Obavy z úrazu vedou v některých rodinách k zákazu sportovních aktivit pro děti s hemofilií. Máme tento postoj podporovat, tolerovat, nebo ho rodičům spíše rozmlouvat?
Až do poloviny 70. let 20. století bylo součástí běžné praxe hemofilikům sport nedoporučovat. Pohybová aktivita byla považována za riziko vzniku krvácení.
Dnešní přístup je poněkud flexibilnější a řada odborníků je přesvědčena o tom, že sport je pro hemofiliky ve skutečnosti prospěšný, a to jak z hlediska fyzického a psychického, tak také po stránce sociální. Tento názorový posun byl do značné míry umožněn profylaktickou léčbou, která u závažných případů představuje efektivní prevenci krvácení, vede ke zvýšení kvality života a minimalizaci pohybového postižení.
Mohou se však mezi aktivní sportovce zařadit i jedinci, u nichž se vytvořil inhibitor?
Najít jednoznačnou odpověď není snadné, ale napovědět nám může studie, které se zúčastnilo 120 dětí průměrného věku 11,52 roku s hemofilií různého typu a závažnosti. Mezi nimi byli i pacienti s inhibitorem, tedy protilátkou proti podávanému faktoru, u nichž byl inhibitor přítomný v anamnéze nebo byl aktuálním problémem. Mezi hodnocenými parametry byly kromě biometrických údajů například fyzická kondice, ortopedický status (skóre dle Petriniové), míra absence ve škole, sportovní aktivita nebo kvalita života.
Ukázalo se, že fyzická kondice dětí s hemofilií je obecně dobrá, v jednotlivých věkových podskupinách byla nejhorší u chlapců mezi 8 a 12 lety (ti také udávali nejnižší kvalitu života). Zdravotní stav sportovců a nesportovců se významně nelišil, což je pravděpodobně nejdůležitějším sdělením této studie.
Chlapci, kteří se věnovali sportu, měli ve studii lepší kondici a sebevědomí i vyšší kvalitu života − tento efekt nebyl patrný pouze u nejmladších účastníků (6−7 let), jinak byl výrazný. Naproti tomu sedavý životní styl byl spojený s negativním vnímáním své kondice a větší mírou absencí ve škole. Nesportující chlapci měli v dotazníku kvality života zhoršenou složku pocitů a rodiny.
Autoři proto předpokládají, že podpora hemofiliků v pohybové aktivitě bude mít přímý pozitivní vliv na jejich kvalitu života.
Autoři se ve studii k parametrům uvnitř podskupiny s inhibitorem přesněji nevyjadřují, neudávají ani výsledky vztažené k závažnosti hemofilie, ale přesto jsou jejich závěry statisticky významné a můžeme je považovat za relevantní pro hemofiliky obecně.
(pez)
Zdroj: Khair K., Littley A., Will A., von Mackensen S. The impact of sport on children with haemophilia. Haemophilia 2012; 18 (6): 898−905, doi: 10.1111/j.1365-2516.2012.02857.x.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
