Eradikace inhibitoru u kongenitální hemofilie A je úspěšná v 70−80 % případů. V případě neúspěchu je v další linii léčby možné zkusit nasazení některých imunosupresiv. Zkušenost s těmito postupy je však omezená a rozhodně se nejedná o standardní přístup.
Rituximab je chimérická lidská/myší protilátka anti-CD20, jejíž působení vede k depleci B lymfocytů. Vedle onkologické indikace zejména u lymfomů dnes existuje řada jiných indikací pro její podání − jedná se hlavně o autoimunitní onemocnění, která zahrnují také získanou hemofilii A.
U vrozené hemofilie A s inhibitorem je odpověď na otázku, jaká je role rituximabu v managementu této komplikace, daleko méně jasná. Zkušenosti jsou stále omezené. První publikace s použitím rituximabu se objevily na počátku 21. století. Většina se týká použití rituximabu u pacientů s inhibitorem, u nichž selhal předchozí pokus o jeho eradikaci.
V britské multicentrické klinické studii byla dlouhodobá odpověď pozorována pouze u 14 % pacientů, ale celkové odpovědi, která byla ve studii stanovena jako negativní titr inhibitoru nebo pokles inhibitoru na < 5 BU/ml, bylo dosaženo ve 47 %. Byly již také provedeny první metaanalýzy dostupných klinických studií, např. metaanalýza italských autorů, která zahrnula 49 hemofiliků. V té bylo zjištěno, že pacienti, kterým byl podáván rituximab, dosáhli v 53 % případů dlouhodobé kompletní remise, tedy negativního titru inhibitoru. Rituximab se ukázal efektivnější u mírné a středně těžké hemofilie než u hemofilie těžké a také v případě, pokud byl podáván zároveň s koncentráty FVIII a imunosupresivy.
Britská doporučení UKHCDO (United Kingdom of Haemophilia Centre Doctor Organization) publikovaná v roce 2013 zahrnují rituximab jako alternativní strategii v případě nedostatečného poklesu titru inhibitoru (tj. pouze 20% redukce v průběhu 6 měsíců).
Zajímavý přístup k eradikaci inhibitoru uvádí recentně publikovaný článek popisující experiment prováděný na myším modelu hemofilie A s produkcí inhibitorů. Myším byla podávána protilátka anti-mCD20 (analog rituximabu pro myší antigen CD20) a rapamycin (tj. sirolimus, látka cílící na T i B lymfocyty) v kombinaci a zároveň bylo pokračováno s podáváním FVIII. Ačkoliv ani jedna látka v monoterapii nebyla v eradikaci inhibitoru efektivní, jejich kombinace vedla k vymizení inhibitoru v myším modelu hemofilie A. Popsaný režim byl efektivní zejména u titru inhibitoru do 10 BU.
Inhibitor u hemofilie A zůstává stále velkou výzvou. Ideální situací je samozřejmě dosažení plné remise již po prvním imunotolerančním pokusu. V případě selhání je nicméně možno zvážit kombinaci klasické imunotolerance s některými z dostupných imunosupresiv.
(eza)
Zdroje:
Periferní neuropatie (PN) postihuje velkou část populace, přesto zůstává poddiagnostikovaná. Květen coby měsíc povědomí o PN je příležitostí připomenout význam aktivního dotazování na příznaky, jednoduchého screeningu a hledání ovlivnitelných příčin včetně deficitu vitaminů skupiny B.
U příležitosti Světového dne preeklampsie, který připadá na 22. května, jsme vybrali dvě vystoupení z třetího ročníku kongresu Nedoklubka, kde vystoupilo několik porodníků a gynekologů s představením aktuálního stavu prevence předčasného porodu.
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.
