Léčba pacientů s humorálním imunodeficitem je dlouhodobá, a proto by měla být nejen účinná, ale i bezpečná a dobře tolerovaná. Níže prezentujeme výstupy z italské studie z reálné klinické praxe hodnotící účinnost, bezpečnost a snášenlivost lidského imunoglobulinu pro facilitované subkutánní podání i spokojenost pacientů s touto terapií.

Práce týmu německých a nizozemských autorů předkládá data o reálném klinickém používání subkutánního 10% imunoglobulinu facilitovaného hyaluronidázou (fSCIG) u starších nemocných s primárním (PID) či sekundárním (SID) imunodeficitem.

Nová doporučení National Comprehensive Cancer Network (NCCN) týkající se chronické lymfocytární leukémie (CLL) a lymfomu z malých lymfocytů (SLL) ze srpna 2022 obsahují rovněž stručný souhrn nejčastějších příznaků a způsoby klasifikace onemocnění dle jeho rozsahu při stanovení diagnózy nebo v případě progrese.

Léčba cílená na řídicí onkogenní mutace významně zlepšila výsledky také u pacientů s ALK-pozitivním nemalobuněčným karcinomem plic (NSCLC). V časopisu Frontiers in Oncology byla nedávno publikována kazuistika pacienta s pokročilým onemocněním, u nějž se podařilo dosáhnout úplné remise po několika liniích léčby.

AKTUÁLNĚ Z PRAXE –⁠ DÍL 23: V dalším dílu ze série našich podcastů reflektujících současnou medicínskou praxi si můžete ověřit, zda se onkolog a pneumolog dokáží shodnout na základních rysech screeningového programu pro časný záchyt karcinomu plic. Konkrétně spolu diskutují přednosta 1. kliniky tuberkulózy a respiračních nemocí 1. LF UK a VFN v Praze doc. MUDr. Jiří Votruba, Ph.D., a přednosta Onkologické kliniky 1. LF UK, VFN a ÚVN prof. MUDr. Luboš Petruželka, CSc. Zaměřují se mimo jiné na popis ideální cesty pacienta s nálezem zhoubného novotvaru v oblasti plic zdravotním systémem a vysvětlení role a možností komplexních onkologických center s jejich multidisciplinárními týmy v péči o tyto nemocné.

Onemocnění způsobená kouřením tabákových výrobků jsou signifikantní příčinou celosvětové morbidity a mortality. Jednu z možností odvykání kouření představují elektronické cigarety, jejichž problematika sice dosud není zcela prozkoumána, avšak podle dostupných studií skutečně pomáhají přestat kouřit a také se –⁠ v porovnání s klasickými tabákovými výrobky –⁠ s jejich užíváním pojí signifikantně nižší zdravotní riziko.

Diabetes mellitus (DM) představuje významný rizikový faktor rozvoje srdečního selhání. Patogeneze tohoto onemocnění je velmi komplexní a roli v ní hrají jak hyperglykémie a další metabolické abnormality, tak také často se vyskytující komorbidity jako hypertenze, ischemická choroba srdeční nebo diabetická neuropatie. Rozvoj DM 2. typu (DM2) u pacientů se srdečním selháním (kardiogenní DM2) je rovněž poměrně častý a za jeho hlavní příčinu je považována rezistence periferních tkání na inzulin. Výsledkem kardiogenního DM bývá další progrese a horší prognóza srdečního selhání. Recentní poznatky k tomuto tématu shrnuli ve svém přehledovém článku pro Journal of Clinical Medicine řečtí odborníci.

Perorální inhibitor Janusových kináz (JAKi) tofacitinib je v současné době schválen pro léčbu středně těžké až těžké ulcerózní kolitidy (UC). Jeho účinností a bezpečností v této indikaci se již v minulosti zabývaly randomizované placebem kontrolované studie. Jaký vliv má ovšem toto léčivo na endoskopický a histologický vývoj onemocnění a hladinu fekálního kalprotektinu, zkoumala níže uvedená práce.

