Asthma bronchiale je onemocnění, které se vyznačuje chronickým zánětem, hyperreaktivitou a remodelací průdušek. Tyto charakteristiky nemoci bývají vyjádřeny v různé míře, nicméně pro praxi je přínosnější hodnocení jednotlivých symptomů, jako jsou dušnost, pískoty, bronchiální obstrukce a její reverzibilita.
V etiologii astmatu nelze opomenout genetickou dispozici. Astma se vyznačuje polygenní dědičností; jsou identifikovány desítky genů spojené s jednotlivými charakteristikami astmatu. Dané genetické předpoklady jsou pak vlivem prostředí různě vyjádřeny a to vše vyústí v tzv. klinický fenotyp astmatu.
Tradičně je astma spojováno s atopií, s imunopatologickou (alergickou) reakcí zprostředkovanou TH2 lymfocyty, s eozinofilním zánětem. Ukazuje se, že ve skutečnosti lze atopii doložit jen asi u 40 % astmatiků. Ostatní případy se označují jako neeozinofilní formy astmatu, u kterých se do značné míry uplatňuje neutrofilní zánět dýchacích cest. A to je jeden z důvodů, proč u vysokého procenta astmatiků nefunguje protialergická léčba.
Jednotlivé klinické fenotypy astmatu se tedy vyznačují variabilním patofyziologickým podkladem, různorodou reakcí na zevní podněty a také, bohužel, variabilitou léčebné odpovědi.
V diagnostice astmatu hrají zásadní roli spirometrické vyšetření a bronchodilatační test. Nejdůležitějšími sledovanými spirometrickými parametry jsou:
Bronchodilatační test odhalí astma i v případech, kdy jsou hodnoty FEV1 a VC i jejich poměr v normě, například u sportovců, jejichž trénované plíce často přesahují tabulkové hodnoty.
Stále častěji se setkáváme s pacienty, kteří se (právem!) dožadují podrobného vysvětlení výsledků nejrůznějších laboratorních nebo funkčních vyšetření. Není snadné laikovi v krátkosti objasnit, co přesně která hodnota znamená, když navíc někdy hodnoty mimo fyziologické rozmezí nemusejí nutně znamenat patologii a vice versa.
Jednou z možností, jak lze pacientovi názorně vysvětlit funkční stav jeho plic, je stanovení odhadovaného plicního věku (ELA − estimated lung age), jehož měření probíhá ve vybraných lékárnách. Mezi několika různými způsoby odhadu tzv. plicního věku se jako užitečný jeví vzorec:
Některé spirometry uvádějí plicní věk jako jednu z výstupních hodnot.
Plicní věk může být užitečnou pomůckou, která názorně demonstruje pacientovi tíži plicního onemocnění. Také se ukazuje, že plicní věk je signifikantně vyšší u kuřáků bez diagnostikované nemoci. Pro kuřáka může být „stáří“ jeho plic jednou z motivací pro ukončení kouření.
(thr)
Zdroje:
1. Sedlák V. Klinické fenotypy astmatu – praktický význam. In: Je libo astma nebo CHOPN…? Klinické problémy nemocí s bronchiální obstrukcí. Sborník přednášek, Praha, 14. listopadu 2008
2. Toda R., Hoshino T., Kawayama T. et al. Validation of "lung age" measured by spirometry and handy electronic FEV1/FEV6 meter in pulmonary diseases. Intern Med 2009; 48 (7): 513−521.
