Vládní program podpory vzdělávání ve všeobecném lékařství běží od roku 2019. Průměrný roční počet nově zapsaných studentů vzrostl z 1680 v letech 2015–2018 na 2220 v roce 2025, tedy přibližně o 32 %. Původní cíl programu přitom počítal s navýšením o 15 %.
V roce 2025 absolvovalo všeobecné lékařství 1573 lidí, zatímco před zahájením programu činil průměrný počet absolventů 1370 ročně. Z pohledu vzdělávacích kapacit jde o podstatný posun. Jeho reálný dopad na dostupnost péče se ovšem bude projevovat postupně – po promoci následuje specializační příprava a výsledná personální situace bude záviset také na tom, do kterých oborů, segmentů péče a regionů absolventi nastoupí.
„Jejich vzdělávání má nesmírně dlouhou brzdnou dráhu. To znamená, že pokud bychom teď chtěli plánovat třeba neurochirurgii, musíme uvažovat 8 až 9 let dopředu,“ vysvětluje ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) prof. RNDr. Ladislav Dušek, Ph.D. Tato časová perspektiva je pro interpretaci současných výsledků zásadní. Vyšší počet studentů a absolventů není okamžitou odpovědí na dnešní nedostatek specialistů ani na nerovnoměrnou dostupnost péče. Je předpokladem k tomu, aby systém dokázal generační obměnu v následujících letech zvládnout.
Podle dat prezentovaných na půdě Ministerstva zdravotnictví ČR (MZ) studium všeobecného lékařství úspěšně dokončí více než 78 % přijatých studentů. Z českých občanů, kteří absolvovali všeobecné lékařství v českém jazyce v letech 2010–2024, jich bylo ke konci roku 2024 v systému českého zdravotnictví zaměstnáno nebo zařazeno do specializačního vzdělávání 90,2 %.
Tento údaj podporuje závěr, že většina českých absolventů zůstává profesně navázána na domácí systém. Sám o sobě ale nevypovídá o jejich rozložení mezi obory a regiony ani o rozsahu úvazků. Právě v tom pak může spočívat rozdíl mezi celkově rostoucím počtem absolventů a konkrétní zkušeností pacientů či ambulancí v hůře dostupných lokalitách.
Profesor Dušek tuto hranici pojmenovává přímo: „Nezakrývejme, že podpora vzdělávání je jenom krok jedna. Nesmírně důležitý a nesmírně významný na začátku.“ Na podporu vzdělávání však podle něj musí navázat cílenější řízení personálních kapacit. „Krok dva, ke kterému samozřejmě ministerstvo zdravotnictví taky chystá celou řadu strategií, je potom správná redistribuce absolventů, aby šli opravdu do oborů a regionů, kde je potřebujeme, a aby měli optimální nastavení celoživotního vzdělávání,“ dodává.
Naléhavost dlouhodobého plánování vyplývá z věkové struktury zdravotnických pracovníků. V ambulantní péči je 41 % aktivních lékařů ve věku ≥ 60 let; jde o 10 524 osob. U praktických lékařů pro děti a dorost je v této věkové skupině 48,7 % pracovníků, u praktických lékařů pro dospělé 40,2 %.
Zvláštní pozornost si zaslouží také chirurgie. Ve věku 60+ je 37,2 % aktivních chirurgů a odchodem do důchodu je ohroženo více než 1000 úvazků. Současná produkce specialistů nemůže tento problém sama rychle vyřešit – vzdělávací cyklus je dlouhý a objem nových atestovaných chirurgů je ve srovnání s potenciálními odchody omezený. „Ročně v atestačním vzdělávání produkují zhruba 60 absolventů, takže za 10 let to bude 600, ale 1000 jich odejde do důchodu,“ komentuje situaci Ladislav Dušek.
Neznamená to automaticky přímý úbytek kapacity ve stejném rozsahu. Skutečný vývoj ovlivní věk odchodu do důchodu, rozsah úvazků, mobilita pracovníků, změny kompetencí i organizace péče. Čísla ale ukazují, proč je potřeba personální politiku spojovat s podporou specializačního vzdělávání a s opatřeními, která zvýší atraktivitu kritických oborů.
Personální obměna se odehrává souběžně s demografickou změnou. Podle projekce uvedené v prezentaci se počet obyvatel Česka ve věku ≥ 85 let zvýší z 211 940 v roce 2024 na 510 185 v roce 2050. Tento vývoj zvýší nároky na počet zdravotníků i na uspořádání péče – zejména ambulantní, geriatrické, dlouhodobé, domácí a paliativní.
Dosavadní výsledky vzdělávacích programů lze hodnotit jako konkrétní posílení kapacit vysokých škol. Růst počtu studentů nad původní plán, vysoká průchodnost studiem a vysoký podíl absolventů navázaných na české zdravotnictví jsou relevantními signály.
Zároveň by bylo předčasné považovat problém nedostatku zdravotníků za vyřešený. Jak ukazují věková data, zvláště v primární péči, chirurgii a ošetřovatelství bude rozhodovat, zda na vyšší počet studentů naváže stabilní financování, dostatečná kapacita specializačního vzdělávání, funkční týmová spolupráce a cílené motivace pro obory a regiony, kde je personální situace nejnapjatější.
(pok)
Zdroj: Strategické analýzy potřeb resortu zdravotnictví. Aktuální data k vládním programům podpory vzdělávání lékařů a nelékařských zdravotnických pracovníků. Tisková konference. MZ ČR, ÚZIS ČR, Praha, 18. 6. 2026.
