou roli, jsou infekce stafylokoky a kvasinkami. Tyto poznatky jsou poměrně čerstvé a v poslední době významně přispěly ke zdokonalení léčby.
Klinické známky atopického ekzému u psů se objevují během prvních dvou let života. Kůže na břiše, packách a uších je svědivá a zarudlá. Přechodně se stav může normalizovat, a to často vede k oddálení diagnózy. Ta je většinou stanovena až v době, kdy kůže svědí trvale a objevuje se vypadávání chlupů a trvalé zarudnutí a přidávají se druhotné infekce. V rámci stanovování diagnózy musí být ale vždy vyloučeno zablešení. Téměř všichni psi mají někdy během života blechy. Nejprve se tedy podniknou přísná opatření k vyhubení těchto parazitů.
Pokud se ani potom stav nelepší, je podezření na alergii potvrzeno kožními testy. Provádějí se po uspání zvířete na vyholené oblasti hrudníku stejným způsobem jako u lidí. Léčba je také podobná jako u lidí. Prvním opatřením je vyhnout se kontaktu s alergeny. Pokud je například pes alergický na roztoče, neměl by pánovi lézt do ložnice a do postele, kde je roztočů nejvíce.
Dalším důležitým zásahem je boj s infekcí, pokud se objeví. Podávají se antibiotika a léky proti plísním. Jsou používány tytéž protialergické léky jako u lidí, pouze dávky jsou přepočteny na kilogram váhy. Stejně jako u lidí je dokonce používána i alergenová imunoterapie (odkaz na článek) (dříve nazývaná desenzibilizace).
V poslední době jsou zkoušena i různá dietní opatření, jako je přidávání nenasycených mastných kyselin do stravy, které mají zlepšit stavbu kožních buněk. Prevencí alergie může být také křížení nepostižných jedinců. Pokud jsou oba rodiče postižení, je u psů riziko pro potomky 60%, pokud není postižen ani jeden, je riziko pouhých 10%.
(van)
Zdroj: DeBoer DJ. The Journal of Nutrition 2004;2056S.
