Podle mezinárodního konsenzu TFOS DEWS III (Tear Film & Ocular Surface Society – Dry Eye Workshop III) publikovaného v roce 2025 je syndrom suchého oka multifaktoriální a symptomatické onemocnění charakterizované ztrátou homeostázy slzného filmu a/nebo očního povrchu. Na jeho rozvoji se podílejí nestabilita slzného filmu, hyperosmolarita, zánět, poškození očního povrchu i neurosenzorické abnormality.
Dělení na základě formy (s deficitem vodné složky, evaporativní a smíšená) má v praxi své místo, u mnoha pacientů se však jednotlivé mechanismy překrývají. Klinicky podstatnější proto může být identifikace dominantního faktoru – poruchy lipidové, vodné nebo mucinové složky slzného filmu, abnormalit víček, změn očního povrchu či dalších přidružených vlivů.
Pacient může popisovat pálení či pocit cizího tělesa v oku, světloplachost nebo kolísání ostrosti vidění. Posledně jmenovaný příznak snadno unikne pozornosti, přestože může ztěžovat čtení, práci s displejem nebo řízení. Závažnost subjektivních obtíží navíc nemusí odpovídat rozsahu objektivních změn.
Pro úvodní zhodnocení obtíží TFOS DEWS III doporučuje dotazník OSDI-6 s hraničním skóre ≥ 4. K potvrzení diagnózy je současně nutný alespoň 1 pozitivní objektivní nález svědčící pro poruchu homeostázy – zkrácená doba rozpadu slzného filmu, zvýšená osmolarita slz nebo patologické barvení očního povrchu. Samotné potvrzení diagnózy však vyšetření neuzavírá.
Doplnění cíleného hodnocení okrajů víček, Meibomových žláz a charakteru očního povrchu může pomoci určit, která etiologická složka je u konkrétního pacienta rozhodující. Součástí úvahy mají být také systémová onemocnění či hormonální změny, užívané léky, předchozí oftalmologická terapie a vlivy prostředí.
Pokud převažuje dysfunkce Meibomových žláz, je namístě zaměřit se na víčka a lipidovou složku slzného filmu. U pacientů se zánětlivou složkou je důležitá úvaha o cílené protizánětlivé léčbě; při deficitu vodné složky se postup orientuje na její doplnění, zachování či stimulaci. Jednotlivé přístupy se mohou kombinovat.
TFOS DEWS III nepředkládá jediný univerzální postup pro všechny pacienty. Jeho praktickým sdělením je spojit symptomatickou úlevu s identifikací faktorů, jež poruchu způsobují a udržují. Pacient se stejným subjektivním popisem potíží může potřebovat odlišný léčebný plán.
Diagnostická otázka tak zní nejen „Má pacient suché oko?“, ale především „Co jeho obtíže vyvolává a co je udržuje?“. Právě na tuto odpověď by měla navazovat individualizovaná péče.
Tématům diagnostiky, volby léčby a komunikace s pacientem se podrobněji věnuje rozhovor optometristky Ing. Alexandry Kaňové ze společnosti Alcon s prof. MUDr. Pavlem Rozsívalem, CSc., FEBO, který naleznete zde.
(pr)
Zdroje:
1. Wolffsohn J. S., Benítez-Del-Castillo J. M., Loya-Garcia D. et al. TFOS DEWS III: diagnostic methodology. Am J Ophthalmol 2025; 279 : 387–450, doi: 10.1016/j.ajo.2025.05.033.
2. Jones L., Craig J. P., Markoulli M. et al. TFOS DEWS III: management and therapy. Am J Ophthalmol 2025; 279 : 289–386, doi: 10.1016/j.ajo.2025.05.039.
3. Stapleton F., Argüeso P., Asbell P. et al. TFOS DEWS III: digest. Am J Ophthalmol 2025; 279 : 451–553, doi: 10.1016/j.ajo.2025.05.040.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