Na 18. kongresu ECCO, který proběhl v březnu 2023 v Kodani, byly prezentovány výsledky španělské studie z reálné praxe, jež hodnotila účinnost a bezpečnost tofacitinibu v terapii ulcerózní kolitidy (UC) včetně vlivu tohoto léčiva na extraintestinální projevy nemoci a imunitně zprostředkovaná onemocnění.

Díky rozšíření moderní léčby chronické lymfocytární leukémie má nyní řada pacientů zavedené režimy založené na venetoklaxu. Chcete, aby se lépe orientovali v praktických souvislostech a zásadách této terapie? Právě za tímto účelem Česká skupina pro chronickou lymfocytární leukémii (ČSCLL) ve spolupráci s PharmDr. Petrou Rozsívalovou z Oddělení klinické farmacie LF UK a FN Hradec Králové sestavila nový leták. Přehledně a jednoduše informuje, jak tato léčba vlastně funguje, v jakých dávkách je u nás dostupná, jak se správně používá i jaké má nejčastější nežádoucí účinky. Samozřejmě nechybí řada praktických informací, například co dělat, pokud pacient zapomene užít jednu dávku, s jakými potravinami tato léčba interaguje nebo zda má vliv na účinnost očkování.

Jednou z unikátních vlastností některých mikroorganismů je schopnost vytvářet organizovaná společenství obalená extracelulární polymerní matrix a pevně přichycená na pevném povrchu či mezifázovém rozhraní nebo tvořící agregáty, souhrnně označovaná jako biofilm. Z klinického hlediska je zásadním problémem tvorba biofilmu patogenních a podmíněně patogenních organismů na tkáních (například dýchacích cest) nebo na površích různých zdravotnických prostředků (včetně katetrů a implantátů), neboť představuje nebezpečnou komplikaci vedoucí ke vzniku vleklých, recidivujících a pouze obtížně léčitelných stavů.

Jednou z látek, které by v budoucnu mohly mít vliv na úspěšnost terapií infekcí spojených s tvorbou biofilmu, je erdostein. Jedná se o léčivo využívané v terapii jak akutních, tak chronických onemocnění respiračního systému (včetně chronické obstrukční plicní nemoci) obvykle provázených zvýšenou tvorbou hlenu. Svůj účinek zprostředkovává několika mechanismy, jež mohou mít vliv také na bakteriální biofilm.

Extrakorporální membránová oxygenace (ECMO) má v intenzivní medicíně své nezastupitelné místo. V rámci prevence komplikací způsobených tvorbou krevních sraženin se u pacientů na mimotělním oběhu nejčastěji používá nefrakcionovaný heparin. V souvislosti s jeho podáváním ovšem vznikají komplexní koagulopatie, jež mohou vést jak k zvýšené krvácivosti, tak i −⁠ možná překvapivě −⁠ k častější tvorbě krevních sraženin. Unikátní kazuistika recentně prezentovaná autory z Fakultní nemocnice Motol v Praze dokládá bezpečnost a efektivitu užití nízkomolekulárního heparinu (LMWH) enoxaparinu v této indikaci u pacienta připojeného velmi dlouhou dobu (3 měsíce) na ECMO, z toho několik dní dokonce i na dva přístroje současně.

Přístroje pro levostrannou srdeční podporu (LVAD) jsou využívány u pacientů v konečném stadiu srdečního selhání (HF). K dlouhodobé antikoagulaci se standardně nasazuje warfarin, v rámci pooperačního období však nejsou jednotná doporučení pro antikoagulační terapii. Jednou z možností k překlenutí doby do dosažení terapeutického INR po implantaci LVAD je také nízkomolekulární heparin (LMWH) enoxaparin, jehož účinností a bezpečností v této indikaci se zabývala níže citovaná práce odborníků z amerického Kansasu.

V čerstvě publikované retrospektivní studii odborníci z Arkansaské univerzity zjišťovali, jakou měrou je dodržováno odborné doporučení, aby pacienti s onkologickými chorobami po velkých gastrointestinálních (GI) chirurgických výkonech podstupovali prodlouženou profylaxi žilní tromboembolie (VTE), a jaký to má dopad v reálné praxi.