Do studie byli zařazeni pacienti splňující kritéria PID s převážně protilátkovým deficitem s hodnotami IgG < 500 mg/dl, diagnózou sekundární ITP s hodnotou trombocytů < 100 × 109/l a s terapií TPO-RA zahájenou po 18. roce věku. Vylučovacím kritériem bylo podávání terapie zaměřené proti B lymfocytům (např. rituximab) před stanovením diagnózy PID.
Hodnocení proběhlo u 28 pacientů, z čehož bylo 17 mužů. Medián věku stanovení diagnózy PID činil 30 let, v případě diagnózy ITP pak 31 let. U 19 pacientů se kromě ITP objevily i další autoimunitní onemocnění – z hematologického hlediska šlo v 11 případech o autoimunitní hemolytickou anémii, v 5 případech o autoimunitní neutropenii. U 9 pacientů byla ITP diagnostikována před PID (s mediánem zpoždění 11 let), u 9 byla první diagnostikována PID (s mediánem zpoždění 2 let) a u 9 byla obě onemocnění zjištěna simultánně. Všichni pacienti byli dříve léčeni kortikosteroidy či IVIG nebo obojím.
Ze zkoumaného vzorku 28 pacientů jich 24 užívalo eltrombopag s mediánem podávání 218 dní, 18 romiplostim s mediánem podávání 325 dní a 14 pacientů postupně užívalo oba tyto přípravky ze skupiny TPO-RA s mediánem podávání 485 dní.
Před zahájením terapie TPO-RA byla u 23 pacientů (82,1 %) hladina trombocytů < 30 × 109/l a 16 pacientů (57,1 %) mělo krvácivé epizody, přičemž 6 z nich mělo Khellafovo skóre krvácení > 8. Za odpověď na terapii byla považována hodnota trombocytů > 30 × 109/l, za kompletní odpověď pak hodnota 100 × 109/l, v obou případech zároveň s Khellafovým skóre < 8.
Po 6 týdnech léčby dosáhlo odpovědi na terapii 24 (85,7 %) pacientů, přičemž u 21 (75 %) se jednalo o kompletní odpověď. Na konci studie (s mediánem doby sledování 33 měsíců) přetrvávala odpověď na terapii u 20 pacientů, z toho 17 mělo odpověď kompletní. Pro udržení odpovědi byla potřeba trvalá nebo intermitentní terapie kortikosteroidy u 8 pacientů, u 4 byly příležitostně podány IVIG.
Během terapie se u 8 (28,6 %) pacientů vyskytly krvácivé příhody s Khellafovým skóre < 8, ve 2 případech šlo o krvácení s Khellafovým skóre ≥ 8 − u prvního pacienta se jednalo o makroskopickou hematurii po 3 měsících terapie romiplostimem, u druhé pacientky se objevila menorrhagie 16 dní po zahájení terapie taktéž romiplostimem.
K trombotickým událostem došlo u 3 pacientů − jednalo se o flebotrombózu, akutní koronární syndrom a trombózu sigmoideálního splavu po operaci cholesteatomu. U 2 z nich preexistovaly rizikové faktory trombózy. Všem pacientům se následně podávala antitrombotická léčba společně s TPO-RAs, bez výskytu krvácení, detekce antifosfolipidových protilátek či lupus antikoagulans.
Hepatobiliární nežádoucí účinky a laboratorní patologie byly referovány u 3 pacientů, přičemž u všech se již předtím vyskytovaly jaterní abnormality (hepatomegalie, portální hypertenze či elevace jaterních testů).
U 2 pacientů se objevily nespecifické příznaky, zahrnující například únavu, nevolnost, bolesti hlavy nebo podrážděnost, které v obou případech vedly k ukončení terapie TPO-RAs.
Během podávání TPO-RAs došlo k úmrtí 1 pacienta na těžkou infekci, příčina však nebyla dána do souvislosti s touto terapií.
Léky ze skupiny TPO-RAs se jeví jako účinná a bezpečná terapeutická možnost pro pacienty s kombinací imunní trombocytopenické purpury a primární imunitní nedostatečností s převážně protilátkovým deficitem.
(jala)
Zdroj: Soulard M., Galicier L., Mahlaoui N. et al. Efficacy and safety of TPO receptor agonists in treatment of ITP associated with predominantly antibody deficiencies. Blood Adv 2024; 8 (24): 6171–6182, doi: 10.1182/bloodadvances.2024014370.
