Inosin pranobex (Isoprinosine), který je indikovaný k léčbě některých imunodeficitních a virových onemocnění u dospělých, dospívajících i dětí od 1 roku, má různá dávkovací schémata. V následujícím textu proto přehledně shrnujeme jeho dávkování ve všech schválených terapeutických indikacích.
Inosin pranobex má kromě přímého protivirového účinku schopnost zvyšovat přirozenou obranyschopnost organismu a posilovat imunitní odpověď vůči virovým infekcím. Působí především na složky buněčné imunity. Dávkování se odvíjí od hmotnosti pacienta. Délka užívání při akutních virových onemocněních se liší podle jejich průběhu, v případě rekurentních virových onemocnění je možná udržovací léčba.
Indikace inosin pranobexu zahrnuje v případě imunodeficitních stavů zejména poruchy buněčné imunity provázené protrahovanými nebo rekurentními infekty virového původu, dále recidivující herpes labialis, herpes progenitalis a herpes zoster, infekce cytomegalovirem (CMV) a virem Epsteina a Barrové (EBV), subakutní sklerotizující panencefalitidu, kondylomata a infekce vyvolané HPV postihující sliznici děložního hrdla.
Dávkování přípravku s touto účinnou látkou je individuální a určuje se podle tělesné hmotnosti pacienta a závažnosti jeho stavu. Obvykle se podává 50 mg/kg/den (= 1 tableta na každých 10 kg hmotnosti pacienta) a dávka se rovnoměrně rozděluje do 3−4 podání v průběhu dne. Maximální dávka činí 4 g za den. Přípravek je dostupný v 500mg tabletách, maximálně se tedy podává 8 tablet denně. Průměrný pacient o hmotnosti 75 kg by tak měl užívat právě 8 tbl. denně.
Příklady dávkování:
Zásadním aspektem léčby inosin pranobexem jak při respiračních, tak herpetických infekcích je včasné zahájení terapie. Efekt přípravku se dostavuje do 48 hodin.
Obr. Dávkování Isoprinosine dle tělesné hmotnosti
Pokud je pacient vystaven vysokému riziku relapsu nebo rekurence kondylomat a herpetických infekcí, léčba inosin pranobexem trvá celkem 3 měsíce.
(pak)
Zdroje:
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
