Spojitost mezi depresí a roztroušenou sklerózou (RS) je obvyklá u 37–60 % pacientů se 7,5× vyšší frekvencí sebevražd, než je tomu u zdravých jedinců. Mnoho studií zmiňuje obecný patofyziologický základ těchto chorob. Existují například doklady o neurologických lézích, které přerušují některé oblasti mozkové kůry a/nebo subkortikálních drah, jako jsou například frontotemporální poškození způsobené lézemi na fasciculus arcuatus nebo hypothalamem zprostředkovaná endokrinní dysfunkce způsobená zánětlivou aktivitou. Výskyt této komorbidity v brazilské populaci je zatím podceňovaný.
V následující analytické deskriptivní transverzální studii bylo cílem odhadnout prevalenci deprese a také klinické a demografické charakteristiky pacientů s RS a zhodnotit použitelnost BDI skóre (Beck’s Depression Inventory) u těchto pacientů. Diagnóza roztroušené sklerózy byla stanovena pomocí Poserových kritérií, diagnóza deprese podle Beckových kritérií, následovalo psychiatrické interview a k dalším analýzám se využívalo tzv. M.I.N.I. interview (Mini International Neuropsychiatric Interview). Ze studie byli vyloučeni pacienti se syndromem demence a s Devicovou chorobou, stejně tak pacienti s akutní exacerbací RS, ti na léčbě interferonem a ti, u nichž byla diagnóza RS stanovena před méně než 2 lety.
Do studie bylo nakonec zařazeno 76 pacientů, přičemž podle BDI kritérií jich 48,7 % trpělo depresí ve srovnání s 56 % podle kritérií M.I.N.I. Index shody mezi těmito dvěma metodami byl téměř perfektní. Jeden pacient spáchal sebevraždu (1,4 %) a suicidální tendence mělo 21,3 % pacientů. Průměrný věk manifestace příznaků byl 33,3 roku a průměrná doba trvání nemoci byla 9,3 roku.
V souladu se současnou literaturou měla deprese u pacientů s RS vyšší prevalenci než u jiných neurologických onemocnění. Ve zmiňovaném vzorku deprese korelovala s vyšším podílem neurologického zhoršení a následné invalidity. BDI tedy může být adekvátním nástrojem k hodnocení depresí u RS.
(pes)
Zdroj: Andrade A. P. Prevalence of depression in multiple sclerosis. Arq Neuropsiquiatr. 2011; 69 (2B): 415, doi: 10.1590/S0004-282X2011000300036
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
Nemáte účet? Registrujte se
Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.
