TFOS DEWS III je mezinárodní odborný workshop k syndromu suchého oka organizovaný Tear Film & Ocular Surface Society (TFOS). Jeho výstupem je soubor konsenzuálních zpráv, které shrnují současné vědecké poznatky a přinášejí doporučení pro diagnostiku a léčbu tohoto onemocnění.
Suché oko tento konsenzus vymezuje jako multifaktoriální symptomatické onemocnění charakterizované ztrátou homeostázy slzného filmu a/nebo očního povrchu. Mezi etiologické faktory patří nestabilita a hyperosmolarita slzného filmu, zánět a poškození očního povrchu a neurosenzorické abnormality.1, 2
TFOS DEWS III navazuje na předchozí poznatky o suchém oku jako multifaktoriálním onemocnění. Zpřesňuje jeho definici a vedle ztráty homeostázy slzného filmu výslovně zahrnuje také oční povrch. Důležitou roli mají nestabilita a hyperosmolarita slzného filmu, zánět, poškození očního povrchu a neurosenzorické abnormality.1
Pro každodenní praxi je podstatné propojit potvrzení diagnózy s hledáním dominantních mechanismů a následnou volbou léčby. Rozlišení formy s deficitem vodní složky slz, evaporativní a smíšené formy zůstává užitečné, samo však nemusí vystihnout všechny souvislosti. TFOS DEWS III proto podrobněji rozpracovává poruchy složek slzného filmu, abnormality víček a změny očního povrchu.2
Klíčová otázka tedy nezní jen „Jak závažné jsou obtíže?“, ale také „Co je u tohoto pacienta vyvolává a udržuje?“.
Pacient může popisovat pálení, řezání, pocit cizího tělesa nebo kolísání vidění. Někdy však přichází především kvůli slzení, a označení „suché oko“ pro něj proto nemusí být srozumitelné. Samotná přítomnost slz přitom nevylučuje poruchu slzného filmu.
Při dysfunkci Meibomových žláz může být narušena lipidová složka slzného filmu a zvýšeno odpařování. Podráždění očního povrchu přitom může vyvolat reflexní slzení. Přítomnost slz tak automaticky neznamená, že je slzný film funkční a stabilní.2
Vysvětlení tohoto zdánlivého rozporu pomáhá pacientovi porozumět doporučené péči: nerozhoduje pouze množství slz, ale také stabilita slzného filmu a jeho schopnost chránit oční povrch.
Příznaky a objektivní nález je třeba hodnotit společně. Intenzita obtíží nemusí přímo odpovídat rozsahu změn na očním povrchu, přesto mohou potíže významně zasahovat do pracovního i osobního života.
TFOS DEWS III doporučuje pro screening příznaků 6položkový dotazník OSDI-6 s hranicí pozitivity ≥ 4 body. Pro stanovení diagnózy je vedle příznaků nutný průkaz alespoň 1 objektivní známky poruchy homeostázy slzného filmu nebo očního povrchu. Hodnotí se zejména stabilita slzného filmu, osmolarita slz a barvení očního povrchu. Navazující vyšetření pomáhají určit dominantní mechanismy onemocnění. Při výrazných obtížích bez odpovídajícího objektivního nálezu je třeba zvažovat také neuropatickou bolest a další možné příčiny potíží.2, 3
Součástí vyšetření je také anamnéza a posouzení víček a funkce Meibomových žláz. Jak dlouho pacient pracuje u obrazovky? V jakém prostředí tráví den? Které léky užívá a která další oční nebo systémová onemocnění má v anamnéze? Tyto informace pomáhají zasadit nález do souvislostí a přizpůsobit léčebný plán konkrétnímu jedinci.
Praktickým příkladem významu stabilního očního povrchu je předoperační péče. Nestabilní slzný film může ovlivnit kvalitu vidění i spolehlivost keratometrických a dalších předoperačních měření. Optimalizace očního povrchu je proto důležitou součástí přípravy před kataraktovou a refrakční chirurgií. Pacientovi je vhodné vysvětlit, že cílem této péče je vytvořit podmínky pro přesnější plánování výkonu.4
Lubrikační léčba zůstává základním pilířem péče o suché oko. Výběr přípravku by měl vycházet z nálezu, tolerance a potřeb pacienta. Jednotlivé formulace se liší například složením, viskozitou, přítomností lipidů nebo konzervačních látek.5
Jednou z používaných složek je hydroxypropylguar neboli HP-Guar. V příslušných formulacích tento polymer přispívá k tvorbě viskoelastické sítě na očním povrchu a k retenci lubrikačních složek. Účinek přípravku však vychází z celé formulace a vzájemného působení jednotlivých komponentů.5
Lubrikace může být součástí širšího léčebného plánu. Při dysfunkci Meibomových žláz se péče zaměřuje také na víčka a funkci žláz. U pacientů s nedostatečnou lipidovou vrstvou slzného filmu mohou být vhodné umělé slzy obsahující lipidovou složku, které podporují stabilitu slzného filmu a pomáhají omezovat jeho nadměrné odpařování. Při přítomnosti zánětlivé složky lze podle indikace zvažovat protizánětlivou či imunomodulační léčbu. Jednotlivé postupy se mohou kombinovat podle mechanismů, jež u pacienta převažují.5
Úspěšná péče nekončí volbou přípravku nebo výkonu. Práce u obrazovky, neúplné mrkání, proudění vzduchu či nízká vlhkost mohou obtíže udržovat. Režimová doporučení proto potřebují konkrétní podobu, kterou pacient dokáže začlenit do běžného dne. Stejně důležité je vysvětlit význam pravidelnosti léčby a očekávaný nástup jejího účinku.5, 6
Praktické sdělení je jednoduché: aktivně se ptát na příznaky, hodnotit je společně s objektivním nálezem a hledat mechanismy, které potíže vyvolávají a udržují. Podle nich lze sestavit individualizovaný plán a při kontrolách posuzovat nejen nález, ale také to, zda pacient pohodlněji čte, pracuje a zvládá každodenní činnosti.
Tématům diagnostiky, volby léčby a komunikace s pacientem se věnuje rozhovor optometristky Ing. Alexandry Kaňové ze společnosti Alcon s prof. MUDr. Pavlem Rozsívalem, CSc., FEBO.
Zdroje
1. Perez V. L., Chen W., Craig J. P. et al. TFOS DEWS III: Executive Summary. American Journal of Ophthalmology. 2026;282 : 135–145. doi: 10.1016/j.ajo.2025.09.035
2. Wolffsohn J. S., Benítez-Del-Castillo J. M., Loya-Garcia D. et al. TFOS DEWS III: Diagnostic Methodology. American Journal of Ophthalmology. 2025;279 : 387–450. doi: 10.1016/j.ajo.2025.05.033
3. Wong S. TFOS DEWS III: Diagnostic Methodology Summary. Centre for Ocular Research & Education (CORE), University of Waterloo. 2025. Souhrn dostupný na webu TFOS
4. Starr C. E., Gupta P. K., Farid M. et al. An algorithm for the preoperative diagnosis and treatment of ocular surface disorders. Journal of Cataract and Refractive Surgery. 2019;45(5):669–684. doi: 10.1016/j.jcrs.2019.03.023
5. Jones L., Craig J. P., Markoulli M. et al. TFOS DEWS III: Management and Therapy. American Journal of Ophthalmology. 2025;279 : 289–386. doi: 10.1016/j.ajo.2025.05.039
6. Fadel D. TFOS DEWS III: Management & Therapy Summary. Centre for Ocular Research & Education (CORE), University of Waterloo. 2025. Souhrn dostupný na webu TFOS
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
