Podle dostupných dat hraje v patofyziologii hypertenze významnou roli zánět. Autoři nedávno publikované studie měřili koncentraci zánětlivých markerů u pacientů s hypertenzí a zjišťovali, jaký vliv na ně má antihypertenzní léčba.
Do studie bylo zařazeno 56 osob, z nichž 17 trpělo hypertenzí 1. stupně, 20 hypertenzí 2. stupně a v 19 případech šlo o zdravé dobrovolníky. U všech účastníků byla stanovena sérová koncentrace interleukinu 2 (IL-2), interferonu gama (IFN-γ) a vysoce senzitivního C-reaktivního proteinu (hsCRP). Pacienti s hypertenzí 1. stupně byli poté léčeni perindoprilem a pacienti s hypertenzí 2. stupně kombinací perindopril + bisoprolol. Po 4 týdnech léčby u nich byly znovu stanoveny uvedené markery zánětu.
Koncentrace IL-2 byla v porovnání se zdravými kontrolami před léčbou významně vyšší u pacientů s hypertenzí 1. stupně (o 14,8 %; p = 0,005) i 2. stupně (o 22,2 %; p = 0,002). Antihypertenzní léčba vedla v obou skupinách k významnému snížení tohoto zánětlivého markeru. Rovněž koncentrace IFN-γ naměřená před léčbou byla významně vyšší u pacientů s hypertenzí 1. stupně (o 19,6 %; p < 0,001) i 2. stupně (o 39,9 %; p < 0,001) než u zdravých kontrol. Zjištěné hodnoty hsCRP byly v porovnání s kontrolami významně vyšší pouze u pacientů s hypertenzí 2. stupně: 2,55 mg/l vs. 1,42 mg/l (p = 0,003). Antihypertenzní léčba vedla k poklesu i tohoto markeru.
Zvýšené hodnoty krevního tlaku jsou spojeny s vyšší koncentrací prozánětlivých cytokinů a hsCRP. Antihypertenzní léčba perindoprilem, v případě hypertenze 2. stupně v kombinaci s bisoprololem, vede k odvrácení této nežádoucí stimulace T lymfocytů.
(zza)
Zdroj: Madej A., Dąbek J., Majewski M., Szuta J. Effect of perindopril and bisoprolol on IL-2, INF-γ, hs-CRP and T-cell stimulation and correlations with blood pressure in mild and moderate hypertension. Int J Clin Pharmacol Ther 2018 Sep; 56 (9): 393−399, doi: 10.5414/CP203249.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
